Zákaz přidružování

Páteční kázání 18. 4. 2014 (18. džumádá th-thání 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a o odpuštění prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Začneme – se svolením Alláha – s výkladem skupiny koránských přikázání. Jde o deset přikázání ze súry Dobytek, které začínají veršem 151 slovy (ve významu): „Řekni: ‚Pojďte, abych vám přednesl, co vám váš Pán zakázal – abyste k Němu nic nepřidružovali…‘“ O výjimečnosti těchto veršů vypovídá několik výroků, např.:

Výrok, který vypráví ‘Abdulláh ibn Chalífa, zní: „Slyšel jsem Ibn ‘Abbáse říkat: ‚V súře Dobytek jsou jednoznačné verše, které jsou matkou knihy,‘ a pak přednesl: „Řekni: ‚Pojďte, abych vám přednesl, co vám váš Pán zakázal – abyste k Němu nic nepřidružovali…‘“

Další výrok vypráví ‘Ubáda ibn as-Sámit, řekl: „Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: ‚Kdo z vás se zaváže ke třem věcem?‘ A pak přednesl: „Řekni: ‚Pojďte, abych vám přednesl, co vám váš Pán zakázal – abyste k Němu nic nepřidružovali…‘“ a do konce veršů, a pak dodal: ‚Kdo je splní, Alláh ho odmění, a kdo něco vynechá, a pak ho něco zastihne v tomto životě, tak je to pro něj trestem (tj. odčiněním), a ten, komu to bude odloženo na posmrtný život, tak rozhodnutí o něm náleží Alláhu – buď ho potrestá, nebo mu odpustí.‘“

Tyto výroky svědčí o důležitosti těchto tří veršů, které zmiňují základní a největší hříchy. Dnes začneme s prvním z těchto přikázání, a tím jsou Alláhova slova (ve významu): „...abyste k Němu nic nepřidružovali.“

Přidružování je ten největší hřích, nejhorší zločin a největší křivda. Z tohoto důvodu Alláh vyslal posly, kteří přikazovali v prvé řadě tauhíd zakazovali v prvé řadě přidružování. Alláh neslíbil za žádný hřích takový trest, jako slíbil za přidružování. Velký akt přidružování dokonce nemůže být nikdy odpuštěn (tzn. pokud to člověk před smrtí nenapraví). Alláh řekl (ve významu): „Alláh neodpustí, aby k Němu bylo přidružováno, zatímco odpustí cokoliv jiného, komu chce. A věru každý, kdo k Alláhu přidružuje, dopouští se tím hříchu nesmírného!“ (Ženy:48), a také řekl (ve významu): „Nevěřícími se stali ti, kdož řekli: ‚Bůh je věru Mesiáš, syn Mariin.‘ Meisáš přitom řekl: ‚Synové Izraele, uctívejte Boha, mého i vašeho Pána. Věru každému, kdo k Bohu přidružuje, bude vypovězen ráj a jeho útulkem se stane Oheň.‘ A nespravedliví věru nebudou mít žádné pomocníky.“ (Prostřený stůl: 72).

Abú Bakra řekl: „Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: ‚Mám vám říct, které hříchy jsou ze všech nejhorší?‘Řekl to třikrát. Řekli jsme: ‚Ano, posle Alláhův!‘ Řekl: ‚Přidružování k Alláhu, neposlušnost k rodičům‘ a do té chvíle byl opřený, ale pak se narovnal a sedl si a řekl: ‚A věru: křivá slova a křivé svědectví! A věru: křivá slova a křivé svědectví!‘Tolik to opakoval, až jsem si řekl: Kdyby tak už přestal.“

Ve sbírce Sahíh Muslim vypráví Džábir bin Abdilláh o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) výrok, ve kterém říká: „Dvě věci mají zaručený výsledek!“ Jeden muž se zeptal: „Posle Alláhův, co jsou tyto dvě věci?“ Odpověděl: „Koho zastihne smrt, když přidružuje k Alláhu, vstoupí do pekla, a koho zastihne smrt, když nepřidružuje k Alláhu, vstoupí do ráje.“

Zamysli se nad výrokem ‘Ubády ibn as-Sámita, který vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Kdo dosvědčil, že není žádného božstva mimo Alláha, který nemá žádného společníka, a že Muhammad je Jeho služebník a posel a že Ježíš je Alláhův služebník, posel a slovo, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím a že ráj je pravda a peklo je pravda, Alláh ho vpustí do ráje podle toho, jaké měl skutky.“ A další výroky.

Přidružování, o kterém mluvíme a o kterém jsme řekli, že nemůže být nikdy odpuštěno, je velký akt přidružování, čímž se myslí přidat k Alláhu společníka nebo Mu stavět někoho na roveň. Příkladem je uctívání soch, Slunce a Měsíce nebo čehokoliv ze stvoření Alláha. Alláh je jeden jediný, jak Sám o Sobě řekl v súře al-ichlás. Také o sobě řekl (ve významu): „Není nic jako On – a On je Slyšící a Zřící.“ (Porada:11). Jak může zdravě myslící člověk stavět na roveň Stvořitele něco nebo někoho ze stvoření či toho, kdo je uctíván a toho, kdo uctívá? Proto Alláh řekl (ve významu): „Alláh nevzal si žádné dítě a není vedle Něho božstva jiného, jinak by každé božstvo odneslo to, co stvořilo, a některé z nich by se nad druhé povýšilo. Oč je Alláh slavnější než to, co mu lživě připisují“ (Věřící:91). Také řekl (ve významu): „Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná – a oba se živili pokrmy.“ (Prostřený stůl:75). Alláhu není nic v ničem podobné. Nemá lidské vlastnosti ani vlastnosti nikoho ze stvoření. Kdyby tomu bylo tak, jak někteří tvrdí, tak proč Alláh nemá více žen a více dětí? Proč jen jedna žena a jen jedno dítě? A proč je žena z lidí, zatímco dítě není člověk? Toto vše jsou lživá tvrzení, nad která je Alláh povýšený. Alláh o tom řekl (ve významu): „...kdybychom se byli chtěli pobavit, našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit zamýšleli.“ (Proroci:17).

Avšak ještě více nechápaví a zbloudilí jsou ti, kdo uctívají kamení a sochy, Slunce a Měsíc, dobytek a jiná zvířata – věci a bytosti, které nemohou nijak prospět ani uškodit. Příkladem jsou lidé, kteří uctívají krávy či myši, jako je tomu v některých zemích. Na tyto lidí sedí velmi přesně slova Abraháma, mír s ním (ve významu): „Uctíváte místo Alláha něco, co vám nijak neprospěje ani neuškodí?“ (Proroci:66).

Ještě větší křivdy se dopouštějí ti, kteří zbloudili ještě více a zcela popírají existenci Stvořitele. Jak mohou být tak slepí a takto bloudit?! Cožpak nevidí všechna znamení a stvoření okolo nich? Jak Alláh řekl (ve významu): „Což neuvažují o tom, jak stvořeni byli velbloudi, jak nebesa byla zdvižena, jak pohoří byla vztyčena, jak země byla rozprostřena?“ (Zahalující:17-20). A také řekl (ve významu): „Cožpak z ničeho byli stvořeni, či sami jsou stvořiteli, anebo stvořili nebesa i zemi? Ne, oni nejsou přesvědčeni! Či pokladnice Pána tvého vlastní, anebo jsou těmi, kdo zapisují“ (Hora:35-37). Tato znamení a tato stvoření jsou důkazem toho, že existuje Stvořitel, jak řekl jeden beduín, který neuměl číst a psát. Zeptali se ho: „Jak jsi poznal svého Pána?“ Řekl: „Stopa svědčí o tom, že místem někdo prošel a velbloudí trus svědčí o tom, že tu byl velbloud. A co teprve nebe plné souhvězdí, země plná cest a moře plné vln – cožpak nesvědčí toto o existenci Slyšícího a Zřícího?“ Proto Alláh řekl (ve významu): „Cožpak z ničeho byli stvořeni, či sami jsou stvořiteli“ (Hora:35). Jistá skupina sektářů z Indie přišla k imámu Abú Hanífovi, aby se s ním hádala o existenci Stvořitele. Imám Abú Hanífa byl známý svou bystrostí, a tak jim řekl, aby se vrátili za jeden nebo dva dny. Vrátili se tedy a zeptali se ho: „Tak co říkáš?“ Odpověděl: „Přemýšlím o lodi plné zboží a různých věcí, která pluje po moři, až zakotvila v přístavu, vyložila zboží a odplula, ale nemá kapitána ani námořníky.“ Řekli: Přemýšlíš o tomto?“ Řekl: „Ano.“ Řekli: „Cožpak nemáš rozum? Je snad možné, aby loď plula po moři bez kapitána, a pak zakotvila a opět odplula? To je nesmysl.“ Řekl: „Jak můžete tvrdit, že toto není možné, když tvrdíte, že nebesa a Země, Slunce a Měsíc, hvězdy a hory, to vše se objevilo bez žádného stvořitele?!“ V tom pochopili, že to, co Abú Hanífa říká, je logické a neměli na to odpověď.