Smrt

Páteční kázání 31. 5. 2013 (21. radžab 1434), šejch Ubajd Abu Nasir, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. "Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství." 

Řeč je dnes o jedné nevyhnutelné skutečnosti – pravdě, které neuteče mladý ani starý, chudý ani bohatý, král ani podaný – je to smrt! Před smrtí není útěku. Jak se pohřbí jeden, druhý jde hned po něm. Staví se paláce a věže, sahající až do mraků, i když víme, že všichni brzy zemřeme. Každý člověk, ať je zdravý jak dlouho chce, bude jednoho dne odnesen a pohřben do země. Je to nepříjemná pravda, která však nastane a nejde před ní utéct. I ten nejlepší z lidí jí musel projít. Alláh říká proroku Muhammadovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) (ve významu): "Nikomu z lidí jsme před tebou nedali věčnost. Budou snad oni nesmrtelní?" (Proroci, 34). Když Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) umíral, kropil si tvář studenou vodou a říkal: "Není božstva kromě Alláha! Smrt vskutku doprovází strašná muka! Bože, pomoz mi přetrpět tato muka, Bože ulehči mi je!" Takto umíral člověk, kterému bylo dopředu odpuštěno vše!

Bratři a sestry v islámu! Co jsme připravili pro tyto okamžiky? Protrpěl si je i Prorokův první společník Abú Bakr, jehož víra se vyrovnala víře celé ummy. Byl to muž vysokých ambic, o kterém Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl, že bude přivoláván k Ráji ze všech jeho bran. Přesto, když umíral, řekl: „Kéž bych býval jen nějaký strom!“ Tento strach přiměl tyto lidi připravit se na tyto těžké okamžiky velkolepými činy. Taktéž ‘Umar, druhý chalífa, říkal, když umíral: „Kéž bych umřel tak, abych neměl nic – ani pro mě ani proti mně“ (tj. žádné skutky). Čím člověk zná Alláha lépe, tím je bohabojnější a chová k Němu ve svém srdci větší bázeň. Sa‘ad bin Mu‘ádh, pro jehož smrt se otřásl Alláhův trůn, když ho Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) pohřbil, zesmutněl a řekl: „Hrob má vskutku svůj stisk, před kterým kdyby byl někdo ochráněn, byl by to Sa‘ad bin Mu‘ádh. ‘Uthmán bin ‘Affán, třetí chalífa, pokaždé, když uviděl hrob, rozplakal se. Když se ho ptali na důvod, odpovídal: „Hrob je první z úrovní posmrtného života – buď bude zahradou ze zahrad ráje, nebo dírou z děr pekla.“ Tito velikáni měli ve svých srdcích bohabojnost a strach ze soudu, který je čeká po smrti, a tak se na to připravili tím nejlepším způsobem. Alláh říká (ve významu): "Obracejte se kajícně k Pánu svému a odevzdejte se do vůle Jeho, dříve než vás trest zasáhne, neboť pak vám pomoženo nebude. A následujte to nejlepší, co vám bylo od Pána vašeho sesláno, dříve než vás trest znenadání zasáhne, aniž to tušit budete," (Skupiny, 54–56).