Výklad úvodu kázání - 2. část

Páteční kázání 24. 5. 2013 (14. radžab 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Minule jsme si vyložili první část úvodu, který můžeme často slyšet na začátku pátečního kázání, ale i v jiných příležitostech. Druhá část tohoto úvodu se skládá ze tří koránských veršů. Pojďme se na ně podívat:

„Vy, kteří věříte! Chraňte se před Alláhem bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako Jemu odevzdaní!“ (3:102).

V tomto verši nám Alláh přikazuje, abychom se chránili před Jeho spravedlivým trestem za hříchy, a to tak, že budeme plnit Jeho příkazy a vyhýbat se Jeho zákazům. Jinými slovy nám přikazuje bohabojnost v každé situaci. Dále nám tento verš přikazuje vydržet na správné cestě a bohabojnosti až do smrti. Jak toho ale dosáhnout, když smrt není v našich rukou? Ten, kdo podle něčeho žije, tak na tom i zemře. Člověk, který je bohabojný v každé situaci, ať už je nemocný či zdravý, chudý či bohatý, Alláh mu pomůže se na správné cestě udržet a dá mu zemřít jako bohabojnému muslimovi.

„Lidé, chraňte se před Pánem svým, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A chraňte se před Alláhem, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a před zpřetrháním pokrevních svazků, neboť Alláh zajisté nad vámi je pozorovatelem.“ (4:1).

V tomto verši Alláh opět přikazuje bohabojnost a to, abychom Ho uctívali a dbali na pravidla ohledně pokrevních svazků. Na konci tohoto verše nám Alláh připomíná, že nás stále pozoruje, což je fakt, který by nás měl přimět k bohabojnosti. Alláh nás vidí v každé situaci, ať už jsme sami nebo mezi lidmi, nemocní či zdraví, chudí či bohatí, On nás stále pozoruje a za vše nás bude soudit. Není to dostatečný důvod k tomu, abychom se bohabojností chránili před spravedlivým trestem, který nás může zasáhnout za naše hříchy? Zvláštní v tomto verši je, že Alláh nám přikázal ve stejné chvíli bohabojnost vůči Němu a dobré chování vůči příbuzným. Jakoby nám tím chtěl říct, že stejně jako je pro nás povinné dbát na práva, která má vůči nám náš Stvořitel, stejně tak musíme dbát i na plnění práv, která mají vůči nám lidé. Když se nad tímto veršem zamyslíme a pak se zamyslíme nad celou súrou, která tímto veršem začíná, zjistíme, že celá súra Ženy jakoby byla shrnuta v tomto verši, a pak podrobně vyložena.

„Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před Alláhem a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“ (33:70–71).

V tomto verši nám Alláh opět přikazuje bohabojnost. Čím to je, že bohabojnost je tématem všech tří veršů, které Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zmiňoval na začátku svých kázání a proslovů? To tajemství se skrývá v tom, že bohabojnost je příčinou každého dobrého skutku. Člověk, který je bohabojný, bude automaticky konat dobro, a člověk který takový není, bude automaticky konat zlo. V tomto verši nám Alláh připomíná ještě jednu velice důležitou věc – dbát na jazyk. Přikazuje nám říkat správná slova. Špatné slovo může být totiž příčinou zbloudění člověka i příčinou jeho pozvednutí do nejvyšších stupňů v ráji. Mu‘áz bin Džabal se zeptal Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Posle Alláha, řekni mi o činu, který mě dostane do ráje a oddálí od pekla!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu připomněl pilíře islámu a další věci, a pak řekl: „Nechceš, abych ti řekl o něčem, čím získáš toto vše?“ Pak chytil svůj jazyk a řekl: „Drž na uzdě tohle!“ Mu‘áz se udiveně zeptal: „Proroku Alláha, to budeme souzeni za to, co říkáme?“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) odpověděl: „Mu‘ázi! A kvůli čemu jinému budou lidé házeni do pekla na své tváře než kvůli tomu, co nasbíraly jejich jazyky?!“ Alláh nám proto v tomto verši sděluje, že ten, kdo ochrání svůj jazyk, Alláh mu napraví jeho skutky tak, že budou u Alláha přijaté a odpustí mu jeho hříchy. Z toho lze jednoduše pochopit, že kdo svůj jazyk nechrání, tuto záruku nemá. Ne nadarmo Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Kdo mi zaručí, že ochrání to, co má mezi vousy a to, co má mezi stehny, zaručím mu ráj!“