Půst je výchovnou lekcí

Páteční kázání 10. 6. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhu alaihi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláhovi, nadešel každoroční čas ustanovený naším Pánem, začal měsíc ramadán, ve kterém nám Alláh přikázal se postit a podle tradice Proroka (sAs) máme vykonávat i noční modlitbu, abychom díky těmto uctíváním získali zbožnost a bohabojnost, která nás bude zdobit. Cílem půstu není hlad a žízeň sama o sobě a jejich působení na každého muslima. Vznešený Alláh pravil: „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“ (Kráva, 2:183)

Být bohabojný je vykládáno tak, že se člověk chrání před neposlušností činy poslušnosti, zbožnosti a uctívání Jeho Jediného.

Alláh pravil: „Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Alláha za to, že správně vás vede – snad budete vděční!“ (Korán, 185)

Půst je výchovnou lekcí bohabojnosti. Nejšťastnějším je ten, kdo se poučí z půstu a zůstane bohabojným po zbytek svých dní.

Služebníci Alláhovi, nejvýznamnějším účelem a nejvznešenějším cílem všech přikázání je to, aby muslim dosáhl stupně zbožných. Když se podíváme na to, co nám Vznešený Alláh přikázal a co zakázal, najdeme texty, které tuto pravdu potvrzují. Bohabojnost je stavem duše, vysokou úrovní víry, vysokou pozicí, které nelze dosáhnout jinak než vynaloženým úsilím a vytrvalostí. Zanechává na člověku, který se tímto vyznačuje, znamení strachu z Alláhova trestuve skrytu i navenek a vede člověka k tomu, aby si dával neustále pozor na to, co říká, co činí, co má v úmyslu a aby udržoval svoji duši neustále čistou, aby čistotu víry neposkvrnilo nic z toho, co duším našeptává ďábel.

Prorok (sAs) často nabádal své druhy k bohabojnosti, například když řekl Abú Dharrovi: „Buď bohabojný, ať jsi kdekoli.“ Anas vyprávěl, že k Prorokovi (sAs) přišel jeden člověk a řekl mu: „Chci se vydat na cestu, dej mi něco s sebou.“ Prorok (sAs) odpověděl: „Nechť ti Alláh dá bohabojnost.“

Bohabojnost znamená, že člověk přijme vše, co ho chrání před Alláhovým potrestáním, že se podřídí jeho příkazům a bude se vyhýbat zakázanému. Alí bin Abí Tálib (rAa) řekl, že bohabojnost je strach ze Ctihodného, chování se podle toho, co bylo sesláno, spokojení se s málem a připravenost na odchod z tohoto světa. Půst je výchovnou lekcí, při které muslim dává své duši přivyknout poslušnosti vůči Alláhovi, zanechá toho, co Alláh zakázal, učí se výchovným hodnotám a dobré morálce, drží se daleko od špatné morálky a zvyků, které nejsou povolené. Půst muslimovi pomáhá, díky němu si zvyká odvracet zrak a vzdálit se od klevet a pomluv, pomáhá odvyknout si od kouření a jiných zakázaných věcí a projevů špatné morálky. Proto Prorok (sAs) řekl: „Půst znamená zábranu a nedobytné opevnění před Ohněm pekelným.“ „Zábrana“ znamená ochrana před neposlušností a na Onom světě ochrana před Ohněm pekelným s dovolením Alláha Jediného.

Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Alláh pravil: ‚Každá věc, kterou člověk udělá, mu patří. Kromě půstu. Ten patří Mně a Já ho za to odměňuji.‘ Půst znamená zábranu. Jestliže někdo z vás drží půst, neměl by mluvit neslušně ani zvyšovat hlas. Jestliže mu někdo nadává nebo se s ním chce hádat, měl by říct: ‚Já se postím.‘ Přísahám při tom, jenž má Muhammadovu duši ve svých rukách, pach z úst postícího se člověka je Alláhovi milejší než vůně mošusu. Postící se člověk má dvě radosti. Po prvé se zaraduje, když přeruší půst, a po druhé, když se setká s Alláhem, který je s ním spokojen, protože se postil.‘“ (všichni se na něm shodují)

Výrok „Každá věc, kterou člověk udělá, mu patří. Kromě půstu,“ znamená, že jedině Vznešený Alláh ví, jaká odměna komu náleží a komu znásobí dobré skutky. Říká se, že připisování něčeho Alláhovi je výrazem úcty. Jako se říká: „Alláhova velbloudice“, „Alláhův dům“. Říká se, že toto je jediný čin uctívání (půst), který je výhradně určen Vznešenému Alláhovi.

Slovo „ar-rafath“ znamená vulgární mluvu a rovněž pohlavní styk a předehru před ním. Ke zvyšování hlasu patří křik, neomalenost a podobně.

Abú Hurajra (rAa) vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Kdo se nevyhýbá falešným tvrzením a špatným činům, u toho Alláh nepotřebuje, aby se vyhýbal jídlu a pití.“ (Tzn. Alláh nepřijme jeho půst.)

„Falešná tvrzení“ zde zahrnují odchýlení se od pravdy, lež, křivé svědectví aj. Zahrnuje planá slova, odchýlení se od pravdy a jednání podle toho.

Každý muslim by si měl dávat pozor, aby držel půst, jak se patří. Měl by vědět, že účelem půstu je bohabojnost, strach z trestu od Alláha, Všemohoucího a Vznešeného, ve skrytu i navenek. Půst je zábrana, ochrana před neposlušností. Každý muslim by si na to měl dávat pozor. Mělo by to pro něj být motivací, jak se naučit bohabojnosti i v ostatních dnech a při všech svých činnostech. Kdo tak učiní a bude doufat v odměnu od Alláha, tomu Alláh odpustí všechny dosavadní hříchy, jak řekl Prorok (sAs): „Kdo se postí v měsíci ramadánu z upřímné víry a doufá přitom v odměnu od Alláha, tomu Alláh odpustí všechny dosavadní hříchy.“