Zamyšlení se nad svou duší (nad sebou samým)

Páteční kázání 22. 2. 2019, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. 

Služebníci Alláhovi, je přirozené, že se člověk mění, proto je nutné, aby člověk měnil sám sebe k lepšímu. Musíme vědět, že změna přichází zevnitř. Musíme si zapamatovat božský zákon o možnosti se změnit, který je vyjádřen těmito slovy Všemohoucího Alláha: „Alláh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění.“ (13:11) Duše člověka je někdy původcem špatnosti, jindy kritikem a chvíli zase zcela spokojená a to vše v jediném dni, ba dokonce během jedné hodiny, kdy se jí stane to a zase ono. Většinou duše nabádá ke špatnosti. Proto je očištění duše a její umravnění jednou z největších nutností, protože očištění duše znamená prosperitu a štěstí na tomto světě i na Onom světě. Zanedbávání očišťování duše zapříčiňuje neúspěch a ztrátu. Všemohoucí Alláh pravil: „Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ (91:7-10) A dále Všemohoucí pravil: „Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn a jména Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.“ (87:14-15) Proto to bylo jedním z úkolů, kterými Mocný a Vznešený Alláh pověřil Své posly. Alláh nám poslal našeho milovaného Muhammada (sAs), aby splnil tento úkol. Alláh – sláva Mu – postavil očištění nad vědění, jak praví ve Své Vznešené Knize – Všemohoucí Alláh praví: „A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali.“ (2:151)

Očištění je důležitější než vědění, protože očištění znamená očištění duše, aby byla připravena přijímat vědění a řídit se podle něj. V takovém případě se mezi ni a správné vedení nepostaví žádné překážky a nic ji nezastaví, dá-li Alláh. Lidem hrozí mnoho věcí: stáří, pýcha, láska k sobě samému a pomáhání si sám sobě, špatné smýšlení o druhých, závist, zloba a jiné. Tyto hrozby člověku brání v cestě ke správnému vedení, což vede k tomu, že je jeho charakter pokřiven, přestává vykonávat zbožné skutky, anebo mu to není dopřáno kvůli tomu, co hrozí duši. Očištění však osvobozuje duši od těchto hrozeb a díky tomu může profitovat z toho, co se naučí. Každý muslim musí překonat svůj vlastní odpor, musí se sám nad sebou zamyslet, kvůli Alláhovi Jedinému, musí zpytovat sám sebe, musí zúčtovat sám se sebou, co provedl, na co pomýšlel, co vykonal, a musí svou duši očistit od toho, co ji znevýhodňuje, aby se spolu s ním zachránil, aby dospěl ke správné cestě, na které ho chce Alláh mít.

Díky očištění se duše naplní vírou v jediného boha a upřímnou oddaností. Dospěje do vyšších stádií trpělivosti, vděčnosti, spokojenosti a bohabojnosti, naděje a lásky k Všemohoucímu Alláhovi – sláva Mu – upřímnosti k Alláhovi a lásce a náklonosti mezi souvěrci, skromnosti, duše bude očištěna od všeho špatného, zanechá pýchy a namyšlenosti, zloby, závisti a hněvu a všeho ostatního, co může postihnout duši. Bude-li se takto chovat, bude to přínosné a užitečné pro islám, pro muslimskou komunitu. Pokud se u něho střetne soukromý zájem s obecným zájmem, upřednostní obecný zájem před svým vlastním zájmem a užitkem.

Muslim, který poznal skutečný islám, je laskavý, přeje dobro všem, nikomu nezávidí nic, co mu dal Alláh ze Své laskavosti, neboť ví, že je to z laskavosti Alláhovy, kterou obdaří toho, koho chce, a že je to takto předurčeno Alláhem a že musí být spokojen s tím, co mu dal Alláh a co mu předurčil. Anas vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Nechovejte k sobě navzájem nenávist, nezáviďte si a neobracejte se k sobě zády. Buďte si bratry. Není dovoleno, aby muslim opustil svého bratra na déle než tři dny.“ Také řekl (sAs): „Vkrádá se k vám choroba lidu, který přišel před vámi: závist a zloba. Obě jsou zničující. Ničí víru. Přísahám při tom, v jehož rukách je moje duše, do Ráje vstoupíte pouze jako věřící a věřícími nebudete, dokud se nebudete mít navzájem rádi. Cožpak jsem vám neříkal o tom, co toto dokazuje? Zdravte se navzájem.“

Bratři a sestry, víme, že bratrství v islámu a pouto víry jsou důležitější než cokoli jiného, žádné spory ani odlišnosti nemají kazit toto bratrství, ani narušovat vzájemnou náklonnost, kterou mezi námi Alláh stvořil. Víme, že názorový spor nekazí přátelství, muslimové musí být vzájemně se milujícími bratry, vězte také, že Satan vyvolává spory mezi lidmi a chce, aby mezi nimi bylo nepřátelství a zášť. Ale každý muslim musí žádat Alláha, aby ho před tímto ochránil, aby byla jeho duše a srdce otevřené, aby dokázal snést jiného člověka, musí dobře smýšlet o svých bratrech a sestrách a připomínat si slova Alláhova: „Proč, když to věřící muži a věřící ženy uslyšeli, nemyslili o tom v duších svých příznivě, a proč nezvolali: ‚Toto je pomluva zjevná?‘“ (24:12)

Každý muslim musí přemýšlet, než něco řekne nebo udělá, nemá mluvit, ani dělat nic jiného než to, čím uspokojí Všemohoucího Alláha, to, v čem je dobro a náprava, podle slov Proroka (sAs): „Kdo věří v Alláha a v Soudný den, nechť mluví jen dobře, anebo ať pomlčí.“ Podívejte se na naše zbožné předky – nechť je k nim Alláh milostivý, Al Hassan Al Basrí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Nepohlédl jsem na nic okem, nepromluvil jsem, nepohnul jsem rukou, ani jsem se nezvedl na nohy, dokud jsem se nezamyslel, jestli je to čin poslušnosti či neposlušnosti. Když to byl čin poslušnosti, udělal jsem to, když neposlušnosti, neudělal jsem to.“

Zbožní předkové věnovali očištění duše velkou pozornost. Dávali tomu přednost před vším ostatním. A jak se očistíme my? Tak, že budeme následovat to, co nám předepsal Alláh, povolíme si to, co nám povolil Alláh, a zakážeme si to, co Alláh zakázal. Pomůže nám v tom připomenutí si cíle, pro který jsme byli stvořeni, a tím je uctívání Alláha a poslušnost vůči Němu. Všemohoucí Alláh praví: „A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali.“ (51:56) Dalším způsobem, který pomáhá k očištění duše, je přesvědčení o smrti a její časté připomínání, připomínání si dobrého a špatného konce, a toho, že činy, které vykonáme na tomto světě, budou odměněny na Onom světě. Všemohoucí Alláh praví: „Rci: ‚Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká! Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!‘“ (62:8)

Prorok Muhammad (sAs) nám radil, abychom si smrt často připomínali. Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Připomínejte si často ničitele duší, tedy smrt.“ Al Qurtubí – nechť je k němu Alláh milostivý – říká ve své knize, že učenci jsou toho názoru, že připomínání si smrti, brání člověku v neposlušnosti, změkčuje tvrdé srdce, díky tomu vládne na tomto světě radost a ulehčuje to od těžkostí na tomto světě. A na závěr vězte, že východiskem a záchranou před zúčtováním je vážné zamyšlení se nad nápravou, než bude pozdě. Proto nás Všemohoucí Alláh varuje: „A bojte se toho dne, v němž k Alláhovi se navrátíte, kdy duše každá bude odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude ukřivděno.“ (2:281)

Ó Alláhu, dej, ať jsme bohabojní, očisti naše duše, Ty jsi Ten, kdo je nejlépe očistí, Tys je pověřil a Ty jsi jejich Pánem.