Varování před veřejným konáním hříchů

Páteční kázání 23. 3. 2012 (30. rabí‘ th-thání 1433),šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc, vedení a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Hřích je nebezpečím pro srdce i tělo a jeho rozšíření má vážný vliv na celou společnost. Hříchem si lidé zaslouží, aby jim jejich Pán zabavil dary, které jim dal, a potrestal je těžkými zkouškami. Hříchem si člověk vše jen ztíží a uzavře si k sobě cestu Alláhovy pomoci. Nejen to – pokud člověk s hříchy nepřestane, nahromadí se tak, že mu zaslepí srdce. Alláh říká (ve významu): „Nikoliv! Nýbrž pokrylo jejich srdce to, co si získali.“(83:13). Jak již bylo zmíněno, hřích nemá špatný dopad pouze na jedince, ale i na celou společnost. Ta může být v případě rozšíření hříchů zasažena různými přírodními katastrofami, těžce vyléčitelnými nemocemi a dalšími plošnými tresty. Alláh říká (ve významu): „Na souši i na moři se objevila zkáza za to, co si vysloužily ruce lidí, aby jim dal (jejich Pán) okusit části toho, co vykonali – snad se vrátí!“ (30:41). Toto vše jsou následky hříchů v tomto životě. Po smrti jsou ještě horší. Alláh říká (ve významu): „A toho, kdo neuposlechne Alláha a Jeho posla a překročí Jeho hranice, vpustí do ohně, ve kterém bude věčně a bude mít ponižující muka!“ (4:14).

Toto platí o hříchu obecně. I dobrému věřícímu se však občas stane, že zeslábne a podlehne svému chtíči a satanovi a zhřeší. Pokud si přitom takový člověk uvědomuje, že se dopouští hříchu a koná ho tajně, protože se stydí za prvé před Alláhem a za druhé před lidmi, aby konal hřích veřejně, a cítí bolest v srdci, protože neuposlechl příkaz Alláha – pokud je člověk při hříchu v takovém stavu, má velice blízko k pokání a odpuštění od Milostivého. Takovému člověku, který se stydí před Alláhem, Alláh utají jeho hříchy a pomůže mu k pokání. Katastrofou však je, když člověk páchá hříchy veřejně a nestydí se za ně, ale místo toho si hledá nejrůznější omluvy, aby necítil vinu. Někteří např. říkají, že kdyby dělali hřích tajně, tak by se cítili jako pokrytci, protože Alláh je stejně vidí. Stud a důstojnost u člověka jsou vlastnosti, které má Alláh rád. Ten, kdo koná hříchy veřejně, se nestydí a ponižuje se. Alláh má rád, když člověk tají své hříchy. Takový člověk má mnohem větší šanci na odpuštění a upřímné pokání než ten, který koná hříchy veřejně.

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Všichni z mého národa budou v bezpečí kromě těch, kteří hřeší veřejně. A vskutku patří do zveřejňování to, aby člověk poté, co v noci něco udělal, vstal a vyprávěl to někomu, když Alláh utajil jeho hřích.“ V jiném výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká o zveřejňování cizoložství: „Každý lid, ve kterém se rozšíří cizoložství tak, že ho zveřejní, tak se v něm rozšíří mor a bolesti, které nebyly u jejich předků.“ Morem je zde myšlena nebezpečná a rychle šířící se nemoc. Zajnab (r.A.a.) se zeptala Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Posle Alláha, můžeme zahynout (tj. hromadně potrestáni nějakou katastrofou), i když jsou mezi námi zbožní?“ Odpověděl: „Ano, pokud se rozšíří špatnosti.“ Z toho všeho jasně vidíme, že konání hříchů veřejně je velice vážná věc, za kterou si zaslouží trest celá společnost. Povinností muslimů je totiž přikazovat dobré a zakazovat špatné. Jakmile se tedy hříchy rozšíří a ostatní to ignorují, zaslouží si tím trest všichni bez rozdílu. Alláh o věřících říká (ve významu): „Jste nejlepším národem, který vyšel k lidem – přikazujete dobré, zakazujete špatné a věříte v Alláha.“ Alláh v tomto verši jasně uvedl důvod, pro který je národ proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nejlepší. Pokud chceme patřit k těm, které Alláh v tomto verši pochválil, pak je třeba splnit zmíněnou podmínku.