Podstata víry

Páteční kázání, 4.2.1438/4.11.2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Ve jménu Alláha, Milostivého, Smilovného

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Víra je život pro srdce a tělo, elixír štěstí a klíč ke spáse v pozemském i posmrtném životě. Víra vnáší klid do srdce a spokojenost do duše. Čím výše člověk stoupá v žebříčku víry, tím lépe je schopen poznat její krásu, okusit její sladkou chuť a čerpat z ní klid pro duši.

Podstata víry, se kterou přišel náš posel Muhammad (sallalláhu ’alajhi wa sallam), stojí na třech pilířích, bez kterých nemůže existovat. Těmi jsou: přesvědčení v srdci, slova a činy.

Imám Aš-šáfi’í (rahimahulláh) řekl: „As-sahába (Prorokovi druzi) a jejich následovníci, které jsem poznal, se shodli na tom, že víra sestává ze slov, konání a úmyslu, přičemž ani jedno z těchto tří nemůže nahradit ty zbylé.“ (z knihy: Výklad zásad přesvědčení následovníků sunny, „sharh usúl i’tiqád ahl as-sunna“).

První pilíř, přesvědčení v srdci, obsahuje dvě věci, které je nezbytné splnit:

1. Přiznání srdce: Tím se myslí přiznání srdce a jeho pevné přesvědčení o tom, že vše, co nám sdělil Alláh a Jeho posel (sallalláhu ’alajhi wa sallam) je pravda a že každé rozhodnutí pocházející od Alláha nebo Jeho posla (sallalláhu ’alajhi wa sallam) je spravedlivé, přičemž o tom nesmí být v srdci nejmenší pochybnost.

2. Konání srdce: Tím se myslí plnění Alláhem určených povinných aktů srdce, jakými jsou pevná víra – bez nejmenších pochybností – v Alláha, anděly, Písma, posly, Soudný den a vzkříšení a osud, v to příznivé i nepříznivé z něj. Jak jste si jistě všimli, toto vše se dá zařadit i do prvního, již zmíněného, bodu, protože jde o akty srdce, které je nezbytné přiznat a pevně v ně věřit. K aktům srdce však dále patří láska k Alláhu a k Jeho poslovi (sallalláhu ’alajhi wa sallam), láska a nenávist kvůli Alláhu, očištění srdce od přidružování (širku) a touhy být viděn a chválen (rijá), zasvěcení uctívání Alláhu Jedinému (ichlás) a další věci. Toto vše a mnohem více patří do konání srdce.

Důkazů toho, že přesvědčení v srdci je nezbytné, je mnoho. Zmíníme z toho následující:

Verš: „I řekli beduíni: ‚Uvěřili jsme!’ Řekni: ‚Neuvěřili jste, nýbrž řekněte: stali jsme se muslimy, avšak zatím se vám víra do srdcí nedostala.’ A pokud budete poslušní k Alláhu a k poslu Jeho, nepřipraví vás (Alláh) z vašich skutků o nic.“ (Komnaty, 49:14). Verš jasně svědčí o tom, že místem a sídlem víry je srdce. Spolu se spoustou dalších veršů je důkazem toho, že podstata víry spočívá v srdci a v jeho pevném přesvědčení a že komu tato víra chybí, ten není věřící.

Druhý pilíř, slova, spočívá v dosvědčení jazykem obou svědectví (aš-šahádatán): svědectví, že není božstva mimo Alláha a že Muhammad je Jeho posel. Sunna dosvědčila, že vyřčení obou svědectví s pevnou vírou je podmínkou pro platnost víry.

Vyřčením obou svědectví se pochopitelně nemyslí pouze jejich vyslovení. Je nezbytné s nimi souhlasit tělem i duší a být o pravdivosti jejich významů pevně přesvědčen. Jen takové svědectví bude u Alláha pro člověka spásné.

Třetím pilířem, činy, se míní plnění všeho, co Alláh přikázal, a zdržování se všeho, co Alláh zakázal. Důkazů na to, že toto patří do samotné víry, je tolik, že není reálné je dát všechny dohromady. Zmíníme proto jen následující:

Verš: „Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Alláha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají. Toto jsou praví věřící, pro ně jsou připraveny hodnosti vysoké u Pána jejich i odpuštění i příděl štědrý.“(Kořist, 8:2-4). Všimněte si, že Alláh tyto lidi označil za pravé věřící až poté, co zmínil dobré skutky, které konali, což svědčí o tom, že konání dobrých skutků je neoddělitelná součást víry. To samé můžeme velice jasně vidět ve verších na začátku súry Věřící, ve kterých Alláh popisuje vlastnosti správných věřících. Všude, kde Alláh v Koránu zmiňuje víru, spojuje ji s konáním dobrých skutků – a takových veršů je velice mnoho.

Také Prorok (sallalláhu ’alajhi wa sallam) řekl: „Víra sestává z více než sedmdesáti nebo více než šedesáti frakcí.Nejlepší z nich je vyznání „lá iláha illa l-láh“ a nejnižší je odstranění překážky z cesty – a stud je jednou z těchto frakcí víry.“ (sbírka Sahíh Muslim).

Imámové věnovali tomuto výroku velkou pozornost a považují ho za jeden z hlavních důkazů svědčící o tom, že skutky jsou součástí víry. Výrok objasňuje, že víra je jakýmsi kmenem, ze kterého roste spousta větví, přičemž každé z nich se také říká „víra“, a proto do víry patří i modlitba, almužna, půst a pouť do Mekky, ale i akty srdce jako stud nebo spoléhání se na Alláha. Některé z těchto větví, když se ztratí, ztratí se tím celá víra, jako je tomu například u větve svědectví. Jiné větve, když se ztratí, neznamená to ztrátu víry, jako například odstranění překážky z cesty. Uprostřed je množství dalších větví, mezi nimiž jsou obrovské rozdíly. Část z nich má blíže k větvi svědectví, další zas k větvi odstranění překážky z cesty.

Toto je podstata víry a její pilíře. Víra srdcem a víra tělem jsou neoddělitelné a vyplývá jedna z druhé. To znamená, že není možné, aby někdo o sobě tvrdil, že je věřící srdcem, a zároveň byl zcela lhostejný a vůbec nekonal dobré skutky a nezdržoval se zakázaného. Takové tvrzení nejen, že není člověku v islámu nic platné, ale navíc není ve skutečnosti vůbec možné, protože člověk, v jehož srdci pevně zakotvila víra, nevyhnutelně začne konat dobro a jeho jazyk dosvědčí šahádu. Al-Hasan al-Basrí (rahimahulláh) řekl: „Víra není přání nebo tvrzení, víra je něco, co je pevně usazeno v srdci a co potvrzují činy.“