Súra al-Asr 2. část

Páteční kázání 25. 1. 2013 (13. rabí‘ al-awwal 1434), šejch Aslan Archistov, mešita v Praze

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry v islámu,

již jsme hovořili o súře al-‘Asr a o některých významech, které s sebou nese přísaha, zmíněná v súře. Dnes se pozastavíme nad zbytkem súry. V tom jsou mj. tato moudra a užitečné znalosti:

- Většinu lidského pokolení tvoří lidé, kteří bloudí a jsou odklonění od správného vedení, jak Alláh říká (ve významu): „Avšak většina z nich neuvěří jinak než s přidružováním“ (súra Josef, 106). Kvůli tomu děkujeme Alláhovi za dar islámu, pro jehož získání jsme nic neudělali, ale přišel až k nám zdarma, bez toho, abychom museli něco zaplatit. Na nás tedy je, abychom děkovali Alláhovi plněním povinností a vyhýbáním se zákazům. Vděk však není pouhé slovo, jsou to činy, jak Alláh říká (ve významu): „Rode Davidův, vykonávejte vděk! A málokdo z Mých služebníků je vděčný!“ (Saba, 13). Toto vše můžeme vyčíst ze slov: „Člověk vskutku …“ (al-‘Asr, 2), protože člověkem je zde myšlen lidský druh.

- Kdo se nad súrou dobře zamyslí, uvidí v ní tři potvrzení jednoho faktu. Předtím, než Alláh řekl, že člověk prodělává, tak to potvrdil přísahou, pak slovem „inna“ (vskutku) a písmenem „l“ ve slově „lefí“. Toto nám jasně ukazuje Alláhovu milostivost vůči stvořením a to, že Alláh pro ně chce dobro a správné vedení a to, že je milostivější vůči nim než jejich vlastní matky. Jak se může někdo po tomto dopouštět hříchů vůči tak milostivému Pánovi a porušovat Jeho příkazy?

- Ti, kteří zbloudili, se ve svých bludech tak topí, že je velice těžké, aby se z toho dostali. Když se podíváme na tento verš v arabštině, můžeme vidět, že Alláh neřekl o člověku jen to, že prodělává či prohrává, ale že je v prohře, tedy je uvnitř prohry, která ho obklopila ze všech stran. Stejně je na tom hříšník, kterého obklopí jeho hřích. Podívejte se na verš, ve kterém Alláh říká (ve významu): „Ba naopak ti, kdož zlého se dopustili, a ti, kdož obklopeni jsou hříchy svými, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.“ (Kráva, 81). Zde vidíme nebezpečí hříchů a to, že hříchy se navzájem přitahují.

- Prohra není stejná u všech lidí, kteří prohrávají, ale jsou to stupně a druhy. Toto objasňuje slovo „chusr“ (prohra). Někteří prohrávají úplně, jiní částečně podle své lehkomyslnosti.

- „Kromě těch, kteří uvěřili…“ V této části súry Alláh zmiňuje, jak se před zmíněnou prohrou zachránit. Zde bych rád upozornil na zajímavou věc: Alláh v této súře přísahá, že lidstvo prodělává a prohrává, ale nezmínil jak, nýbrž rovnou začal objasňovat, jak se z toho zachránit. To z toho důvodu, že blud má nespočet cest a způsobů, zatímco pravda má jen jednu cestu, jak Alláh říká (ve významu): „A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje ‒ snad budete bohabojní!“ (Dobytek, 153).

- Ve zmíněném verši je důkaz, svědčící o důležitosti jednoty muslimů. V Koránu Alláh promlouvá ke skupině, ne k jednotlivci, příkladem je fráze „vy, kteří jste uvěřili“. Jednota muslimů patří k základům přesvědčení těch, kteří následují Prorokovu sunnu. Alláh říká (ve významu): „Přidržujte se pevně provazu Alláhova všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Alláhova k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se ‒ díky milosti Jeho ‒ bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni.“ (Rod ‘Imránův, 103). V příběhu, podle kterého se ‘Uthmán jednou pomodlil na dlouhých cestách čtyři rak‘a, řekl ‘Abdulláh ibn Mas‘úd: „To, co nemáte rádi, ale jste při tom jednotní, je lepší než to, co máte rádi, ale jste při tom rozdělení.“