Smrt stačí jako ponaučení
06.04.2012 22:39Páteční kázání 6. 4. 2012 (14. džumádá l-úlá 1433), šejch Karam al-Badawy, mešita v Praze
Bismilláhirrahmánirrahím,
Chvála Alláhu, Pánu všech světů, jenž učinil život pozemský pomíjivým a přechodným a život posmrtný příbytkem stálým. A dosvědčuji, že není jiného boha kromě Alláha Jediného, jež společníka nemá žádného a jenž ve své knize řekl: „... A zahyne všechno kromě tváře Jeho a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni.“ (súra 28 - al-Qasas - Příběhy, verš 88) A dosvědčuji, že náš prorok Muhammad je Jeho Posel, kterého Alláh vyslal jako milosrdenství lidstvu, nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině, společníkům a těm, kteří ho následují až do Soudného dne.
Jednou z událostí v tomto pozemském životě, které se lidé účastní, jsou pohřby. Lidé je pečlivě připravují, modlí se za zesnulé a doprovázejí je k místu jejich posledního odpočinku. A při těchto událostech vidíme smutné pohledy lidí či menší pocit deprese. Poté je však opět zaměstnají světské jevy pozemského života. A náš Posel Alláhův (sAs) nám všem dal velice užitečnou radu, když řekl: „Připomínejte si často smrt.“Jelikož smrt je skutečnost, kterou okusí každý z nás v tomto pozemském životě a která nerozlišuje mezi mladým a starým, ani mezi mužem a ženou. Jeden básník řekl:
Smrt jsou dveře, a všichni lidé jimi projdou.
Kéž básně mé věděly by, jaký příbytek za dveřmi se nachází.
Příbytek jsou Zahrady Edenu když konáš to,
co Alláha uspokojuje, a když vzpurný jsi,
příbytkem tvým Oheň bude.
Cesty dvě, a člověk jiných nenalezne.
Rozhodni se, pro kterou cestu se vydáš?
Užitek z častého připomínání smrti
Časté připomínání si smrti odpoutává naše srdce od pozemského života a závislosti na něm a činí z každého muslima člověka, který s přesvědčením přijímá život posmrtný. Zároveň mu pomáhá překonávat jakékoliv nesnáze, jež ho potkají v životě a oddaluje od něj pocit velikosti a pýchy, jejichž zdrojem jsou slasti a pokušení tohoto života. Připomínka smrti také přivede věřícího opět k pokání, k pokoře a k větší aktivitě v uctívání a oddálí ho od páchání hříchů. Proto je velice důležité, aby realita smrti byla neustále přítomna v našich myslích a abychom ji vůbec neopomenuli. Vypravuje se, že ‘Umar ibn al-Chattáb (nechť je Alláh s ním spokojen) nosil na ruce prsten, na kterém bylo vyryto: „‘Umare, stačí ti smrt jako ponaučení.“ Proto svými činy a postoji byl vždy blízko Alláhovi.
Milí bratři a sestry, určitě si vzpomínáte na chvíle, které jste prožili se svými přáteli či blízkými, se kterými jste strávili hezké okamžiky, a byli jste poté svědky jejich smrti, kdy před vámi leželi na lůžku nehybně a anděl smrti si přišel pro jejich duši. A o tom Alláh říká v súře 50 - Qáf, ve verši 19: „A pak dostaví se smrti opilost jako skutečnost a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl.“ A v těchto chvílích, kdy si smrt vzala vaše blízké či milované, nezeptáte se sami sebe, kdyby si anděl smrti vzal v této chvíli místo něho mne, jsem vůbec na setkání s Alláhem připraven? Mám dostatek dobrých skutků na svém účtu, které mě ochrání, až se mě dva andělé budou ptát v hrobě? Je mnoho otázek, na které by se měl zeptat každý z nás sám sebe, jelikož stále mnoho duší v tomto životě od nás odchází.
Vypravuje se, že al-Hassan al-Basrí (nechť se Alláh nad ním slituje) jednoho dne navštívil nemocného, který prožíval své poslední chvíle před smrtí. A al-Hassan byl svědkem této těžké a obtížné chvíle a silných bolestí, které nemocného provázely. Poté se vrátil ke své rodině s pobledlým obličejem. A tak mu jeho žena řekla: „Už se najez, Alláh se nad tebou slituje.“ On jí na to řekl: „Vezmi si své jídlo. Při Alláhu, dnes jsem byl svědkem události, na které ještě musím mnoho pracovat, než se s ní setkám.“
Bratři a sestry v islámu, největším ponaučením v tomto životě, které je zároveň nejpůsobivějším, je ponaučení ze smrti, kterou Alláh připravil pro každé stvoření na tomto světě, bez ohledu na délku věku. A Alláh říká v súře 3 - áli ‘Imrán" - Rod ‘Imránův, ve verši 185: „Každá duše okusí smrti a teprve v Den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do Ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užívání.“ A kdyby byl Alláh někomu v jeho osudu předurčil nesmrtelnost, tak by to byli určitě poslové a proroci (mír s nimi). Alláh je však moudrý a předurčil všem lidem smrt, i uzavírajícímu prorokovi, Poslu Alláhovu (sAs), jak Alláh řekl v súře 39 - az-zumar - Skupiny, ve verši 30: „Zajisté budeš jednou mrtev a i oni budou mrtví.“ Smrt zastihne každého, ať se nachází kdekoliv, jak praví Alláh v súře 4 - an-nisá' - Ženy, ve verši 78: „Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných.“
A vypravuje se, že spravedlivý chalífa, ‘Umar bin ‘Abdul‘azíz, když převzal chalífát a ukončil svou řeč při převzetí moci, odebral se poté k malému spánku do chvíle, než se dostaví čas polední modlitby. Přišel k němu jeho syn ‘Abdulmalik a řekl mu: „Ty, který jsi zodpovědný za věřící („amír al-mu'minín“), kdo ti zaručí, že se dožiješ času polední modlitby?“ ‘Umar mu na to řekl: „Nakloň ke mně blíže.“ Tak se k němu naklonil a ‘Umar ho chytil a políbil ho mezi oči a řekl: „Chvála Alláhu, který přivedl na svět ze mě toho, kdo mi pomáhá dodržovat mé náboženství.“ A tak poté vyšel ze svého domova a nešel spát a poručil někomu, aby hlásil: „Kdo se cítí být mnou ukřivděn, ať si přijde pro své právo.“ Proto je třeba, abychom se připravili na smrt svou vírou v Alláha a konáním dobrých skutků a měli se na pozoru před zanedbáváním v uctívání a pokoře, jelikož smrt může přijít v kterémkoliv okamžiku nečekaně a postihnout zdravého před nemocným nebo mladého před starým.
Důležitost sepsání poslední vůle, obzvláště pro muslimy žijící v této zemi
Již dříve jsme věnovali několik přednášek a kázání tématu poslední vůle a stále připomínám, bratři a sestry, že je velice důležité, aby každý muslim sepsal svou poslední vůli a dal ji do úschovy důvěryhodnému člověku, který ji naplní po smrti té dotyčné osoby. Bylo stvrzeno v Sahíh al-Buchárí a Muslimovi podle vyprávění ‘Abdulláha bin ‘Amra, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Žádný muslim, který má v srdci přání, nesmí spát dvě noci, aniž by neměl sepsanou závěť.“ Proto je třeba, abychom v naší závěti uvedli, že jsme muslimové a upozornili na proces, který předchází pohřbu podle islámského právě s upřesněním místa, kde si přejeme být pohřbeni. Je třeba také uvést v závěti, zda muslim má nějaké dluhy. V sunnách at-Tirmidhího podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (sAs) řekl: „Duše věřícího visí kvůli svému dluhu, dokud nebude za něj splacen.“
Prosíme Alláha, aby nás obdařil hezkým koncem, abychom přitom svědčili o Jeho Jedinečnosti, jelikož On je nablízku a naše prosby vyslyší.
—————