Znaky Alláhovy lásky ke služebníkovi

Páteční kázání 8. 3. 2013 (26. rabí‘ ath-tháni 1434), šejch Idrís Kanaev, mešita v Praze 

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh říká (ve významu): „Řekni: ‚Pokud milujete Alláha, následujte mě a Alláh vás bude milovat a odpustí vám vaše hříchy. Alláh je Odpouštějící, Smilovný.‘ Řekni: ‚Poslouchejte Alláha a posla.‘ Pokud se odvrátí, pak (vězte, že) Alláh nemá rád nevěřící.“ (3:31–32).

Ten, kdo někoho miluje, hodně si ho připomíná, a proto člověk, který miluje Alláha, si Ho bude hodně připomínat. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Ten, koho by potěšilo, aby ho miloval Alláh a Jeho posel, tak ať čte z Koránu.“ Ke znamením toho, že člověk opravdu miluje Alláha, je láska ke Koránu. Znamením lásky k Alláhu a ke Koránu je láska k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Znamením lásky k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je láska k jeho sunně. Znamením lásky k sunně je láska k posmrtnému životu. Znamením lásky k posmrtnému životu je nenávist k  pozemskému životu a znamením nenávisti k pozemskému životu je to, že si z tohoto světa člověk bere jen tolik, kolik potřebuje, aby se bezpečně dostal do toho posmrtného.

‘Aiša (r.A.a.) vyprávěla, že Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vyslal skupinu svých přátel s nějakým úkolem a vždy, když se tato skupina modlila, zakončil její imám recitaci v modlitbě súrou „Qul hua Alláhu ahad“ (súra 112). Když se vrátili, řekli to Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). On jim řekl: „Zeptejte se ho, proč to dělá.“ Ten muž odpověděl: „Protože popisuje vlastnosti Milostivého, a já ji proto rád recituji.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) na to řekl: „Sdělte mu, že Alláh ho miluje.“

‘Abdulláh ibn Mas‘úd (r.A.a.) řekl: „Stačí, když člověk kontroluje sám sebe jen v jedné věci – v Koránu: Pokud ho miluje, pak miluje Alláha, a pokud ho nemiluje, pak nemiluje Alláha.“

Anas ibn Málik (r.A.a.)vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Nikdo z vás neuvěří, dokud mu nebudu milejší než jeho děti, rodiče i všichni lidé.“

Láska k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) musí mít automaticky za výsledek poslušnost k němu a jeho následování, tedy praktikování jeho sunny. Láska k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je povinná a je jedním z výsledků lásky k Alláhu. Proto čím je láska k Alláhu silnější, je i láska k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) silnější, a čím je láska k Alláhu slabší, tím je láska k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) slabší.

Anas (r.A.a.) vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Když má člověk tři věci, okusí krásu víry. Jsou to: aby pro něj byl Alláh a Jeho posel milejší než cokoliv a kdokoliv; a aby miloval druhého člověka jen pro Alláha; a aby nenáviděl návrat ke nevíře poté, co ho z ní Alláh zachránil, stejně, jako nenávidí, aby byl hozen do ohně.“

Láska k Alláhu se pozná tím, že člověk miluje ty, kteří milují Alláha a nenávidí ty, kteří nenávidí Alláha a bojují proti Jeho náboženství.

Z lásky k Alláhu je, že miluješ to, co On miluje a nenávidíš to, co On nenávidí.

Ke znakům Alláhovy lásky k někomu patří, že Alláh tomuto člověku usnadní a pomůže prosit o odpuštění, když zhřeší, a poděkovat, když od Něj dostane nějaký dar.

Ke znakům Alláhovy lásky též patří Alláhova ochrana služebníka před zlem pozemského života. Qatáda ibn an-Nu‘mán (r.A.a.) vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Když si Alláh zamiluje nějakého služebníka, zakáže mu pozemský svět stejně, jako zakazuje někdo z vás nemocnému vodu.“ Když si Alláh někoho zamiluje, ochrání ho před těžkými zkouškami tohoto života, ve kterých by nemusel uspět, jako je bohatství apod.

Ke znamením Alláhovy lásky patří také to, že Alláh svého služebníka podrobuje zkouškám. Anas (r.A.a.) vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Odměna je tím větší, čím větší je zkouška, a když má Alláh nějaké lidi rád, vyzkouší je. Ten, kdo je s tím spokojený, tomu náleží spokojenost, a ten, kdo se hněvá, tomu patří hněv.“ Tyto zkoušky jsou podle víry každého člověka. Když byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tázán, kdo z lidí má nejtěžší zkoušky, řekl: „Proroci, a pak ti, kteří je nejlépe následují, a pak ti další. Člověk je zkoušen podle úrovně své víry. Když je jeho víra pevná, dostane těžší zkoušku, a když je křehká, je zkoušen podle své víry. Zkouška s člověkem zůstává tak dlouho, až z něj učiní člověka, co chodí po zemi bez žádného hříchu.“

Ke znamením Alláhovy lásky k člověku patří, že ho mají lidé rádi. Ve výroku se vypráví, že když byl ‘Umar bin ‘Abdul ‘Azíz zvolen chalífou a vedl velkou pouť, řekl syn jednoho z tábi‘ín (první generace věřících po prorokových společnících) svému otci: „Alláh miluje ‘Umara ibn ‘Abdul‘Azíze.“ Jeho otec se ho zeptal: „A jak jsi to zjistil?“ Řekl: „Lidé ho milují, tak určitě si ho před tím zamiloval Alláh.“ On mu řekl: „Máš pravdu. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: ‚Když si Alláh zamiluje nějakého člověka, zavolá na Gabriela: Já miluji tohoto, tak si ho zamiluj, a Gabriel si ho zamiluje. Pak zvolá Gabriel v nebi: Alláh miluje tohoto, tak si ho zamilujte, a zamilují si ho obyvatelé nebe, a pak je mu dána láska na zemi.‘“

Ke znamením Alláhovy lásky ke služebníkovi patří, že ho naučí jemnost a vlídnost. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Když si Alláh zamiluje nějakou rodinu, vpustí do jejich domu jemnost a vlídnost.“

Ke znamením Alláhovy lásky ke služebníkovi patří, že ho Alláh vychovává od malička a přisuzuje mu věci tak, aby byly pro něj dobré.

Ke znamením Alláhovy lásky ke služebníkovi patří, že jeho slova a rozhodnutí odpovídají těm Alláhovým. Když člověk miluje Alláha, Alláh mu usnadní dobro a dá mu, aby z jeho úst vždy zazněla pravda.

Láska, která neobsahuje respekt, je mrtvá láska, kterou nenásledují činy. Proto někteří z učenců prvních generací řekli: „Ten, kdo uctívá Alláha pouze skrz lásku, tak je lhář; a ten, kdo uctívá Alláha pouze skrz naději, tak je murdži‘ (domnívá se, že činy nejsou důležité a že víra zůstává silná i beze skutků); a ten, kdo uctívá Alláh pouze skrz strach, tak je harúrij (člověk, který zapomněl na to, že Alláh odpouští a je Milostivý). Když se zeptáš pokrytců a lhářů: „Miluješ Alláha?“ Odpoví: „Ano, miluji Alláha.“ Když se ale podíváš na jeho skutky, je tím nejhorším člověkem. U takového člověka vyšla láska pouze z úst, nikoliv ze srdce, a proto je lhář. Jiní si přejí od Alláha spoustu věcí a přejí si, aby je Alláh zachránil před trestem a vpustil je do ráje, ale nic proto nedělá – jenom si přeje. Takový člověk je murdži‘.