Správné chápání priorit v islámu

Páteční kázání 28. 3. 2014 (27. džumádá l-úlá 1435), šejch Ahmad Rajab, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cetou a o odpuštění prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám přišel, aby lidem uspořádal život. Zároveň potvrzuje to, že je nezbytné, aby muslim správně chápal priority a řadil věci ve správném pořadí, jak to stanovuje islám.

Když se podíváme do Koránu a sunny, zjistíme, že oba tyto zdroje na to dbají. Podívejme se např. na verše (ve významu): „Učinili jste sobě rovnými ty, kdo poutníky napájejí a o Posvátnou mešitu se starají, těm, kdo uvěřili v Alláha a v Den poslední a bojují na cestě Alláhově?! Ti nebudou si rovni před Alláhem a Alláh nepovede správnou cestou lid nespravedlivý. Ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na cestě Alláhově majetky i osobami svými, ti jsou u Alláha na vyšším stupni a ti jsou úspěšní.“ (Pokání:19-20). Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) chápání priorit v islámu ještě více objasnil. Když poslal Mu‘áze ibn Džabala do Jemenu, řekl mu: „Přijdeš k lidem, kteří již mají Písmo, tak až k nim přijdeš, tak je vyzvi k přiznání, že není božstva mimo Alláha a že Muhammad je Alláhův posel. Pokud tě v tomto vyslyší, tak jim oznam, že jim Alláh uložil povinnost pět modliteb každý den a noc. Pokud tě v tomto vyslyší, tak jim oznam, že jim Alláh uložil povinnost odvádět almužnu, brát ji od jejich bohatých a dávat ji jejich chudým. Pokud tě v tomto vyslyší, tak si od nich neber jejich nejlepší majetky (tzn. pouze střední, průměrnou kvalitu), a buď na pozoru před prosbou ukřivděného, protože mezi ní a Alláhem není žádná clona!“ V dalším výroku říká: „Víra má něco přes sedmdesát odvětví, nejvyšším jsou slova „lá iláha illalláh“ (není božstva mimo Alláha) a nejnižším je odstranění překážky z cesty.“ V podobných veršů a výroků je více.

V rámci správného chápání priorit je třeba upozornit na několik důležitých věcí:

1. Aqída je na prvním místě: Aqídou je zde myšlen tauhíd (islámský monoteismus) a základy víry. Toto je základ, na kterém stojí vše ostatní, protože aqída je příčinou k seslání všech poslů. Alláh říká (ve významu): „A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: ‚Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!‘“(Proroci:25); a také říká (ve významu): „A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: ‚Alláha uctívejte a tághútovi se vyhýbejte!‘“ (Včely, 36; tághút je vše, co je uctíváno mimo Alláha). Toto pravidlo je jasně vidět i ve zmíněném výroku Mu‘áze ibn Džabala. Nejprve je tedy třeba zakořenit v srdcích čistý tauhíd a upřímnou víru. Když se tyto věci pevně zakoření v srdci, hned to přinese své plody v podobě konání dobrých skutků, a proto matka věřících‘Aiša řekla: „První, co bylo sesláno z Koránu, byla krátká súra s připomenutím ráje a pekla, až když byli lidé pevně v islámu, bylo sesláno povolené a zakázané. A kdyby bylo sesláno jako první: „Nepijte alkohol!“ řekli by: „Nenecháme alkohol!“ a kdyby bylo jako první sesláno: „Nesmilněte!“ „Řekli by: „Nenecháme smilnění!“

2. Povinnost má přednost před dobrovolnou věcí: Abú Tha‘laba al-Chušanij vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Alláh určil jisté povinnosti, tak je neztraťte, a určil hranice, tak je nepřekračujte, a zakázal nějaké věci, tak to neporušujte, a zůstal mlčet u některých věcí, tak je nevyhledávejte!“ Abú Bakr dal jednou ‘Umarovi tuto radu: „Alláh má jistá práva ve dne, která nepřijme v noci, a má jistá práva v noci, která nepřijme ve dne. A žádná dobrovolná věc nebude přijatá, dokud nebude odvedena povinnost.“ Jak krásná rada to je! Když je muslim schopný skloubit povinnost a dobrovolnou věc dohromady, pak nechť tak učiní. Pokud toho ale není schopný, pak má povinnost přednost. Proto když člověk ví, že v případě dodržení určitých dobrovolných věcí by musel zanedbat některé povinnosti, pak musí dobrovolné věci nechat a věnovat se povinnostem jako např. člověk, pro kterého je půst náročný a postí se dobrovolný půst, a pak kvůli tomu nemůže držet povinný půst. Z tohoto důvodu Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zakázal ženě postit se dobrovolný půst, když je její manžel přítomný, jinak než s jeho svolením, protože jeho právo vůči ní má přednost před dobrovolným půstem. Dalším příkladem jsou lidé, kteří vynakládají spoustu peněz za dobrovolnou druhou, třetí a další pouť do Mekky, i když vidí, že spousta muslimů umírá hlady, zimou a na různé nemoci. Jednou nastala mezi muslimy v nějakém městě velká neshoda v počtu rak‘a v modlitbě taráwíh, a když se zeptali jednoho učence, přikázal zavřít mešity po modlitbě iša a řekl, když se ho ptali na důvod: „Modlitba taráwíh je dobrovolná, zatímco vaše jednota je povinnost!“ ‘Abdulláh ibn ‘Abbás zanechal i‘tikáf v Prorokově mešitě, aby šel pomoct jednomu člověku vyřídit nějakou jeho záležitost a řekl: „Slyšel jsem Alláhova posla (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), jak řekl: ‚To, abych šel se svým bratrem pomoct mu zařídit jeho věc je mi milejší než dělat měsíc i‘tikáf v (Prorokově) mešitě.‘

3. Zanechání zakázaných věcí má přednost před konáním povinností: A právě proto Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl ve výroku: „To, co jsem vám zakázal, tomu se vyhněte, a z toho, co jsem vám přikázal, udělejte, co můžete.“ Plnění příkazů je povinné, dokud je toho člověk schopen. U zákazu tato úleva není, a proto Málik bin Dínár řekl: „To, aby člověk zanechal jeden dirham ze zakázaného je lepší, než aby rozdal sto tisíc dirhamů jako almužny.“

4. Odvrátit zlo je přednější než získat dobro: Toto je jedno z velkolepých pravidel islámského práva. Právě proto Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl ‘Aiše, matce věřících: „Nebýt toho, že tvůj lid byl ještě nedávno nevěřící, rozebral bych Ka‘bu a znovu bych ji složil na Abrahámových základech, protože Kurajšovci, když ji stavěli, tak ji nedokončili – a udělal bych jí i zadní dveře.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) Ka‘bu nepřestavěl, i když si přál to udělat, a to jen proto, že muslimové tehdy byli noví ve víře, a tak se bál, že by to nedokázali přijmout. ̒

5. Užitečné znalosti, které mají za výsledek činy, mají přednost před teoretickými vědomostmi, které toto nemají: Muslim by měl dbát na to, co je pro něj užitečné a co má za výsledek činy a nevěnovat čas spekulacím nad věcmi, které nemají na jeho praktický život žádný dopad. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „K znamením toho, že se člověk stal dobrým muslimem, patří to, že zanechá věci, které se ho netýkají.“

6. Upřednostnění práv lidí před čistě Alláhovými právy: Právě proto učenci řekli: „Alláhova práva jsou založena na odpouštění, zatímco lidská práva jsou založena na sobectví.“ Příkladem je výrok, ve kterém Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Mučedníkovi (šahídovi) se odpouští vše kromě dluhu.“ Když byl v jedné bitvě zabit nějaký muž, ostatní si hned mysleli, že je mučedník. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jim řekl: „Jenže já jsem ho viděl v pekle jako trest za plášť, který ukradl z válečné kořisti.“

Prosím Alláha, aby přijal dobré od nás všech a aby nás vzdělal v naší víře a napomohl nám k dobrým skutkům.