Prorokova noční cesta - 1. část

Páteční kázání 7. 6. 2013 (28. radžab 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Život proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je plný významných událostí, u kterých bychom se měli zastavit a zamyslet se nad nimi. Jednou z těchto událostí je Noční cesta, kterou prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) absolvoval svým tělem i duší. V této cestě byl povznesen do sedmého nebe, přičemž cestou navštívil posvátnou mešitu al-Aqsá v Palestině. Ve sbírkách al-Buchárí a Muslim vypráví Málik ibn Sa‘sa‘a o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl o své Noční cestě: „Ležel jsem blízko Ka‘by, když v tom ke mně někdo přišel a otevřel mi hruď od hrdla k podbřišku a vytáhl mi srdce, které pak bylo umyto ve zlaté nádobě plné víry, a pak bylo vyplněno a vráceno. Poté jsem nastoupil na zvíře al-Buráq, které vypadalo jako něco mezi mezkem a oslem a bylo bílé a jeho krok končil tam, kam dohlédlo a jeli jsme na něm až k prvnímu nebi.“ V tomto výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nezmiňuje návštěvu posvátné mešity al-Aqsá, je však zmíněná v prvním verši súry Noční cesta a v jiným výrocích. Alláh říká (ve významu): „Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější (al-Aqsá), jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.“ Od posvátné mešity al-Aqsá pak pokračoval do nebes. Vraťme se tedy k výroku:„… až jsme přišli k prvnímu nebi, kde Gabriel požádal o otevření brány. Byl tázán: ,Kdo je to?‘ Odpověděl: ,Gabriel.‘ Zeptal se dál: ,A kdo je s tebou?‘ Odvětil: ,Muhammad.‘ Ozvalo se: ,Alláh pro něj poslal?‘ Odpověděl: ,Ano.‘ Ten druhý řekl: ,Nechť je vítán! Věru přišel dobrý člověk.‘ Na to byla brána otevřena, a když jsem dorazil na místo, uviděl jsem Adama. Gabriel mi řekl: ,To je tvůj praotec Adam. Pozdrav ho!‘ Tak jsem ho pozdravil a on odpověděl a řekl: ,Nechť je vítán bezúhonný potomek a bezúhonný prorok!‘“ To samé se pak opakovalo v každém nebi až na to, že ostatní proroci neřekli „potomek,“ ale „bratr,“ přičemž ve druhém nebi potkal proroky Jahjá (Jan) a Ísá (Ježíš), kteří byli bratranci. Ve třetím potkal proroka Júsufa (Josef), ve čtvrtém Idríse, v pátém Hárúna (Áron), až došel do šestého nebe, ve kterém potkal Músá (Mojžíše) a řekl mu opět to samé. Dále Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vypráví: „… Když jsem ho opustil (tj. Mojžíše), rozplakal se. Byl tázán: ,Proč ses rozplakal?‘ Odpověděl: ,To protože z národa chlapce, který byl vyslán až po mně, vstoupí do Ráje více lidí než z mého národa!‘ Pak jsem byl povznesen do sedmého nebe a Gabriel požádal o otevření brány. Byl tázán: ,Kdo je to?‘ Odpověděl: ,Gabriel.‘ Zeptal se dál: ,A kdo je s tebou?‘ Odvětil: ,Muhammad.‘ Ozvalo se: ,Alláh pro něj poslal?‘ Odpověděl: ,Ano.‘ Ten druhý řekl: ,Nechť je vítán! Věru přišel dobrý člověk.‘ Na to byla brána otevřena a když jsem dorazil na místo, uviděl jsem Ibráhíma (Abrahám). Gabriel mi řekl: ,Toto je tvůj praotec, tak ho pozdrav!‘ Tak jsem ho pozdravil a on odpověděl a řekl: ,Nechť je vítán bezúhonný syn a bezúhonný prorok!‘ Pak jsem spatřil strom zvaný „sidratulmuntahá“ (lotosový strom u nejzazšího okraje).“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tento strom popsal slovy, která svědčí o velikosti jeho plodů a listů, a pak řekl: „… a uviděl jsem čtyři řeky – dvě vnitřní a dvě zjevné. Zeptal jsem se Gabriela, co to je, a on řekl: ,Ty vnitřní jsou dvě řeky v Ráji a ty zjevné jsou Nil a Eufrat.‘ Pak jsem uviděl svatyni al-bajtulmaamúr – jako Ka‘ba, ale tato je určena pro anděly a je v sedmém nebi – a pak jsem dostal na výběr mezi nádobou s vínem, nádobou s mlékem a nádobou s medem, tak jsem si vybral nádobu s mlékem. Gabriel mi řekl: ,Vybral sis fitru (přirozenost), na které jsi ty a tvůj národ.‘ Pak mi bylo přikázáno padesát modliteb denně a když jsem se vracel, Mojžíš se mě zeptal: ,Co ti bylo přikázáno?‘ Řekl jsem: ,Padesát modliteb denně.‘ Řekl: ,Tvůj národ nesnese padesát modliteb denně a já přísahám při Alláhu, že jsem vyzkoušel lidi před tebou a snažil jsem se napravit Izraelity, jak jsem mohl. Vrať se ke svému Pánovi a popros ho, aby ulehčil tvému národu!‘ Vrátil jsem se tedy a učinil jsem tak a bylo mi ulehčeno o deset modliteb.“ Mojžíš však proroku Muhammadovi (nechť je Alláh pochválí a ochrání) řekl znovu to samé, a to se opakovalo tak dlouho, až Alláh ulehčil na pět modliteb a prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) pak Mojžíšovi řekl: „Už jsem prosil svého Pána tolik, až se stydím. Spokojím se s tímto a podrobím se.“ Když Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) odešel od Mojžíše, uslyšel hlas, který řekl: „Uložil jsem Svou povinnost a ulehčil jsem svým služebníkům!“ Tím je myšleno, že povinnost je vykonat pět modliteb, ale odměna je za padesát!

Toto byl velmi stručně příběh Noční cesty. Příště se nad touto událostí pozastavíme a zkusíme si z ní vyvodit co nejvíce ponaučení.