Vztah muslima k tomuto světu (2. část)

Udaj Majid, 8.4.1438/6.1.2017, mešita v Praze

Ve jménu Alláha, Milostivého, Smilovného

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry v islámu, vypráví se v jednom výroku: „Jsi jedním z mnoha koutů islámu (a ten máš střežit). Nedopusť, abys byl příčinou útočení na islám.“ (jedná se o slabý výrok, ale jeho význam je správný).

Ano, bratři, každý z vás jste jedním z koutů islámu a nedopusťte, abyste byli příčinou útočení na islám. Kout v tomto kontextu má různé významy: může to být slabé místo na pomezí, otvor v něčem nebo díra v šatech. Dejte si pozor, bratři, abyste nebyli příčinou špatného smýšlení a postoje k islámu a muslimům.

Lidé nemají tolik rádi islám proto, že je to nebeské náboženství, které je v souladu s přirozeností i rozumem, jako proto, že je aplikovatelné na každodenní život, ztělesněné v chování muslimů.

Bratři a sestry, lidé se učí spíše očima než ušima. Nezapomínejte, že islám se rozšířil v jižní i východní Asii, na západě i severu Afriky díky čestnému chování a dobrým mravům muslimských obchodníků, kteří se stali příkladem pro tyto národy v poctivosti, přímosti a spolehlivosti.

Bratři a sestry, lidi od náboženství nebo islámu nejvíce odrazuje, když uvidí muslima, jak se modlí a postí, modlí se prosebné a nepovinné modlitby, a při tom špatně zachází s lidmi, v jednání s nimi, při prodeji, koupi, v případě dluhu a jeho splacení. Skutečný muslim je jedinečná osobnost, která je přitahuje, která poutá jejich zraky, díky jejímuž světlu jsou duše na své životní pouti přiváděny na správnou cestu. Skutečný muslim je člověk s vytříbenou myslí i duší, pozorný a vnímavý, jehož myšlení i city jdou ruku v ruce, nepoznáš, co předchází, jestli upřímnost jeho mravů nebo jeho dobré vědomosti. Nepoznáš, jestli je bohabojnější jeho zanícená duše nebo jeho bystrý rozum. Je to člověk, který plní, co Alláhovi náleží, plní jeho příkazy, co se týče modliteb, almužny a ostatních náboženských povinností. Přitom však nezapomíná na to, co náleží lidem ohledně jeho dobrého charakteru a pěkného jednání s nimi.

Skutečný muslim je nezaujatý, dobře se dívá, správně soudí, skutečný muslim je ponořen do štěstí, od něhož ho nedovádí žádné pozemské smyslové požitky.

Bratři a sestry, dopustíte-li se něčeho špatného – nechť to Alláh nedopustí – vůči lidem, neškodíte jen sobě, ale škodíte také islámu a ostatním muslimům. Lidé většinou nevěnují příliš pozornost, když se nevěřící a lidé, kteří sešli na scestí, proviní vůči jiným lidem, škodí jim a svádí je. Silně se však staví proti tomu, když se nějaký muslim dopustí drobné chyby, byť by to bylo neúmyslně, hrozí muslimům a dokonce i islámu a odsuzují je. Není síly ani moci než u Alláha.

Milí bratři a sestry, chování a jednání muslimů je sledováno pod drobnohledem, je přísně sledován každý jejich pohyb i nečinnost, ba dokonce je lidé rádi sledují, jejich chování i činy, a kritizují je. Pokud se mladý člověk chová nemorálně a dopouští se hříchů, protože vyrůstal v takovém prostředí, ve kterém je to běžné, lidé mu odpustí, omlouvají jeho špatné chování a zohledňují situaci, ve které se nacházím, a potřeby, které musí uspokojovat. Když však jeho srdce najde cestu k islámu, chce se napravit, chce pro svou víru bezpečí, chce, aby jeho duše byla čistá, stane se jeho chování předmětem kritiky, jeho činy jsou stavěny proti němu, a každá sebemenší chyba je obrácena proti němu a jeho víře. Dokonce říkají: „Takhle se chová věřící, muslim?“ Není síly ani moci než u Alláha. Milí bratři a sestry, nebuďte překvapeni. Věřící člověk by měl být zbožný a čestný, neboť nereprezentuje pouze sebe a svou rodinu, ale Alláhovo náboženství, které On vybral pro lidstvo a Svého Proroka (sAs), který je příkladem toho nejlepšího chování.

Když Umar ibn al-Chattáb ustanovil nějaký zákon nebo nařízení, zavolal si nejprve svou rodinu a řekl jim: „Zakázal jsem lidem to a to a všichni vás sledují tak, jako dravec svou kořist. Když se jí chopíte, chopí se jí také, když se tomu budete vyhýbat, budou se vyhýbat také. Přísahám při Alláhovi, jestli mi přivedou někoho z vás, že se dopustil věci, kterou jsem zakázal, zdvojnásobím mu trest proto, že je mým příbuzným. Kdo chce, ať tak činí, kdo nechce, ať se zdrží.“

Tím, že Umar aplikoval islám v prvé řadě na sebe a na své příbuzné, dosahoval toho, že si lidé islám oblíbili. Říkával: „Jak se mohu starat o muslimy, kdybych nedělal to stejné jako oni.“

Pamatujte si, bratři a sestry:

„Jsi jedním z mnoha koutů islámu (a ten máš střežit). Nedopusť, abys byl příčinou útočení na islám.“ Když muslim škodí lidem, škodí sám sobě, škodí této víře, aniž by si to uvědomoval nebo aniž by to chtěl, neboť lidé tíhnou k tomu, kdo se k nim dobře chová, a nemají rádi ty, kdo jim uškodili, jak bylo řečeno.

Bratři a sestry, zpytujte své svědomí, než s vámi bude zúčtováno. Buďte ve spojení s vaším Pánem a budete šťastní. Vězte, že anděl smrti sahá po druhých a brzy dosáhne i na nás. Mějte se na pozoru. Dobře činí ten, kdo se zavázal sám sobě a koná s ohledem na to, co je po smrti. Špatně činí ten, kdo následuje své tužby a žije jen toužebnými přáními.