Připomínejme si návrat k Alláhu

Páteční kázání 3. 2. 2012 (9. rabí‘ th-thání), šejch Emir Omič, mešita v Praze

Bismilláhirrahmánirrahím,

chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po přímé a správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,

Alláh Vznešený řekl v Koránu : „Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?“ súra 23: al-mu´minún (Věřící), verš 115

V těchto slovech nacházíme smysl stvoření a cíl naší existence, nacházíme, že návrat k našemu Stvořiteli je něco, nad čím musíme dennodenně přemýšlet. A proto rozumný a znalý člověk spěchá za dobrem, aby dosáhl úspěchu a je dalek od veškerých ztrát. Naším nejlepším pomocníkem na cestě k našemu Stvořiteli jest víra, víra ve všechno, o čem nás zpravil, a k tomu patří i velkolepá odměna. Alláh řekl v súře 16: an-nahl (Včely), ve verši 97: „Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.“

Bratři a sestry, znalý člověk se během svého života snaží dosáhnout vyššího stupně v životě posmrtném a předhání se ve své pokoře a uctívání k Alláhu aby dosáhl Jeho uspokojení a lásky. K moudrosti věřícího patří zamyšlení se nad vlastními názory, myšlenkami, postoji a činy a učinění pokání k Alláhu s prosbou o milost a odpuštění. A Posel Alláhův (sAs) takto činil stokrát za den.

Prorokovi následovníci se taky velmi obávali špatného návratu k Alláhu, zvláště pak jeho nejlepší společníci. ‘Alí ibn Abí Tálib (nechť je Alláh s ním spokojen) se velice bál dvou věcí: dlouhého života a následování svých tužeb a říkával: „Dlouhý život vás nechá zapomenout na život posmrtný, a následování tužeb vás odradí od pravdy.“ Také říkával: „Vidím, že život pozemský odchází pryč a život posmrtný přichází ve spěchu, a každý z nich potomky má. Buďte tudíž potomky života posmrtného a nikoli života pozemského, jelikož dnes je práce a žádné zúčtování a zítra zúčtování a žádná práce.“

Odevzdání se Alláhu je skutečný islám, a také je to součástí víry: Alláh Vznešený řekl: „Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením.“ (súra Ženy:65)  A Prorok (sAs) řekl: „Neuvěříte, dokud se vaše touhy nestanou shodnými s tím, s čím jsem byl seslán.“ Víra je dána pro dobro lidí, a nikoliv pro uspokojení jejich vášní, tužeb a osobního prospěchu v pozemských záležitostech. To On, Všemohoucí, nás zpravil, že:„Kdyby pravda následovala jejich učení scestná, věru by byla nebesa a země a vše, co mezi nimi je, zkaženo.“ (súra Věřící:71)

Bratři a sestry, Islám má tři stupně: Stupeň odevzdání se Alláhu (islám), stupeň víry (ímán) a stupeň dobročinnosti (ihsán), přičemž posledně jmenovaný stupeň je nejlepším v islámu. Protože muslim je nejblíže k Alláhu svojí dobročinností vůči sobě a vůči ostatním stvořením. Dobročinnost ihsán znamená poslušnost v konání všech pravidel daných Alláhem a vzdát se všeho zakázaného a být užitečný všem stvořením. Dobročinnost je nejlepším stupněm uctívání. Alláh Nejvyšší říká: „Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Alláhovy, koná dobré skutky a následuje víru Abrahama, jenž byl hanífem? A učinil Alláh Abrahama Sobě blízkým.“ (Ženy:125)

Je to právě dobročinnost, která smísí-li se s islámem a vírou projeví se uvědomování si Alláhovy všudypřítomnosti, jak vysvětlil Prorok (s.A.s.), když se Džibríl -mír s ním- tázal: „Co je dobročinnost?“ Odpověděl: „Dobročinnost (ihsán) je uctívat Alláha s tím, jako kdybys Ho viděl, a když Ho nevidíš, On tě vidí.“

Každý člověk má daný věk v životě pozemském, a kdyby ho uměl co nejlépe využít, aby mu byl užitečný v životě posmrtném, tak dosáhne nejlepšího úspěchu a bude velkolepě odměněn. Proto rozumný člověk bývá svým vlastním soudcem ještě předtím, než ho bude soudit Alláh a bude si vědom nebezpečí z páchání hříchů, jak pravil Ibn Mas‘úd (nechť je Alláh s ním spokojen): „Věřící vidí své hříchy jako kdyby seděl pod horou a bál se toho, že se na něj hora sesype.“

Stejně tak rozumný člověk ve svém životě poznává Alláha, a uvědomí si, že Alláh je Odpouštějící a Milostivý, ale stejně tak i tvrdě trestající, jak Sám pravil v súře 15: al-hidžr, ve verších 49-50: „Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru Odpouštějící i Slitovný, avšak že trest Můj bude trest bolestný!“

Proto jednou z nejlepších věcí, které ti pomohou, věřící člověče, jest modlitba, jak Alláh řekl v súře 11: Húd, ve verši 114:„Konej modlitbu na obou koncích dne i v nočních hodinách, blízkých k ránu a večeru. A dobré skutky věru rozptylují špatné - a toto je připomenutí pro ty, kdož Alláha vzpomínají.“

Nezapomínejme, že stejně jako se dostane hezká odměna těm, kteří dobro konali, tak ty, kteří špatnost konali, čeká špatná odměna: „A konec těch, kdož zlo činili, bude pak ještě horší, neboť za lživá znamení Alláhova prohlašovali a posměšky si z nich tropili.“ (Byzantinci:10) A rozdílná odměna mezi oběma skupinami je viditelná, neboť ti, kteří se obávali Alláha způsobem, jakoby Ho viděli, čekají Zahrady rajské: „A jak krásný bude příbytek bohabojných! A do zahrad Edenu vejdou, pod nimiž řeky tekou, a tam vše, čeho se jim zachce, mít budou. A takto Alláh bohabojné odměňuje.“(Včely:30-31)

Prosíme Alláha, aby nás učinil z těch, kdož naslouchají a následuji to nejlepší!