Nechovejte vůči sobě nenávist

Páteční kázání 4. 4. 2014 (4. džumádá th-thání 1435), šejch Ahmad Rajab, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a o odpuštění prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám se ve svých přikázáních snaží o formování člověka se zdravým tělem a rozumem a se zdravým přístupem k věcem, člověka s čistým srdcem, který v sobě neskrývá nenávist a nepřátelství. Islám chce vytvořit společnost, kterou bude držet pevně při sobě pouto bratrství. Srdce však nebudou nikdy takto čistá, dokud se v prvé řadě nezbaví nenávisti. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nechovejte vůči sobě nenávist ani závist, neotáčejte se k sobě zády a buďte společně jako bratři Alláhovými služebníky.“ V dalším vyprávění výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká:„Nezáviďte si, nepraktikujte nadžš (nadžš je, když někdo úmyslně před zákazníkem nabídne prodavači vyšší cenu než kterou nabídl zákazník, aby ho tím přiměl zvednout cenu), nechovejte vůči sobě nenávist, neotáčejte se k sobě zády, nesnažte se zrušit již uzavřený obchod (když dva lidé uzavřou obchod a až po té přijde třetí a nabídne buď nižší cenu, nebo lepší produkt) a buďte společně jako bratři Alláhovými společníky. Muslimové jsou si navzájem bratry, nekřivdí si, nezrazují se, nelžou si a neponižují jeden druhého. Bohabojnost je zde!“ řekl to třikrát a ukázal na svou hruď: „Pro člověka je dostatečně velkým hříchem už to, aby svého bratra muslima ponížil. Muslim je pro druhého muslima celý zakázaný: jeho krev, jeho majetek a jeho čest (tzn., že se muslimové nesmějí napadat v žádné z těchto tří věcí).“ Tento výrok má mnoho vyprávění, a všechny zakazují nenávist a závist. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) byl tázán: „Kdo z lidí je nejlepší?“ Odpověděl: „Každý člověk, který má v srdci uklizeno a je pravdomluvný.“ Řekli: „Víme, co znamená pravdomluvný, ale kdo je ten, kdo má v srdci uklizeno?“ Řekl: „Je to každý bohabojný a čistý člověk, který v sobě nenosí hřích, křivdu, nenávist ani závist.“ Alláh pochválil muslimy, jejichž společnost byla založena na vzájemné lásce. Alláh říká (ve významu): „A ti, kdož přišli po nich, hovoří: „Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!““ (59:10).

Dokonalost člověka a jeho postavení u Alláha, a též u lidí, závisí na tom, jak moc má čisté srdce a jak moc miluje dobro a jeho lidi a nenávidí zlo a jeho lidi. Alláh proto pochválil Abraháma, řekl: „K jeho přívržencům také Abraham náležel, když k Pánu svému se srdcem čistým přišel.“ (37:83–84).

Bratři a sestry v islámu! Nenávist, závist a otáčení se vůči sobě navzájem zády – nic z toho není mezi muslimy povoleno. Naše povinnost je, abychom se měli rádi, jak nám to přikázal Alláh a Jeho posel. Z tohoto důvodu islám zakázal mnoho věcí, které k nenávisti vedou. Zakázal např. pomlouvání a donášení. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl ve významu: „Běda vám, abyste kazili své mezilidské vztahy, protože takové jednání člověka zbavuje víry v srdci.“ Stejně tak nám islám zakázal, když dva lidé uzavřou obchod, aby až po té přišel třetí a nabídl nižší cenu nebo lepší produkt, a tím zkazil obchod jednomu z prvních dvou. Podobně zakázal ve stejném smyslu, aby muž požádal o ruku ženu, kterou o kterou již projevil zájem jiný muž. To vše kvůli tomu, aby mezi muslimy nebyla nenávist a nepřátelství.

Šajtán už nedokáže přimět muslima, aby se klaněl sochám, ale dokáže ho svést k tomu, aby choval vůči svým bratrů a sestrám nenávist, a tím přišel o své dobré skutky. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Šajtán již ztratil naději, aby ho lidé na Arabském poloostrově, kteří dodržují modlitbu, uctívali, ale neztratil naději, aby zkazil jejich mezilidské vztahy.“

Islám zakázal, aby muslim nemluvil s druhým nebo aby se muslimové přeli. Alláh říká (ve významu): „a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Alláh stojí na straně trpělivých!“ (8:46). Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Není povoleno žádnému muslimovi, aby opustil svého bratra více než tři dny: Setkají se a každý z nich se otočí, avšak nejlepší z nich je ten, který začne s pozdravem.“

Nejen to, ale nenávist a nepřátelství mezi muslimy může být i příčinou toho, že dobré skutky se zkazí a nebudou přijaty a hříchy nebudou odpuštěny. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Každé pondělí a čtvrtek jsou skutky představeny Alláhu a On (ty špatné) odpustí každému, kdo k Němu nepřidružuje, kromě člověka, který chová ke svému bratrovi nenávist. Alláh řekne: ‚Odložte tyto dva, dokud se neusmíří.‘“

Muslim musí mít čisté srdce. Nesmí v něm chovat žádnou nenávist ani závist k nikomu. I kdyby ti tvůj bratr udělal něco špatného, ty bys mu měl odpustit. Možná že toto odpuštění bude příčinou tvého vstupu do ráje. Anas bin Málik vyprávěl: „Seděli jsme jednou u Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a on řekl: ‚Z těchto dveří k vám teď vstoupí člověk z obyvatel ráje.‘ V tom vešel jeden muž z obyvatel Medíny, jehož z jehož vousů kapala voda z očisty, a v levé ruce nesl svou obuv, a když vešel pozdravil. Druhý den Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl to samé a tím mužem byl opět ten samý člověk. To se stalo úplně stejně i třetí den. Když pak Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) odešel, vstal ‘Abdulláh ibn ‘Amr ibn Al‘ás a řekl tomuto muži: ‚Měl jsem se svým otcem rozepři a přísahal jsem, že k němu nevstoupím tři dny, tak pokud jsi ochotný mě u sebe ubytovat po tuto dobu, pak bych tak rád učinil.‘ Muž souhlasil.“ Anas dál vyprávěl, že ‘Abdulláh sledoval tohoto muže, ale neviděl od něj nic zvláštního. Nemodlil se v noci, jen když se v noci probudil, tak si připomněl Alláha, a pak vstal až na fadžr. Také uvedl, že ho nikdy neslyšel říct nic špatného, jen dobro. ‘Abdulláh řekl: „Dokonce se mi zdálo, že koná málo dobrého.“ Po uplynutí oněch tří dnů ‘Abdulláh muži vše prozradil a svěřil se mu s tím, že nechápe, proč si tuto dobrou zvěst zasloužil, když nedělá nic zvláštního. Muž odvětil: „Je to jenom to, co jsi viděl.“ Když ‘Abdulláh odcházel, zavolal na něj. On se vrátil a muž mu řekl: „Je to jen to, cos viděl, až na to, že nikdy nenosím v srdci vůči nikomu z muslimů žádnou neupřímnost ani nikomu nezávidím to, co mu Alláh dal.“ ‘Abdulláh řekl: „To je to, čím jsi dosáhl onoho stupně. To je to, co my nezvládáme!“