Pouť do Mekky

Páteční kázání 4. 11. 2011 (8. dzú l-hidždža 1432), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze.

BismiLLÁHirrahmánirrahím, 

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (s.A.s.) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Miliony muslimů z celého světa se v těchto dnech shromažďují v Mekce, aby vykonaly velkou pouť (hajj). Pojďme se vydat s nimi do oněch požehnaných míst a podívat se na některá tajemství a moudra, která v sobě tato pouť skrývá.

V pouti se lidé sejdou na jednom místě bez ohledu na národnost, původ, společenské postavení, jazyk či barvu pleti. Všichni jsou stejně odění, jsou na stejných místech a společně dělají ty stejné povinnosti a obřady. Je to lekce pro všechny muslimy, která jim má připomenout, že u Alláha jsou si všichni rovni a že jediný rozdíl mezi lidmi je v bohabojnosti. Když si toto muslimové uvědomí, odbourají se všechny bariéry mezi nimi a vzniká vzájemná bratrská láska, soucit a porozumění.

Pouť také připomíná Soudný den. Když chce muslim začít s poutí, svlékne se ze šatů, na které je zvyklý, umyje se a oblékne se dva bílé kusy látky – stejně jako mrtvý. Toho lidé svléknou z šatů, na které byl zvyklý, umyjí ho a zabalí ho do bílého roucha. Při pouti se shromáždí miliony lidí na jednom místě, aby vyslyšely příkaz Alláha, podobně jako mrtví, kteří po oznámení začátku Dne zmrtvýchvstání, vstanou z hrobů a shromáždí se na jednom místě.

Alláh nám přikázal pouť zejména ze dvou důvodů: Aby posílil v srdcích věřících víru v Jeho jedinečnost (tauhíd) a aby byl Alláh v těchto velkolepých dnech neustále připomínán.

- Jakmile muslim začne pouť, jsou jeho první slova: „Slyším a poslouchám, Bože, slyším a poslouchám! Slyším a poslouchám, Ty nemáš žádného společníka, slyším a poslouchám! Věru dary, chvála i vlastnictví všeho patří jen Tobě! Slyším a poslouchám!“ Těmito velkolepými slovy si věřící připomíná, že jediný, kdo má právo mu přikazovat, povolovat a zakazovat a jediný, kdo si zaslouží být uctíván, je jeho Pán a Bůh, který nemá žádného společníka. Připomíná si tím, že Alláh si zaslouží veškerou chválu, od Něj je vše dobré a On je skutečným vlastníkem všeho. Připomíná si, že on je pouze služebníkem, který má za povinnost slyšet a poslouchat a poslušně následovat příkazy svého Pána. Tyto významy, které poutník na začátku pouti hodně opakuje, jsou podstatou islámu. Proto je pouť školou, ve které se muslim učí skutečnou podstatu islámu – úplnou odevzdanost Stvořiteli. Toto je tauhíd.

- Muslim si při pouti neustále připomíná Alláha – při začátku pouti, jak již bylo řečeno, při obcházení Ka‘by, při chození mezi Safa a Marwa, v Arafatu, při házení kamínků, zkrátka po celou dobu pouti. Během všech těchto obřadů muslim neustále prosí Alláha o dobro v posmrtném i pozemském životě, což patří mezi dhikr (slovní připomínání si Alláha).