Pokání, aneb neztrácej naději!

Páteční kázání 2. 11. 2012 (17. dzu l-hidždža 1433), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Nejlepší dny roku vypršely a jen Alláh ví, zda se dožijeme těch dalších v příštím roce. Někteří z nás tyto dny dobře využili uctíváním a konáním zbožných činů a jiní prožili nejlepší dny roku v hříchu a neposlušnosti. Tomu z nás, kdo z nás patří do té druhé skupiny, vzkazuji: Neztrácej naději! Brána pokání je stále otevřená!

Alláh říká v Koránu (ve významu): „Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?“ (súra al-Hidžr, verš 56). Ztratit naději v Alláhovu milost je stejný zločin jako nevěřit v Alláha, protože takovýto člověk se domnívá o Alláhu, že jeho hřích Alláhu ublížil a Alláh mu už není schopný odpustit. Alláh říká ve svatém výroku, který o Něm vypráví prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání – ve významu): „Mí služebníci! Všichni bloudíte kromě těch, které vedu, tak Mě proste o vedení a Já vás povedu! Mí služebníci! Vy chybujete v noci i ve dne a Já odpouštím všechny hříchy, aniž by Mi to vadilo, proste Mě tedy o odpuštění a Já vám odpustím! Mí služebníci! Všichni jste hladoví kromě těch, které nakrmím, tak Mě proste o nakrmení a Já vás nakrmím! Mí služebníci! Všichni jste nazí kromě těch, které obléknu, tak Mě proste o obléknutí a Já vás obléknu! Mí služebníci! Kdybyste všichni, od prvního po posledního, lidé i džinové, byli tak hříšní jako ten nejhříšnější z vás, neubralo by to z Mého království nic! Mí služebníci! Kdybyste všichni, od prvního po posledního, lidé i džinové, byli tak bohabojní jako ten nejbohabojnější z vás, nepřidalo by to do Mého království nic! Mí služebníci! Kdybyste se všichni, od prvního po posledního, lidé i džinové, shromáždili na jednom místě a každý Mě poprosil o to, co chce a Já dal každému člověku, co chce, neubralo by to z Mého království více než tolik, kolik ubude z moře, když se do něj jednou namočí jehla a vytáhne se! Mí služebníci! Není to nic jiného než vaše skutky, které vám shromáždím a předám vám je potom celé. Kdo tedy nalezne (tj. v Soudný den) dobro, tak ať pochválí Alláha, a kdo nalezne něco jiného, tak ať to nevyčítá nikomu jinému než sobě!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Každý syn Adama je chybující a nejlepší z chybujících jsou ti, kteří dělají pokání.“ A v jiném výroku říká: „Kdybyste nechybovali, Alláh by vás vyměnil za jiné lidi, kteří chybují, a pak dělají pokání.“ Náš hřích  Alláhu nijak neublíží. Jde o zkoušku – setrváme na hříchu nebo se rychle vzpamatujeme a uděláme pokání? Nebo dokonce ztratíme naději v Alláhovu milost? Člověk, který takto ztratil naději v Alláhovu milost, se dopouští většího hříchu, než je samotný „běžný“ hřích. Takovým lidem vzkazuji: Pokud jsi udělal upřímné pokání, pak ti Alláh odpustil a vše bylo vymazáno. Nežij minulostí! Zajímej se o to, co děláš teď! Co bylo, bylo, inšá-Alláh, odpuštěno – pokud bylo pokání upřímné. Jak tedy vypadá upřímné pokání?

Pokání má své podmínky, které musí být splněny, aby pokání bylo přijato. Tyto podmínky jsou:

·         Litování spáchaného hříchu.

·         Zanechání hříchu.

·         Pevně se rozhodnout se k hříchu nevrátit.

·         Upřímnost.

·         Prosba o odpuštění.

·         A pokud ses svým hříchem dotkl práva někoho z lidí (urážka, pomluva, krádež apod.), tak musíš tomuto člověku vrátit, co mu patří, nebo ho požádat o odpuštění.

Některým lidem zabránilo v pokání několik výmluv. O první jsme již hovořili (ztráta naděje v Alláhovu milost). Pojďme se podívat na ty další:

·         Považování hříchu za maličkost a pocit, že milost Alláha je zaručená: Každý si musí uvědomit, že milost Alláha si zaslouží věřící jen z laskavosti Alláha a ne proto, že by si ji skutečně zasloužil. Milost Alláha je určena Jeho upřímným služebníkům, kteří občas udělají chybu, a pak si hned uvědomí, že se dopustili hříchu a ne těm, kteří své hříchy ignorují a považují je za maličkosti. Alláh tyto lidi varuje před Svou lstí. To, že je dosud nezasáhl za jejich hříchy žádný trest, nemusí znamenat, že jsou tyto hříchy u Alláha maličkostmi, ale že jim Alláh odkládá trest na Soudný den. Alláh říká (ve významu): „Cítí se snad v bezpečí před lstí Alláha? Před lstí Alláha se vskutku cítí v bezpečí jen ti lidé, kteří prohráli.“ (7:99). Lhostejnost vůči hříchu může být u Alláha horší než samotný hřích. Dívej se na to, vůči komu jsi neposlušný, ne na to, čím jsi neposlušný.

·         Opětovné páchání hříchů po pokání: Neztrácej naději a věz, že Alláh má rád ty, kteří opětovně dělají pokání. To, že se vracíš k hříchu, může být zkouška, a proto musíš být trpělivý a neustále dělat pokání. Neztrácej naději.

·         Láska k hříchu: Někteří lidé mají ten konkrétní hřích rádi a nechtějí se ho vzdát. Takový člověk má nemocné srdce, které je třeba léčit. Recituj hodně Korán a neustále pros Alláha o očištění srdce.

·         Odkládání pokání a naděje v dlouhý život: Kdo ti řekl, že budeš žít dlouho? Nikdo neví, kdy zemře. Nemusíš se dožít ani příštího pátečního kázání. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nám přikázal, abychom si hodně připomínali smrt. Připomínej si ji tedy a uvědom si, že zemřít můžeš kdykoliv. Proč tedy zemřít jako hříšník?

Proč udělat pokání?

·         Nevíš, kdy zemřeš, tak rychle učiň pokání, abys zemřel jako poslušný věřící.

·         Udělej pokání, aby tě Alláh miloval, protože Alláha miluje ty, kteří dělají pokání.

·         Když uděláš pokání, Alláh ti vymění špatné skutky za dobré.

Jak mám udělat pokání? Zde je několik věcí, které pomohou člověku k pokání:

·         Připomínej si smrt. Nevíš, kdy zemřeš.

·         Věz, že pokud uděláš pokání, bude tě Alláh milovat.

·         Buď si naprosto jistý, že ty sám nemůžeš dosáhnout ničeho, pokud ti Alláh nepomůže. Neustále Ho proto pros o pomoc, odpuštění a správné vedení.

·         Buď trpělivý a neztrácej naději. Pokračuj v prosbách celý život až do smrti. Nikdy neříkej: „Já jsem prosil, ale Alláh mě nevyslyšel.“ Pokud zemřeš při tom, jak prosíš o pomoc a vedení, pak je to dobré zakončení.

·         Zanech špatné přátele a najdi si dobré, kteří tě podpoří na správné cestě.