Společně přinášíme naději

29.03.2019 08:16

Páteční kázání 29. 3. 2019, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Ve své dlouhé historii islámská obec prošla řadou krizí a pohrom, ve kterých muslimové ztratili bezpečí a jistotu a někdy i své domy a majetek. To se stává, když národy postihnou rozepře, katastrofy a pohromy. Islámská obec však neprošla těžší zkouškou, než je nynější zkouška a realita. Pojďme se podívat na příklady pohrom a krizí, které postihly islámskou obec v průběhu její historie, a na to, jak jimi prošla a dostala se z nich, až se dostaneme k naší současné krizi.

Začněme krizí odpadlictví, kdy celé kmeny odpadly od islámu v době Abú Bakrova chalífátu (rAa), opustily Alláhovu víru po té, co se stali muslimy. Byla to krize, která postihla muslimy, ale Prorokovi druhové byli od začátku přesvědčeni, že zvítězí Alláhova víra, a ne odpadlíci tady či tamhle, a to díky jejich spojení s jejich Pánem a upřímné oddanosti Jeho víře, hlubokému přesvědčení o Alláhově příslibu, a proto stáli jako jeden muž za Abú Bakrem a Alláh dal zvítězit Své víře, jak přislíbil. A krize přešla přirozeně.

Druhá krize nastala zabitím Uthmána (rAa), knížete věřících, který byl zabit ve svém domě mezi svými blízkými a na doslech a na dohled lidí, a Prorokovi druhové byli této události přítomni. Když ho obklopila nespravedlivá chátra v jeho domě, navrhli mu Prorokovi druhové, že ho budou bránit a budou bojovat sami bez něho, ale on to odmítl a přikázal jim, aby se od něj vzdálili, aby splnil svůj závazek, který dal Prorokovi (sAs), aby nebyl zabit nikdo jiný kromě něj, když věděl, že chtějí dostat jen jeho. Touto krizí byli muslimové zkoušeni, ale když se podíváme na události těch dní, vidíme, že tato krize také přešla, aniž by vznikla trhlina v základních oporách společnosti, neboť spor, ke kterému mezi muslimy došlo – přes celou jeho hloubku a přes rozdělení, které vyvolal v řadách muslimů – byl sporem o následnictví, sporem o to, kdo upevní islám na Zemi, nebyl to však spor o podstatě islámu.

Třetí krizí jsou války s Tatary, které se v jedné době přehnaly přes islámskou obec. Byla to těžká krize v životě muslimů a zdálo se, že může muslimy sprovodit ze světa. Ale jak to dopadlo? Ve skutečnosti to dopadlo úplně jinak. Nakonec díky Alláhovi zvítězili, neboť přesvědčení bylo v jejich duších stále živé, učenci se zmobilizovali, přišli loajální vůdci s výzvou k návratu k pravému islámu a porozumění jeho významům. Přišel Saláhuddín z rodu Ajjúbovců a řekl: „Byli jste poraženi, protože jste sešli z cesty Alláhovi!“ Šejch Ibn Tajmíja vyzýval k nápravě přesvědčení a Kutuz zvolal: „Ó, islám!“ a davy muslimů je následovaly a svým přesvědčením, chováním a mravy potvrzovaly svou víru v Alláha. Až došlo na slova Alláhova: „Alláh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění.“ (13:11) Tito se změnili, a tak Alláh změnil jejich situaci. (Alláhovi, Jeho Poslu a věřícím patří moc.)

Čtvrtým příkladem je krize v Andalusii. Muslimové v Andalusii vybudovali stát, který ohromoval Východ i Západ, uváděl v úžas všechny lidi široko daleko svými úspěchy, civilizací a správou. Trvalo to však jen určitou dobu a pak tento stát padl, jako trest od Alláha muslimům za to, že se nakonec rozdělili, rozštěpili, bojovali mezi sebou navzájem. A přišel trest od Alláha, kdy Andalusie přestala být územím islámu. Muslimové odešli z Andalusie, mnozí byli zabiti, mnozí byli zajati. Pak muslimové tuto etapu přešli, uplynul nějaký čas a Alláh sjednotil jejich řady a slova a milióny lidí přestoupili na islám.

Zmínili jsme rychle pouze několik příkladů některých pohrom a krizí, kterými prošla islámská obec v průběhu své dlouhé historie, jak překonala tyto překážky a obtíže. A dostáváme se k současné situaci, kterou prochází islámská obec. Tato krize, kterou dnes muslimové zažívají, je tou nejtěžší ze všech dřívějších krizí. Vidíme, co se stalo na Novém Zélandu, přes veškeré neštěstí také vidíme, jak se tato zkouška proměnila. Lidé se stali živoucími příklady a dobrou zvěstí o tolerantnosti islámu a lásce k němu, která je v srdcích lidí. Postoj novozélandské vlády a lidu byl reálnou ukázkou významu lidskosti a soužití.

Realita muslimů v této nynější krizi a v některých jejich současných pohromách je mnohem těžší než kterákoli dřívější, protože samotná víra je v jejich duších otřesena, změnily se způsoby uctívání, změnily se mravy lidí, jejich chování, ze života lidí se vytratilo duchovno, život je plný zděděných tradic, které lidé udržují jen proto, že jsou to tradice, a ne proto, že je to víra.

Ó Alláhu, dej, ať je v České republice stále bezpečno, ať jsou lidé v České republice v bezpečí a stejně tak i všichni muslimové na celém světě. Ó Alláhu, ochraňuj islámskou obec, nechť je pod Tvou ochranou a péčí, ať jsou její slova a její řady jednotné pro dobro celého lidstva.

—————

Zpět