Pomlouvání a pomlouvači

Datum: 21. leden 2022
Imám: Dr. Usama al-Deiri

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Je to projev slabosti víry, slabé bohabojnosti, jedna z největších neposlušností, špatná vlastnost, ovládá lidi při jejich setkáních a posezeních, téměř nikdo mu neunikne, učenec ani obyčejný člověk, muž ani žena, je to závažný čin, náprava je obtížná, dokáže zničit celé společnosti, popouzet lidi, kazí přátelství a plodí nenávist.

Je to pomluva.

Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – ji zcela jasně a přesně charakterizoval. Řekl (salla lláhu alajhi wa sallam): „Pomluva je, když říkáte o svém bratrovi něco, co by se mu nelíbilo.“ Ukazuješ chyby svého bratra v tom, jak byl stvořen, v jeho mravech, víře i věcech vezdejších, na jeho těle a oblečení, dětech a rodičích, manželce a rodině, práci a způsobu jednání, jak se pohybuje či nepohybuje, pomluva může být slovem, činem, opisem, pohybem, poukázáním či náznakem, vychází z rukou i jazyka, okem či prsty, mrknutím oka, pomlouváním a nactiutrháním, kterého se dopouští pomlouvač skrytý pod maskou zbožnosti a správnosti, cudnosti a bohabojnosti. Někdy pomluvu vypustí jakožto údiv. Řekne: „Bože chraň. Jak může ten a ten dělat tohle? A jak může tamten dělat tamto?“ Jindy to zaobalí do lítosti, náklonnosti a soucitu a jindy podsune jako narážku, a když se ho někdo zeptá: „Jak se má ten a ten?“ Odpoví: „Nechť Alláh dá, ať se my i on napravíme, ať nám i jemu odpustí, nechť nás i jeho Alláh vede správnou cestou.“ Někdy to zmíní jako popření, ale má v úmyslu zamaskování a uvedení ve známost. Není moci a není síly leč u Alláha.

Muslimové, učenci došli k závěru, že pouhé špatné smýšlení o muslimovi je považováno za pomluvu. Imám al-Ghazálí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Když řekne, aby mlčel, a přitom chce, aby pokračoval, je to pokrytectví, které ho nezbavuje hříchu.“ Nechť vás Alláh ochrání před pomluvou. Její způsoby neznají mezí, její brány nemají závoru. Když se jakýsi muž zeptal Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „A co když je takový, jak říkám?“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – mu odpověděl: „Jestli je takový, jak říkáš, tak je to pomluva. A jestli takový není, tak je to nactiutrhání.“

Muslimové, někteří z těch, kdo se pohybují v informačních sítích a na internetu, se pouští do uveřejňování příkladů špatného chování a chyb a mnozí to zlehčují. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl Muázovi bin Džabal – radija lláhu anhu: „Bývají snad lidé vhozeni do ohně kvůli něčemu jinému, než kvůli tomu, co vyřkli?“

Když náš Prorok Muhammad – salla lláhu alajhi wa sallam – vystoupil na nebesa, uviděl tam lidi, kteří měli měděné nehty, kterými si škrábali obličej a hruď. I zeptal se: „Gabriele, co je to za lidi?“ Gabriel odpověděl: „To jsou ti, kteří pomlouvali a nactiutrhali.“

Ve sbírce správných hadísů se traduje podle Áiši – radija lláhu anhá – že řekla Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam: „Na Safíji ti stačí, že je taková a taková.“ A myslela tím, že je menší postavy. Prorok –salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Řekla jsi slovo, které by změnilo celé moře, kdyby se s ním smíchalo.“

Kdyby se pomluvy ve společnosti rozšířily, skončilo by bratrství ve víře a s tím i ty nejlepší mravy a víra. „Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého – vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Alláh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný.“ (49:12)

Pomlouvání je jedním z největších hříchů a největší hříchy se neodčiní dobrými skutky jako je modlitba, půst, almužna a ostatní. Je třeba s tím přestat, litovat toho a kát se a hledat rozhřešení u toho, koho člověk pomluvil. Nebezpečí pomluvy se násobí tím, jak se násobí její následek. Čím více je služebník věřící a čím více dává na odiv to, jak správně se chová, tím větší dopad má jeho pomluva. Pomluva lidí učených a ctěných má větší dopad než pomluva jiných, protože působí rozkol, znevážení, ztrátu důvěry, chaos.

Služebníci Alláhovi, učenci zmiňují příklady, které jsou výjimkami ze zakázané pomluvy, kdy může být řečeno to, co by se bratrovi ve víře nelíbilo. Na kom byla spáchána křivda, může se o ní zmínit u toho, kdo ho může takové křivdy zbavit, např. soudce. Je možné se také zmínit o tom, kdo se chová nemorálně a páchá zlo, o jeho nespravedlnosti, páchaném zlu, odklonění se od správné cesty, špatném chování, odmítnout to a varovat před ním, zabránit jeho zkaženosti a zmírnit jím páchané zlo, nicméně je možné k tomu přistoupit až teprve po prověření.

Dávejte si pozor na jazyk, dbejte na to, jste-li ve společnosti druhých, braňte čest svých bratrů, buďte konzistentní ve svých názorech, ať je v bezpečí vaše víra, zůstanou vám vaši bratři a máte se dobře.