Zpytování duše

Páteční kázání 3. 6. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhu alaihi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Duše je většinou nepřítelem, který je s člověkem ve dne i v noci, když je doma i když někam jde, je stále přítomná, přikrášluje to, co je špatné, vyzývá k nedbalosti a lenosti a usiluje o svedení člověka ze správné cesty. Rozumní lidé, stranící se zakázaného, ji neustále zpytovali, aby jí vymezili hranice, neumožnili jí scházet z cesty tím, že následovali Alláhova přikázání, výzvu Vznešeného Pána, který řekl (ve významu): „Vy, kteří věříte, bojte se Alláha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Alláha, vždyť Alláh je dobře zpraven o všem, co děláte. Nebuďte jako ti, kdož zapomněli na Alláha a jimž On dal zapomenout na sebe samé – a toto jsou věru hanebníci.“ (Shromáždění, 59:18, 19) Zpytujte svou duši, než budete povoláni k zúčtování. Podívejte se, jaké zbožné činy jste pro sebe nashromáždili, až přijde váš čas a předstoupíte před svého Pána. Bojte se Alláha – znovu připomínám, vězte, že ví o všem, co děláte a jak se máte, nic se před Ním neukryje, nic Mu neunikne.

Vypráví se, že Prorok (sAs) řekl: „Moudrý je ten, kdo si podmaní svou duši a své úsilí věnuje životu posmrtnému. Neschopný je ten, kdo následuje své touhy a pouze doufá v Alláha.“ Připomínal svým druhům, aby zpytovali svou duši, vyzývali k připravenosti na okamžik předstoupení (před Alláha). Umar bin al-Chattáb (rAa) řekl: „Zpytujte svou duši, než budete sami povoláni k zúčtování, zvažte ji, než sami stanete na vahách. Pro vaše zítřejší zúčtování je lepší zpytovat svou duši nyní. Vylepšete svůj obraz pro okamžik předstoupení (před Alláha). Až předstoupíte, nic neskryjete.“

Umar bin al-Chattáb (rAa) napsal: „Zpytuj svou duši v klidu, než budeš podroben těžkému zúčtování. Kdo zpytuje svou duši v klidu před těžkým zúčtováním, nabyde pocitu uspokojení a radosti. Kdo je příliš zaneprázdněn svým životem a zabývá se jen svými tužbami, bude mít pocit lítosti a ztráty.“

Zpytování své duše je tedy nezbytné a užitečné, jak pro život na tomto světě, tak i pro život na Onom světě. K tomu nás vedli naši zbožní předkové, ti nejlepší z těch, kdo byli před námi. Hasan al-Basrí říká: „Člověk je na tom dobře, dokud má nad sebou jako varovatele sebe sama a dokud zpytuje sebe sama.“

Majmún bin Mahrán řekl: „Člověk je bohabojný tehdy, když zúčtovává se sebou samým přísněji než jeden společník s druhým společníkem.“

Imám Ahmad zmínil Wahba, který řekl: „V moudrosti Davidově se praví: ‚Rozumný člověk by neměl zapomínat na čtyři hodiny: na hodinu, kdy promlouvá se svým Pánem, hodinu, kdy zúčtovává sám se sebou, hodinu, kterou tráví se svými bratry, kteří mu říkají o jeho chybách a říkají mu o něm pravdu, a hodinu, kdy zůstává sám se svými potěšeními, která jsou povolená a krásná. Díky této poslední hodině zvládá ty předchozí a získává motivaci.“

Al-Hassan řekl: „Věřící je svým strážcem. Zúčtovává sám se sebou pro Alláha. V Soudný den je zúčtování lehčí pro ty, kdo zúčtovávali sami se sebou na tomto světě, a těžké pro ty, kdo se o to nestarali.“

Málik bin Dínár řekl: „Alláh je milostivý s tím, kdo sám sobě (své duši) řekne: ‚Máš tohle? A máš tohle?‘ Pak ji zkritizuje, přitáhne jí otěže a uloží jí jako povinnost Knihu Vznešeného a Mocného Alláha, která se pro ni stane vedením.“ Nekončí to tím, že věřící zúčtovává sám se sebou a zamyslí se nad tím, co udělal špatně, a nad svými chybami. Musí se to projevit na jeho chování: pokáním, nápravou, opravením toho, co bylo pokroucené nebo chybné v praktikování jeho víry a v jeho chování. Věřící člověk musí zúčtovávat sám se sebou ve všech věcech, dokonce i toho, co se týká starosti a vůle. Al-Hassan – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Alláh je milostivý s tím, kdo se zamyslí nad svými starostmi. Pokud to jsou starosti kvůli Alláhovi, pak pominou, pokud kvůli někomu jinému, pak nemá smysl se jimi zabývat.“

My teď potřebujeme zúčtování, žijeme v době plné lákadel, svodů, různých druhů zábavy. Jedná se však o vážnou věc, milí bratři a sestry, je třeba odhodlání a začít něco dělat před odchodem a než bude pozdě. Blíží se požehnaný měsíc ramadán, zamysleme se nad sebou, kvůli Vznešenému Alláhovi, zpytujme svou duši, v čem jsme přeháněli, co jsme ošidili, učiňme pokání k Alláhovi ze všech hříchů a neposlušnosti, abychom se polepšili, usilovali o to, abychom byli poslušní vůči Vznešenému Alláhovi. Vezměme to jako okamžik proměny k lepšímu, správnějšímu. Závěrem prosíme Alláha, aby nás všechny ochraňoval před zblouděním a následováním tužeb, aby učinil naše duše poslušnějšími vůči Němu.