Vyhněte se domněnkám

Páteční kázání 23. 5. 2014 (24. radžab 1435), šejch Ahmad Ragab, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Vyhněte se domněnkám, protože to jsou nejlživější řeči. Nešpehujte se, nezáviďte si, nechovejte vůči sobě nenávist a nepřátelství a neotáčejte se k sobě zády a buďte společně jako bratři Alláhovými služebníky!“

V tomto drahocenném doporučení nás Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) varuje před ohavnostmi a chybami, které odporují významu bratrství, jeho etiketě i podmínkám, protože věřící se k sobě musí chovat jako bratři, jak Alláh řekl (ve významu): „Věřící jsou věru bratři“ (Komnaty:10). Islám zakázal vše, co narušuje čisté bratrské vztahy, přičemž jednou z těchto věcí jsou špatné domněnky. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nás ve výroku jasně varuje před domněnkami:„Vyhněte se domněnkám, protože to jsou nejlživější řeči!“ Zakazuje nám následovat domněnky ve věcech, které pro nás nejsou důležité, a tím nám přikazuje, abychom se vždy nejprve ujistili pravdivostí informace, která se k nám dostala a zakazuje nám věřit fámám či na nich cokoliv zakládat, domněnky jsou u Alláha, a pak i u rozumných lidí těmi nejlživějšími řečmi. Proto nám i Korán jasně zakazuje následovat domněnky. Alláh říká (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili! Vyhněte se mnohým domněnkám, vždyť některé domněnky jsou hřích!“ (Komnaty:12).

Služebníci Boží, nechte svá svědomí čistá, nezašpiněná pochybnostmi a špatnými domněnkami, aby duše zůstaly čisté a klidné a nerušené pochybnostmi a stresem! Jak krásný je život v čisté společnosti nezašpiněné pochybnostmi a špatnými domněnkami!

Domněnkou se zde myslí obvinění, které nemá opodstatněný důvod a nezakládá se na skutečném důkazu. Někteří učenci prvních generací řekli: „Domněnka je, aby sis myslel o dobrým muslimech něco špatného.“ Umar ibn al-Chattáb řekl: „Dokud jsi schopný chápat slovo, které vyšlo z úst tvého muslimského bratra v dobrém smyslu, tak jej chápej vždy jen dobře!“

Ar-Rabí‘ ibn Sulejmán řekl: „Vešel jsem k Šáfiímu, když byl nemocný a řekl jsem mu: ‚Nechť Alláh posílí tvou slabost!‘ Tak odvětil: ‚Kdyby posílil mou slabost, tak by mě zabil!‘ Řekl jsem: ‚Při Alláhu, myslel jsem to dobře!‘ Tak mi řekl: ‚Vím, že i kdybys mi nadával, tak bys to myslel dobře!‘“ Podívejte se, jak si o sobě navzájem mysleli jen dobré a hledali pro své bratry omluvy – byli pravými bratry ve víře!

Je však třeba vědět, že domněnky se do určité míry mohou objevit v srdci každého člověka, aniž by to sám chtěl či měl možnost se tomu vyhnout, protože domněnka je přirozenou činností pro srdce. Takové věci nám byly odpuštěny, dokud na základě nich člověk něco neudělá nebo neřekne. Vypráví se v některých výrocích – ačkoliv nejsou zcela autentické, ale mnoho náboženských textů tyto výroky posiluje a poukazuje na stejný význam – že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl:„Tři věci budou vždy doprovázet můj národ: Špatné domněnky, závist a víra v pověry.“ Prorokovi společníci se zeptali: „Posle Alláhův, co s tím máme tedy dělat?“ V jiném vyprávění se jeden muž zeptal: „Posle Alláhův, jak toto máme odstranit?“ Odpověděl: „Když máš špatnou domněnku, tak ji nenásleduj; a když závidíš, tak pros o odpuštění; a když ti něco vadí (kvůli pověrám s tím spojeným), tak to ignoruj a pokračuj (v tom, co jsi dělal).“ Tyto tři věci se mohou dostat do srdce nechtěně, protože patří přirozeně ke skutkům srdce, ale když nastanou, tak je třeba je léčit tak, jak Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) objasnil. Když vidíš něco, o čem se vypráví pověry a máš z toho špatný pocit, tak to ignoruj a pokračuj v tom, co jsi dělal před tím a naopak: Spolehni se na Alláha a očekávej dobré. A když cítíš závist, tak si připomeň Alláha a popros Ho o odpuštění a řekni: „Mášá Alláh, lá quwwata illá billáh“ a popros Alláha pro dotyčného člověka o požehnání. Když toto uděláš, Alláh ti vyčistí srdce od závisti, a ta nebude mít žádné následky. A když si myslíš o někom z muslimů něco špatného, tak nedělej nic na základě této domněnky a už vůbec nešpehuj ostatní. A proto je ve výroku (na začátku kázání) zmíněn zákaz špehování po zákazu si myslet o druhém špatné, protože nejprve člověka napadne špatná domněnka, a pak si ji chce ověřit, a tak začne špehovat. Tento výrok potvrzuje verš, ve kterém Alláh říká (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili! Vyhněte se mnohým domněnkám, vždyť některé domněnky jsou hřích! A nešpehujte se a nepomlouvejte se navzájem!“ (Komnaty:12). Verš velice jasně ukazuje, že islám chrání čest muslima, protože hned na začátku verš zakázal i pouhou domněnku. Když by si pak dotyčný řekl: „Chci si to zjistit a přesvědčit se,“ tak pro něj platí druhý zákaz: „A nešpehujte se.“ Kdyby řekl: „Jenže já jsem to zjistil, aniž bych musel špehovat,“ tak pro něj platí třetí zákaz: „A nepomlouvejte se navzájem!“

Takto nás islám učí mít čistá srdce a čisté duše, abychom dosáhli toho, co řekl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „A buďte společně jako bratři Alláhovými služebníky!“

Na konec chci jen dodat, že na druhou stranu není zakázáno, aby člověk byl opatrný před svými nepřáteli a před lidmi, kterým nedůvěřuje. To není v rozporu s příkazem si myslet dobré. Alláh říká (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili, buďte ostražití!“(Ženy:71).