Smýšlet o lidech v dobrém

Páteční kázání 14. 8. 2020 (24. dhu l-hidždža 1441 H), šejch Usama al-Diri, mešita v Praze 

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh dal člověku velká požehnání, aby mohl žít na tomto světě, v klidu, s radostí. Bez tohoto klidu a upokojení nemůže člověk zastávat svou roli v životě, bude neklidný, znepokojený, nedokáže se na ničem ustálit. Jedním ze způsobů, ke kterým nabádal islám a přál si, ba dokonce to člověku uložil za povinnost, je dobré smýšlení o druhých. Nepochybně to vede k tomu, že lidé ve společnosti žijí ve vzájemném souladu, což vede ke vnitřnímu klidu a upokojení. Zbavuje to člověka strachu a neklidu z toho, co jej obklopuje, z prostředí, ve kterém žije. Má upřímné srdce a je užitečným ve společnosti. Přikládá veškerým činům kolem sebe to nejlepší a odměnou mu je to nejlepší na tomto i na onom světě. „… v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí – kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Alláhovi přijdou…“ (26:88) Takový muslim dosáhne vnitřní rovnováhy, kterou se vyznačuje charakter muslima otevřeného vůči druhým bez přehánění či naopak nedbalosti. Ibn Umar (rAa) vyprávěl, že viděl Proroka (sAs), jak obchází Kaabu a při tom říká: „Není nic lepšího než ty a tvůj vánek, není nic většího než ty a tvá posvátnost, přísahám při Tom, v Jehož rukách je duše Muhammadova, posvátnost věřícího je před Alláhem větší než tvoje posvátnost, a jeho krev a majetek, a abys o něm smýšlel v dobrém.“ (podle ibn Mádži) Smýšlení o lidech v dobrém vede člověka k tomu, že má pro ně pochopení, že brání jejich věc. Tohoto stupně dosáhne jen věřící, jehož víra je upřímná. Umar bin al-Chattáb (rAa) řekl: „Smýšlej o svém bratru v tom nejlepším a dostane se ti od něho tolik, co tě ještě předčí.“ Ibn Sírín – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Když tě něco zasáhne od tvého bratra, měj pro něj pochopení. Nenajdeš-li pro něj omluvu, řekni si: ‚Určitě má omluvu, ale já ji neznám.‘“

V dobrém smýšlet o muslimech a o lidech obecně je jedním z nejvýznamnějších znaků víry ztělesněné v tom, že dobrá stránka převáží nad špatnou. Člověk má druhému přát jen dobré a očekávat od druhého člověka také jen dobré, jeho činům a slovům má přikládat jen dobrý význam s tím, že dbá na rozšíření jeho dobrých skutků, že skryje to, co má zůstat skryté. Všemohoucí Alláh praví: „Řekni služebníkům Mým, aby hovořili jen to, co nejlepší je. A satan věru rozsévá mezi vámi rozkol, vždyť satan člověku je zjevným nepřítelem.“ (17:53) Všemohoucí Alláh dále praví: „Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem!“ (49:12)

Alláh nás vede k tomu, abychom nesmýšleli o lidech špatně, neboť takové smýšlení může být v mnohých případech hříchem vedoucím k neoprávněnému obvinění. Smýšlení o lidech v dobrém vede ve společnosti k tomu, že se mezi lidmi šíří láska, náklonnost a vzájemná důvěra, brání to nepřátelství a zlobě, jejich srdce nejsou naplněna záští. Rozšíří-li se toto v některé společnosti, bude taková společnost soudržná. Jedním z krásných příkladů dobrého smýšlení o lidech je odpověď Abú Ajjúba al-Ansárího na dotaz jeho manželky, která se ho zeptala na to, co lidé rozšiřují o Á’iše (rAa): „Neslyšíš, co lidé říkají o Á’iše?“ Odpověděl: „Ale ovšem. Je to lež. Ty bys to snad udělala?“ Řekla: „Ne, přísahám při Alláhovi, neudělala bych to.“ Řekl: „Á’iša je, přísahám při Alláhovi, lepší než ty. Chvála Alláhovi. Je to obrovská lež.“ Všemohoucí Alláh k této události s Abú Ajjúbem a jeho ženou seslal verše, které je oba oslavují a oslavují dobré smýšlení o lidech: „Proč, když to věřící muži a věřící ženy uslyšeli, nemyslili o tom v duších svých příznivě a proč nezvolali: ‚Toto je pomluva zjevná‘?“ (24:12)

Jedním z nebezpečí, která mohou na člověka i na společnost dolehnout v důsledku špatného smýšlení, je šíření nenávistných pohledů a nepřátelství mezi lidmi. Kdo špatně smýšlí o lidech, vidí kolem sebe mnoho nepřátel, kterým přeje to špatné, a toto smýšlení se projevuje na jeho činech i slovech, kdy mu uklouzne nějaké slovíčko, a tak proti sobě popouzí lidi a má více a více nepřátel. Koho ovládne zlé smýšlení, toho ovládlo našeptávání ďábla a stává se příčinou šíření negativního jednání ve společnosti. Vede to také ke špatné morálce, otřásá to důvěrou ve společnosti, násilí vůči druhým skrze šíření nenávisti a závisti. Kvůli tomuto všemu Prorok (sAs) zakázal, aby lidé sledovali to, co má zůstat skryté, a aby někoho obviňovali ze zrady. Ibn Umar (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) vystoupil na minbar a zvolal: „Vy, kdo jste přijali islám svým jazykem, ale víra nedosáhla do vašeho srdce! Neškoďte muslimům, nehanobte je, nesledujte je tajně, abyste odkryli jejich tajemství, neboť když někdo odhalí tajemství svého bratra muslima, Alláh odkryje, co skrývá on. Když Alláh odhalí, co skrývá, odhalí jeho tajemství přede všemi, i kdyby to bylo v jeho domě.“ (podle at-Tirmídhího)

Prorok (sAs) nás také varoval před obviňováním lidí z určitého smýšlení. Řekl (sAs): „Vyhněte se podezíravosti. Podezíravost je nejfalešnějším způsobem hovoru. Nesnažte se vyzvídat, nesoupeřte, nezáviďte si navzájem, nechovejte k sobě navzájem nenávist, nevyhýbejte se sobě navzájem. Buďte služebníky Alláhovými a buďte si navzájem bratry.“ (všichni se na něm shodují)

Špatné smýšlení má své příčiny, které je třeba řešit a mít se před nimi na pozoru. Patří mezi ně obdivování sebe sama, člověk na sobě nevidí žádné chyby, je přesvědčen, že má pravdu a nikdo jiný nikoli, dále mezi ně patří zaujímání extrémních postojů vůči druhým, což vede k narušení jejich integrity. Lékem na tento neduh je to, aby byl člověk pokorný vůči Alláhovi, Všemohoucímu, chvála Mu, aby nabídl svá křídla věřícím, a aby věděl, že byť člověk dosáhne nejvyšších pozic, byl stvořen nedokonalým a není bez nedostatků. Imám Muslim ve své sbírce správných hadísů traduje podle Abú Hurajry (rAa), že Prorok (sAs) řekl: „Bohatství se neztenčí dáváním almužny. Alláh poctí toho, kdo odpouští a kdo je pokorný vůči Alláhovi.“ (podle Muslima) Poctí ho na tomto světě před lidmi a poctí ho také na Onom světě v zahradách rajských.

Lékem na špatné smýšlení ve společnosti je to, aby se člověk vyvaroval podezření, aby nedával prostor těm, jejichž srdce byla zasažena touto nemocí. Aby nedal prostor ďáblovi, aby o něm a jeho činech nebylo smýšleno špatně. Safíja bin Hujaj, manželka Proroka (sAs) vyprávěla, že Prorok (sAs) setrvával o samotě, když ho přišla jednoho večera navštívit a mluvila s ním. Pak se zvedla, aby šla zpět, a Prorok se zvedl také, aby ji doprovodil. Šli kolem nich dva muži z ansárů, a když uviděli Proroka (sAs), přidali do kroku. Prorok jim řekl: „Nespěchejte! To je Safíja bint Hujaj (moje manželka).“  Řekli: „Chvála Alláhovi, Posle Alláhův.“ Prorok (sAs) řekl: „Ďábel putuje v člověku jako krev proudící žilami. Pochopil jsem, že by mohl do vaší mysli zasít nějaké zlé myšlenky.“ (všichni se na něm shodují)