Přej lidem, co přeješ sám sobě

Páteční kázání, 11.2.1438/11.11.2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Ve jménu Alláha, Milostivého, Smilovného

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Ve výroku zaznamenaném ve sbírkách al-Buchárího a Muslima z vyprávění Anase ibn Málika stojí, že Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) řekl: „Nikdo z vás se nestane věřícím, dokud nebude přát svému bratrovi to samé, co přeje sobě samému.“ „Nikdo z vás se nestane věřícím“ zde znamená: úplným věřícím, neznamená to, že kdo tuto podmínku nesplní, stává se nevěřícím.

Tento vznešený výrok patří k velkolepým výrokům, na nichž stojí celé náboženství. Kdyby ho lidé aplikovali ve svém každodenním životě, byli by ušetřeni obrovského zla a mnohých sporů, které kazí mezilidské vztahy. Jde o vysoký stupeň čistoty srdce, kterého člověk nemůže dosáhnout, pokud má v srdci vůči ostatním nenávist, neupřímnost či závist. Například závistivý člověk nutně nesnáší, aby někdo byl v něčem lepší nebo stejný jako on, protože si přeje být mezi ostatními ve všem výjimečný a mít to, co ostatní nemají, což je v rozporu s tím, co káže víra. Ta nás učí, že věřící mají sdílet vše, co jim Alláh dal dobrého, aniž by kvůli tomu byli o něco ochuzeni.

Islám své vyznavače vychovává k tomu, aby si uvědomovali, že jsou všichni jeden celek, jedna umma, jedno tělo… Jak Alláh řekl: „Věřící jsou věru bratři.“ (Komnaty:10), a také řekl: „Tato vaše umma je věru jedna umma.“ (Proroci:92).

Posel (sallalláhu ’alajhi wa sallam) velice dbal na tento princip a hodně ho zdůrazňoval. Ve výroku řekl:

„Muslim je bratrem jinému muslimovi. Neukřivdí mu a neopustí ho, když ho potřebuje (když mu někdo nebo něco ubližuje). Kdo plní potřeby svého bratra, tomu splní Alláh jeho potřeby. Kdo pomůže svému bratrovi v nesnázi, tomu Alláh ulehčí od nesnáze v Den zmrtvýchvstání, kdo skryje chybu svého bratra, tomu Alláh skryje jeho chybu v Den zmrtvýchvstání.“

V dalším výroku Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) říká: „Věřící se ve své vzájemné lásce, soucítění a milosrdenství podobají jednomu tělu – když trpí jedna jeho část, zbytek těla s ní cítí a trpí kvůli tomu horečkou a nespavostí.“

Islám proto vychovává muslima k tomu, aby přál ostatním muslimům dobro stejně, jako ho přeje sám sobě, a učinil toto cítění znamením úplnosti víry. Kdo toto necítí, ten nemá úplnou víru. Nejen to: Islám učinil jedním ze znamení muslimů to, že chtějí dobro a správné vedení pro všechny lidi obecně. Attirmidhí a Ibn Mádža zaznamenali výrok z vyprávění Abú Hurajry, ve kterém Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) řekl: „A buď dobrý ke svému sousedovi, budeš věřícím; a přej lidem to, co přeješ sám sobě, budeš muslimem!“

Ve sbírce Sahíh Muslim vypráví Abdulláh ibn Amr ibn al-’Ás o Alláhovu poslovi (sallalláhu ’alajhi wa sallam), že řekl: „Kdo si přeje být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, nechť ho smrt zastihne jako věřícího v Alláha a v Den zmrtvýchvstání, a nechť jedná s lidmi tak, jak chce, aby oni jednali s ním!“

Tato vlastnost je jedním z nejčastějších důvodů vstupu věřících do ráje. Imám Ahmad ve své sbírce zaznamenal výrok z vyprávění Jazída al-Kušejrího, že Alláhův posel (sallalláhu ’alajhi wa sallam) se ho zeptal: „Chtěl bys do ráje?“ Odvětil: „Ano.“ Řekl mu: „Tak přej svému bratrovi to samé, co přeješ sám sobě.“

Proto můžeme vidět, že naši předkové přáli vše dobré všem svým souvěrcům a měli o ně strach a nechtěli, aby je zasáhlo cokoliv špatného, a to i kdyby žili daleko od nich. Abdulláh ibn Abbás řekl: „Když slyším, že v nějaké z muslimských zemí pršelo, mám radost, i když tam nemám žádný dobytek.“

Měli se navzájem tak rádi a přáli jeden druhému dobro natolik, že si upřímně radili i v případech, kdy tušili, že je upřímná rada a doporučení připraví o nějaký zisk. Například Muhammad ibn Wási’, když šel na trh prodat svého osla, zeptal se ho nějaký muž, který si osla chtěl koupit: „Jsi s tímto oslem spokojený?“ Odpověděl: „Kdybych s ním byl spokojený, neprodával bych ho.“

Musíme se učit přát druhým lidem dobro a dbát na to, co je pro ně užitečné.