Prorokovi společníci

Páteční kázání 25. 5. 2012 (4. radžab 1433), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh říká (ve významu): „Ti z přistěhovalců a pomocníků, kteří jako první předstihli (ostatní ve víře) a ti, kteří je dobře následovali, tak s těmi je Alláh spokojen i oni jsou spokojeni s Ním. Připravil pro ně zahrady, pod nimiž tečou řeky a ve kterých budou zcela věční. To je to velkolepé vítězství!“ (9:100). Přistěhovalci (al-muhádžirún) jsou Prorokovi společníci, kteří emigrovali z Mekky do Medíny. Pomocníci (al-ansár) jsou ti ze společníků, kteří původně obývali Medínu a poskytli Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a přistěhovalcům útočiště a byli jim ve všem nápomocní. Alláh o obou skupinách Prorokových společníků (sahába) říká ve zmíněném verši i v mnoha dalších, že je s nimi spokojený, a tudíž jim odpustil a slíbil ráj.

Alláh také říká (ve významu): „Alláh je vskutku spokojený s věřícími již od chvíle, kdy ti (Muhammade) slíbili pod stromem věrnost. Alláh totiž věděl, co mají v srdcích, a tak seslal do jejich duší klid.“ (48:18). Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nevstoupí do pekla nikdo z těch, kdo slíbil věrnost pod stromem.“ Tyto svaté texty nám dokazují čistotu srdcí Prorokových společníků. Zmíněným slibem věrnosti je myšlena tzv. baj^catu r-ridwán, kdy věřící byli připraveni položit životy za poslušnost k Alláhu a Jeho Poslu. Alláh o nich ve zmíněném verši říká, že si Jeho spokojenost zasloužili tím, co měli v srdcích. V srdcích totiž měli pevnou víru, upřímnost a věrnost.

Alláh též říká (ve významu): „Muhammad je posel Alláha; a ti, kteří jsou s ním, jsou přísní vůči bezvěrcům, milosrdní mezi sebou. Vidíš je se sklánět a pokládat tváře na zem (při modlitbě) v úsilí o laskavost od jejich Pána a Jeho spokojenost. Jejich znamení (poslušnosti k Alláhu) jsou v jejich tvářích z pokládání tváře na zem. Toto je jejich podobenství v Tóře; a jejich podobenství v Evangeliu je sazenice, jež vyrazila výhony, které ji pak posílily, až se zpevnila a postavila na svém stonku – líbí se těm, kteří ji zasadili; (Alláh věřící takto zpodobnil) aby jimi naplnil bezvěrce vztekem! Alláh slíbil těm z nich (ze sahába), kteří uvěřili a konali dobré skutky odpuštění a velkolepou odměnu!“ (48:29). Mnozí učenci vyvodili z tohoto verše, že ten, kdo nenávidí Prorokovy společníky, je bezvěrec, i kdyby se hlásil k islámu, protože v tomto verši říká, že bezvěrci mají vztek z toho, jak sahába pevně drželi pohromadě a podpořili Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání).

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nejlepší generace je ta moje, pak ta následující, a pak ta po ní.“ Jedna z nejdůležitějších součástí naší věrouky je, že nejlepšími věřícími po prorocích byli právě společníci proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a poté další dvě generace. Měli ze všech nejčistší srdce a měli nejblíže k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), a proto chápeme islám tak, jak ho chápali oni. Jakmile vidíme různé skupiny vykládat verše a výroky divnými způsoby, vrátíme se k těmto třem generacím a zjistíme, jak to chápali oni, a tímto způsobem nezbloudíme.

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl některým věřícím, kteří přistoupili na islám až po dobytí Mekky: „Nenadávejte na nikoho z mých společníků. Vskutku, kdyby někdo z vás rozdal (na dobré účely) tolik zlata, kolik váží hora Uhud, nedosáhl by odměny, kterou obdrží jeden z nich za rozdání jedné hrsti, ani její poloviny!“ Tajemství spočívá v tom, že sahába obětovali pro ochranu této víry své majetky, rodiny i životy. Obětovali zcela vše proto, aby se islám dostal k dalším generacím nepozměněný. Trpěli to, co většina z nás nezkusila ani na chvíli – nekonečný hlad a žízeň, chudoba, vyhnanství, opuštění rodiny, války a další. Zatímco my jsme dostali víru hotovou a ochráněnou. Mnozí z nás mají problémy s jejím praktikováním. Alláh říká (ve významu): „Nedají se srovnat (s ostatními) ti z vás, kteří rozdávali a bojovali před dobytím (Mekky). Ti jsou o stupeň výše (u Alláha) než ti, kteří rozdávali a bojovali poté – a oběma Alláh slíbil tu nejlepší odměnu.“ (57:10).