Výklad úvodu kázání

Páteční kázání 17. 5. 2013 (7. radžab 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a o odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Většina našich kázání začíná stejným, nám všem známým úvodem. Proč? Má to nějaký důvod? Odpověď je ano. Těmito slovy totiž Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) začínal nejen páteční kázání, ale i spoustu dalších proslovů. Tento úvod má i svůj příběh:

Do Mekky jednou přišel muž jménem Dammád bin Tha‘laba al-Azdy, který byl mezi Araby známý tím, že zaříkáváním vymítal ďábly a léčil z šílenství. Když dorazil do Mekky slyšel některé Prorokovy nepřátele, jak hovořili o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jako o bláznovi. Dammád neváhal a hned přišel k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a řekl mu: „Muhammade, já zaříkávám a již Alláh vyléčil skrze mě mnoho lidí. Nechtěl bys, abych se pokusil tě vyléčit?“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) odpověděl slovy: „Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu dá Alláh zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. A dále …“ Dammád ho zastavil slovy: „Zopakuj mi tato svá slova!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tento úvod zopakoval a Dammád ho požádal o to samé ještě jednou, a poté řekl: „Již jsem slyšel slova věštců, čarodějů i básníků, ale nikdy jsem neslyšel nic jako tato tvá slova. Dej mi ruku, abych ti slíbil věrnost a přijal islám!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu řekl: „Slíbíš a zavážeš se, že vyzveš k tomuto i svůj lid!“ Odpověděl: „Ano, zavazuji se, že k tomu vyzvu i svůj lid!“ Po dlouhé době Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vyslal za určitým úkolem skupinu bojovníků, kteří na své cestě prošli okolo Dammádova lidu. Když se o nich snažili něco zjistit, byli překvapeni, že jsou všichni muslimové.

Tento úvod v sobě skrývá velkolepé významy. Pojďme se nad nimi krátce zamyslet:

„Chvála Alláhu. Jeho chválíme“ – Chvála patří Alláhu. Jen On si ji opravdu zaslouží. Alláh si totiž zaslouží chválu i bez ohledu na dary, kterými nás obklopuje, a zaslouží si chválu vždy – ať už jsme v radosti či neštěstí. Zaslouží si chválu proto, jaký je – pro Své dokonalé, božské vlastnosti. Co teprve, když si k tomu připočteme Jeho nesčetné dary, kterými nás obklopil a kterých je nesrovnatelně více než toho špatného, co nás zasáhlo?

„… a Jeho o pomoc prosíme“ – Jen na Něj se obracíme s prosbami o pomoc ve věcech, kterých člověk není schopen. Neobracíme se v našich prosbách o pomoc k sochám, k andělům, k hrobům, k hvězdám ani k ničemu ani k nikomu jinému. Obracíme se jen na toho, kdo nás stvořil.

„Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu dá Alláh zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede“ – Není tvá zásluha, že jsi muslim. Není to tvá šikovnost, která může za to, že jsi na správné cestě, zatímco mnoho jiných bloudí. Je to zásluha Všemohoucího a Nejmoudřejšího, který si tě vyvolil a uvedl tě na správnou cestu. Nemáš tudíž právo být namyšlený a myslet si, že jsi lepší než ti ostatní, protože jsi na správné cestě, a povyšovat se nad ně. Vždyť ani nevíš, jak ti Alláh zakončí život. Možná, že ten, nad koho se povyšuješ, bude později uveden na správnou cestu a ty z ní sejdeš. Chval tedy Alláha a děkuj Mu a přej druhým lidem dobro, kterého se ti již dostalo!

„Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel“ – Toto je podstata islámu – odevzdanost Alláhu a následování Jeho proroků.