Povýšenost

Páteční kázání 13. 4. 2012 (21. džumádá l-úlá 1433), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Jedním ze špatných mravů a vlastností, které člověka vedou ke slovům a činům, které Alláh nemá rád, je povýšenost. Díky povýšenost byl satan proklet a vyhnán ze společnosti andělů. Povýšenost, svrchovanost a velkolepost jsou vlastnosti, které přísluší pouze Alláhu. V Jeho případě jde o dobré vlastnosti, ve kterých se odráží Jeho dokonalost a úplnost ve všem. V případě člověka však jde o špatné vlastnosti, kterých je třeba se zbavit. Člověk, který se povyšuje, má zaslepené srdce a nemůže vidět správnou cestu, vidí pravdu jako lež a lež jako pravdu. Alláh říká (ve významu): „Odvrátím od Svých znamení ty, kteří se neprávem povyšují v zemi.“ A také říká: „Alláh vskutku nemá rád ty, kteří se povyšují.“ A také říká: „Ti, kteří se povyšují nad Mé uctívání, vstoupí do pekla poníženě!“ Ten, který se dopustí hříchu z pýchy, vystavuje sám sebe nebezpečí prokletí Alláha, kterým bude vyhoštěn z Jeho milosti a nikdy mu nebude odpuštěno, stejně jako se to stalo satanovi. Ten však, kdo zhřeší nikoliv z pýchy, ale protože se neovládne a zeslábne před svými touhami, tak ten má stále velkou naději na pokání a odpuštění. 

Povýšenost je překážka, která člověka zcela odřízne od dobrých mravů a činů. Takový člověk např. není schopný být skromný a přát svým bratrům a sestrám ve víře stejné dobro, jaké přeje sobě. Není schopný zanechat závist a nenávist či v sobě potlačit hněv. Není schopen přijmout dobrou radu nebo o lidech mluvit dobře a neponižovat je. Takový člověk je veden svou pýchou ke každé vlastnosti, kterou Alláh nemá rád. Nejhorší typ pýchy je ta, která člověku brání v přijetí pravdy. Takový člověk, i když pozná pravdu, odmítne ji přijmout. Člověk, který se takto zachová, může být proklet až do Soudného dne. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Pýcha je odmítání pravdy a povyšování se nad ostatní.“ A řekl: „Nevstoupí do ráje nikdo, v jehož srdci je byť váha zrnka prachu povýšenosti.“

Lidé jsou v otázce pýchy tři stupně:

1. Nejmírnějším z těchto stupňů, je člověk, v jehož srdci je pýcha pevně zakořeněná, ale snaží se, aby ho nevedla ke špatnému. Takový člověk cítí v srdci, že je lepší než ostatní a výše než oni, ale snaží se chovat skromně. Pokouší se, aby se jeho pýcha neodrazila v jeho slovech a činech. Pýcha je v jeho srdci jako strom, kterému usekl větve. Takový člověk udělal ten největší krok v léčbě svého srdce – uvědomil si, že je nemocný. Je tedy na něm, aby začal svou nemoc léčit od kořenů.

2. Hůře je na tom ten, jehož pýcha se odráží v jeho činech. Rád upřednostňuje sebe před ostatními, ačkoliv k tomu nemá oprávněný důvod. Když mu někdo nedá jeho právo plné, okamžitě se na něj hněvá a nejradši by ho nějak potrestal. Odvrací svou tvář od lidí, aby jim dal najevo, že o ně nestojí.

3. Nejhůře je na tom ten, jehož pýcha se odráží i v jeho slovech. Chválí sám sebe, vychloubá se tím, co udělal nebo svým rodem a původem.

A nakonec: Jak máme vyléčit svá srdce od této nemoci? Zde jsou praktické kroky:

1. Jak již bylo řečeno, prvním krokem v léčbě je, aby si člověk uvědomil, že má nemocné srdce a že je třeba ho léčit.

2. Poznat Alláha skrz Jeho jména a atributy. Když pozná velkolepost Alláha a velkolepost vesmíru, který Alláh stvořil, a zamyslí se nad svým narozením, nemocí a smrtí, pochopí, že není ničím důležitým a že nemá, proč se povyšovat.

3. Zamyslet se nad všemi věcmi, kvůli kterým se povyšuje – jeho rasa a rod, jeho činy, jeho bohatství atd. Čí je to ve skutečnosti zásluha? A je to vůbec důvod k povyšování se nad ostatní? Vše dobré je od Alláha. Navíc, nejlepší z lidí je ten nejbohabojnější.

4. Číst životopisy velikánů islámu, tedy v první řady příběhy proroků, pak Prorokových společníků a poté dalších významných osobností islámu. Když uvidí, co vše tito lidé dokázali, pochopí, že on neudělal nic. Přesto však byli všichni tito lidé skromní. Nejvýznamnějším člověkem v historii lidstva byl a navždy bude prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), a přesto byl tím nejskromnějším člověkem vůbec.