Úcta k rodičům

Datum: 14. 7. 2023 (19. dhú l-hidždža 1444 H), Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

V dnešní době se toho mnoho děje a neustále jsou další a další novinky. Lidé se ženou za materiálními statky. V tomto světle se ukazuje jedna věc, do které když člověk investuje, nepřijde nikdy vniveč. Touto věcí je úcta k rodičům a dobré zacházení s nimi, a to za jejich života i po něm, loajalitou a blízkostí k nim získáme věčnou odměnu.

Lidé přirozeně tíhnout k tomu milovat toho, kdo se k nim pěkně chová. Ti, kteří si nejvíce zaslouží úctu a něhu, jsou vážení rodiče. Úcta k rodičům je povinností, je to nesporná přednost, rozhodující vlastnost.

Doporučení týkající se toho, na co mají rodiče nárok, jsou v Koránu zmíněna na řadě míst ve vznešených verších. Všemohoucí Alláh praví: „Uložili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho…“ (46:15) A také: „Uložili jsme člověku být dobrý vůči rodičům.“ (29:8)

Imám at-Tabarí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Znamená to být dobrý ve všech ohledech.“ A řekl: „Mluvte s lidmi laskavě.“

Úcta k rodičům je boží cesta ztělesněná v prorocích a poslech, ctěných a zbožných lidech. Všemohoucí Alláh praví o Ježíšovi – alajhi as-salám: „… a také úctu k matce své; ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.“ (19:32) Jahjá, syn Zacharijáše – alajhimá as-salám – je zmíněn v tomto verši: „… a k rodičům dobrotivý a nebyl násilný, ani neposlušný.“ (19:14)

Je zvykem zbožných věřících prosit za své rodiče, živé či zesnulé. Všemohoucí Alláh praví o Noemovi – alajhi as-salám: „Pane můj, odpusť mi a rodičům mým i těm, kdož jako věřící do mého domu vstoupili, a také věřícím mužům a ženám!“ (71:28) O Ibráhímovi – alajhi as-salám praví: „Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování!“ (14:41)

Ve světle prorockého Muhammadova poslání přichází úcta k rodičům vedle modlitby jako pilíře islámu, je postavena nad džihád – úsilí vynakládané na cestě islámu – na nejdůstojnější místo v islámu. V obou sbírkách správných hadísů se traduje podle ibn Masúda – radija lláhu anhu – který vyprávěl, že se zeptal Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Jaký čin je Alláhovi nejmilejší?“ Prorok odpověděl: „Modlitba vykonaná ve správný čas.“ Dále se zeptal: „A co pak?“ Odpověděl: „Úcta k rodičům.“ Zeptal se znovu: „A co po té?“ Prorok odpověděl: „Džihád. Úsilí vynaložené na cestě Alláhově.“

Mocný a Vznešený Alláh postavil nárok rodičů vedle Svého nároku, a to jedině kvůli významu jejich nároku a tomu, jak cenný jejich přínos. Alláh – Sláva Mu – praví: „Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali.“ (17:23)

Ibn Abbás – radija lláhu anhumá – řekl: „Byly seslány tři verše, které jsou spojeny se třemi…“, načež z nich citoval: „Uložili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho…“ Dále: „Buď vděčný Mně i rodičům svým – neb u Mne je cíl konečný!“ (31:14) Kdo není vděčný svým rodičům, není vděčný ani Alláhovi, Mocnému a Vznešenému.

Imám Ahmad vyprávěl podle Abú Usajjida as-Sáidího – radija lláhu anhu – že jeden z ansárů řekl Prorokovi: „Je nějaká laskavost, kterou můžu prokázat svým rodičům po té, co zemřou?“ Prorok odpověděl: „Ano, můžeš se za ně modlit, prosit za ně o odpuštění, můžeš za ně splnit jejich závazky, udržovat příbuzenské vztahy, které byly spojeny pouze s nimi, a můžeš uctít jejich přátele.“

Projevovat jim úctu je povinnost i laskavé chování vůči nim: „Nutí-li tě však usilovně, abys ke Mně přidružoval něco, o čem nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané…“ (31:15)

V obou sbírkách správných hadísů se traduje podle Asmá – radija lláhu anhá – která vyprávěla, že za ní přišla její matka, která byla v době Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – polyteistka. Asmá požádala o právní názor Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Přišla za mnou má matka. Mám s ní udržovat kontakt?“ Prorok odpověděl: „Ano, udržuj kontakt se svou matkou.“ Toto se týkalo případu, kdy byla polyteistkou, a co teprve, když není?!

Nejlepším příkladem jsou nám naši předkové. Az-Zuhrí – ať je k němu Alláh milostivý – vyprávěl, že al-Hasan bin Ali nejedl se svou matkou, a přitom byl ke své matce nejlaskavější ze všech. Když s ním o tom hovořili, řekl: „Bojím se, že když s ní budu jíst, bude si chtít něco vzít, aniž bych to já poznal, a sním jí to a tím budu vůči ní neuctivý.“

Abú Hurajra – radija lláhu anhu – uviděl dva muže a zeptal se jednoho z nich: „V jakém vztahu je k tobě tento muž?“ Muž odpověděl: „To je XY, můj otec.“ Abú Hurajra mu řekl: „Nenazývej ho jeho jménem, neříkej svému otci jménem. Neříkej: ‚Ty, XY.‘ Oslovuj ho podle jeho postavení. Řekni ‚Otče…‘“

Ó Alláhu, dopřej nám, abychom ctili své rodiče za jejich života i po něm.