Využívání času

Páteční kázání 23. 1. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Čas, moji milí, má svůj význam a hodnotu. Je jedním z největších požehnání, která nám dal Všemocný a Vznešený Alláh, avšak mnozí lidé ignorují toto požehnání a to, že by za něj měli projevovat vděk.

Čas je předmětem uctívání, neboť existuje mnoho aktů uctívání spojených s určitým časem, což dokazuje důležitost času. Čas je skutečným kapitálem v tomto životě. Jelikož má čas takový obrovský význam, zmiňuje se o něm Vznešený Korán v mnoha verších a na mnoha místech. Když chtěl Vznešený a Mocný Alláh projevit svou velkorysost vůči svým služebníkům hodnotou času a obrátit jejich pozornost na jeho význam a důležitost, přísahal při něm na mnoha místech v úvodu řady súr a to pomocí různých časových úseků: „(přísahám) při noci, při bílém dni, při rozbřesku, při dopoledni, při odpoledni“. Vznešený a Mocný Alláh přísahá pouze při tom, co má velký význam. Jestliže Alláh přísahá při některém ze Svých stvoření, chce tím obrátit pozornost Svých služebníků na to, jak velký má užitek a významný dopad. Měli bychom se usilovně snažit, starat se a zajímat se o čas, který máme k dispozici, a vyplnit ho poslušností k Vznešenému Alláhovi a tím, co je pro nás užitečné.

Čas, moji milí, je život, a protože je to život, znamená pochopení jeho významu poznání hodnoty života. Kdo nezná hodnotu svého času, žije a přitom je mrtvý nebo je počítán mezi mrtvé, přestože dýchá a je na povrchu zemském. Pokud člověk dokáže dobře využít svůj čas, pozvedá ho čas na vyšší úroveň až do nejvyšších pater Ráje. Jestliže však někdo z nás ztrácí svůj čas neposlušností k Alláhovi nebo ignorováním tajemství své existence v tomto životě, bude ho to bolet a bude litovat, ale už bude pozdě. Vznešený Alláh pravil: „A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: ‚Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!‘ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni. A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat. Ti, jejichž váha bude těžká, ti věru budou blažení, ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a budou v pekle nesmrtelní, jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni zuby budou skřípat.“ (Věřící, 23:99-104)

Toto je také tajemství slov těch, kteří páchali nepravosti, když jsou dotázáni: „A pak se Alláh dotáže: ‚Jaký počet let jste na zemi setrvali?‘ Odpovědí: ‚Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!‘ I odpoví: ‚Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli! Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?‘“ (Věřící, 23:112-115)

Tito neznali tajemství své existence v tomto životě, ignorovali ho a ztráceli svůj čas protivením se Alláhovi, odvracením se od Jeho cesty. Byli smutní a litovali, ale už bylo pozdě.

Prorokova sunna také potvrzuje význam a hodnotu času a opakuje odpovědnost každého člověka za tento čas. Vypráví se, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „V Soudný den se žádný člověk nepohne dříve, než bude dotázán na svůj věk a co za svůj život vykonal, na své vědění – co se naučil, na svůj majetek – jak ho získal a na co ho vynaložil a na své tělo – čím ho opotřeboval.“ (podle at-Tirmídhího, uvádí se jako správný hadís). Ve sbírce hadísů al-Buchárího je uveden hadís od Ibn ^cAbbáse (rAa), který vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Jsou dvě požehnání, kterými mnozí lidé oplývají – zdraví a volný čas.“

Nejkrásnější jsou slova imáma al-Hasana al-Basrího (nechť je k němu Alláh milosrdný): „Po každé, když svítá nový den, volá: ‚Já jsem nový den a sleduji, co děláš. Využij mě tedy, protože se vrátím až v Soudný den.‘“

Služebníci Alláhovi, teď máte příležitost, zítra už možná nebude. Čas běží a uplyne, mládí uteče a skončí. Zůstane jen vaše dobrá práce. Každý člověk by se měl mít na pozoru před odkládáním věcí na zítra. Ibn al-Džauzí řekl: „Dej si pozor na odkládání věcí na zítřek. Je to ta nejlepší cesta do Pekla.“

Šťastný člověk je ten, kdo využívá svůj čas a snaží se vykonávat to, co mu bude něco platné u Alláha. Ubožákem je ten, jehož dny ho od Alláha vzdalují.

^CAbdulláh bin Mas^cúd říká: „Litoval jsem jedině dne, kdy zapadlo slunce, můj život se tím zkrátil a při tom jsem během toho dne nevykonal žádnou práci.“

Podíváme-li se na ty z nás, kdo jsou zbožní, na učence, na ty, kteří mezi lidmi vynikají, zjistíme, že ti všichni přikládají velkou důležitost času, umí si dobře rozdělit a řídit svůj čas, neboť to je kapitál, a když se ztratí, už se nikdy nevrátí.

Příkladů a vyprávění na toto téma je mnoho. Ale stačí to, co jsme uvedli. Usiluj o to, co je pro tebe prospěšné, žádej o pomoc Alláha a nepovoluj.

Nechť Alláh žehná a dá mír našemu proroku Muhammadovi, jeho rodu, druhům. Chvála budiž Alláhovi, Pánu všech světů.