Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné

15.10.2021 08:29

Datum: 15. října 2021, imám: Dr. Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Jednou z milostí Všemohoucího Alláha, kterou prokazuje Svým služebníkům, je Jeho laskavost a milost. Odměňuje mnohanásobně ty, kdo se dobře chovají, a těm, kdo chybují, dává čas, aby se k Němu navrátili, aby se káli, a On jim odpustil. Učinil také – chvála Mu – aby odměna věřících přecházela na jiné lidi, aby se na ně vztahovala a zahrnula je také. Člověk, který se dobře chová, se stává přímluvcem chybujícího. Věřící člověk může povznést svou rodinu a přátele na vyšší stupeň. To vše z laskavosti Všemohoucího Alláh a z Jeho milosti vůči lidem. Všemohoucí Alláh praví: „A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do Ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.“ (52:21) Věřící si navzájem projevují milost a chovají se k sobě pěkně, jsou si přímluvci, navzájem jsou si prospěšní na tomto i na Onom světě, aby vládla atmosféra vzájemné náklonnosti, spolupráce a shody ve společnosti.

Co se týče hříchů a neposlušnosti, člověk nenese hříchy jiných, pokud na nich neměl svůj podíl, anebo nezapříčinil jejich šíření mezi lidmi. Na takové se vztahuje výrok Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Kdo v islámu vykoná něco dobrého, dostane se mu za to odměny, a dostane se mu také odměny za ty, kdo ho v tom následují, aniž by se jejich odměna snížila. Kdo v islámu vykoná něco špatného, je obtížen tímto břemenem a také břemenem těch, kdo ho v tom následují, aniž by to jakkoli ulehčilo jejich břemena.“ Základem toho tedy je, že muslim nenese odpovědnost za něco, na čem se nepodílel, nenese tedy toto břemeno nebo hřích. Všemohoucí Alláh, chvála Mu, praví: „Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné.“ (35:18) Všemohoucí Alláh ujistil o této pravdě v Koránu na pěti místech a vyjádřil se o této odpovědnosti jako o břemenu, se kterým přijde člověk obtěžkán v Soudný den a bude na něj dotázán a bude s ním za toto zúčtováno. Člověk nemůže být zatěžkán břemeny někoho jiného, nemůže nést hřích, který nespáchal.

Všemohoucí Alláh odhalil lež nevěřících, kteří chtěli věřící podvést překrucováním a lstí s tím, že ponesou za věřící jejich prohřešky a břemena, když zanechají islámu a vrátí se k tomu, co dělali dříve, a ukázal, že nemohou nést břemeno jiných, a oslabil tak možnost jeho vlivu. Přesto však budou potrestáni za to, že sváděli lidi na scestí, vyzývali je k bezvěrectví a lžím o Alláhovi. Všemohoucí Alláh o nich říká: „Ti, kdož neuvěřili, říkají těm, kdož uvěřili: ‚Pojďte po cestě naší a my poneseme pak vaše hříchy!‘ Však nepřevezmou nic z hříchů jejich, neboť jsou to lháři.“ (29:12)

Toto je Alláhova cesta. Přikazuje, aby lidé navzájem nenesli svá břemena. Člověk nenese hřích, který spáchal jeho příbuzný nebo bratr, či jiný člen rodiny. Přestupek, který člověk spáchá, se dotýká pouze jeho osobně. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – při poslední pouti na rozloučenou radil: „Vaše krev, váš majetek a vaše čest jsou posvátné a nedotknutelné jako je posvátný tento den v tomto našem měsíci v tomto našem městě. Člověk se dopustí přestupku pouze sám za sebe. Nedopustí se ho rodič za své dítě, ani dítě za svého rodiče. Nikoli. Muslim je muslimovi bratrem.“

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – potvrdil toto zákonné pravidlo na více místech, zdůrazňoval ho obzvláště proto, že lidé před islámem uplatňovali krevní mstu, jeden se zmocňoval majetku druhého, útočili na sebe a zabíjeli se, znectívali jeden druhého. Islám byl seslán, aby odstranil vliv tohoto nepřátelského chování z doby před islámem ze srdcí i duší lidí, aby nastolil mezi lidmi spravedlnost, aby šířil dobro a toleranci. Abú Ramatha – radija lláhu anhu – řekl: „Šel jsem se svým otcem za Prorokem – salla lláhu alajhi wa sallam – a Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – se mého otce zeptal: ‚To je tvůj syn?‘ ‚Ano, při Pánovi Kaaby.‘ Zeptal se: ‚Opravdu?‘ Odpověděl: ‚Je mým svědkem.‘ Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam –se usmál, neboť bylo jasné, že jsem otci podobný, a také proto, že mě otec zapřísahal. Pak řekl: ‚Neponese tvoje činy, ani ty neponeseš ty jeho.‘  A zarecitoval – salla lláhu alajhi wa sallam – z Koránu: „Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné.“

Všemohoucí Alláh uvádí příklad v příběhu o Proroku Josefovi – alajhi as-salám – když jeho bratři požádali, aby byl uvězněn jeden z nich místo toho, v jehož sedle se najde královský pohár. Řekli, jak praví Všemohoucí Alláh: „Odpověděli: ‚Ó mocný, on má starého a letitého otce, vezmi jednoho z nás místo něho, neboť vidíme, žes jedním z těch, kdož dobro konají.‘“ (12:78) Prorok Josef – alajhi as-salám – to však odmítl, protože je to nespravedlnost, která by byla spáchána na nevinném člověku, který se ničeho nedopustil: „Řekl: ‚Alláh mě chraň, abych nevzal někoho jiného než toho, u něhož jsme nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!‘“ (12:79)

V Alláhově příkazu nedopouštět se nespravedlnosti a neútočit na někoho kvůli něčemu, co spáchal někdo jiný, je vrchol spravedlnosti mezi lidmi zahrnující veškeré jejich vzájemné jednání. Ba dokonce je přesahuje, neboť zahrnuje veškeré složky a prvky života, které pro člověka vytvořil. Dokonce i mravenec, ten drobný hmyz, který je pro mnoho lidí bezvýznamný, má pro Všemohoucího Alláha význam, protože je jedním z Jeho stvoření. Všemohoucí Alláh kárá jednoho ze Svých proroků, neboť potrestal jedno společenství mravenců za čin, který spáchal jeden z nich. Abú Hurajra – radija lláhu anhu – tradoval, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – vyprávěl: „Jeden z proroků se usadil pod stromem a jeden mravenec ho kousl. Nechal odnést své věci a zvedl se zpod stromu. Pak přikázal, aby bylo mraveniště spáleno. Na to mu Alláh seslal zjevení: ‚Proč ne jednoho mravence?‘“ (všichni se na něm shodují) Pokud bylo toto pokárání od Všemohoucího Alláh určeno jednomu z proroků kvůli drobnému mravenci, co potom s tím, kdo udělá něco nevinnému člověku, kterého Všemohoucí Alláh poctil, dal mu určité postavení, aniž by bral ohled na tuto posvátnost lidského života či aniž by respektoval božská přikázání.Každý muslim by měl dávat pozor na bezpečí své země, své rodiny a společnosti. Měl by spolupracovat s ostatními na tom, co je dobré, a na bohabojnosti. Měl by zakazovat zavrženíhodné a nespravedlnost. Všemohoucí Alláh praví: „Alláh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje vás – snad toho pamětlivi budete.“ (16:90)

—————

Zpět