To nejdůležitější, co Prorok (sAs) vykonal v Medíně

Páteční kázání 13. 11. 2015, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Po odchodu Proroka (sAs) z Mekky do Medíny se Medína stala sídlem islámu, pochodní správného vedení, místem, odkud vycházely výzvy k následování Alláha. Když Prorok (sAs) přišel do Medíny, vykonal řadu věcí.

1) Stavba mešity v Medíně

První věcí, o kterou se Prorok (sAs) staral po svém příchodu do Medíny, byla stavba mešity, aby v ní ukazoval islámské obřady, které byly do té doby terčem útoků, aby v ní vykonával modlitby, které spojují člověka s Pánem všech světů. Cílem Proroka (sAs) nebyla jen výstavba místa uctívání, neboť v islámu je pro muslimy mešitou celá Země – s výjimkou některých míst, která byla pro vykonávání modlitby zakázána – poslání mešity bylo hlubší, Prorok (sAs) chtěl postavit dům Vznešeného Alláha a tento dům byl určen pro všechny muslimy, aby se v něm shromažďovali k uctívání, poradám o věcech náboženských, o věcech státních, aby v něm přijímali rozhodnutí, diskutovali o svých problémech, přijímali v něm delegace jiných kmenů a velvyslance králů a knížat z různých částí světa, a aby v něm našel útočiště ten, kdo nemá střechu nad hlavou. Tato mešita byla také školou, ve které se učili muslimové, mísily se v ní různé názory a mentality, a měla ještě různá další využití.

2) Bratrství

Dalším krokem bylo vzájemné propojení členů muslimské komunity. To bylo ztělesněno v bratrství mezi těmi, kdo odešli z Mekky (muhádžirún), a stoupenci Proroka (sAs) (ansár) v Medíně, a postavením svazků bratrství a náboženských svazků namísto kmenových svazků a kmenové příslušnosti, potvrzujíce tím slova Vznešeného Alláha:„Věřící jsou si přece bratry…“ (Komnaty, 49:10). Následkem tohoto bratrství mezi muhádžiry a ansáry bylo to, že mezi sebou dědili, aniž by byli příbuzní. Islám pak takové dědění zrušil a upřednostnil příbuzné před ostatními, přičemž zachoval bratrské vztahy mezi muslimy.

V důsledku tohoto bratrství se utvořila „islámská rodina“, společnost muslimů v pravém významu tohoto slova, kdy neexistuje jiné zanícení než pro islám. Padly veškeré rozdíly plynoucí z původu, barvy pleti, země původu, nepřátelství a nenávist, která panovala mezi některými kmeny, skutečností se stala jednota Medíny a muslimové byli nejvyšším vzorem spolupráce a jednoty. Ansárové se předháněli v bratření se s muhádžiry, až bylo nutné hlasovat.Ansárové se vyznačovali tolerancí, odevzdáním a náklonností v pravém slova smyslu a muhádžirové slušností, sebeúctou, ušlechtilostí, k čemuž bychom mohli uvést množství příkladů, na což nám však nezbývá čas.

3) Dohoda muslimů s židy

Třetí záležitostí byly vztahy muslimů s jinými, tedy s těmi, kdo vyznávali jiné náboženství. Prorok (sAs) ochotně snášel jejich přítomnost a uzavřel dohodu s židy přítomnými v Medíně. Nechal je tam usadit se s jejich náboženstvím a majetkem a stanovil jim podmínky. Základem této dohody bylo soužití v míru, obrana Medíny v době války a spolupráce mezi oběma skupinami, pokud se některá z nich nebo obě ocitnou v nesnázích.

Místní židé však svůj slib neplnili, porušili ho a vyvolávali neshody. Prorok (sAs) byl nucen s nimi bojovat a vyhnat je z Medíny na obranu před jejich zlovolností.

Prorok (sAs) vykonal ještě mnoho dalších věcí důležitých pro islámskou společnost a komunitu, nezbývá nám však již čas se o nich zmínit.