Nebezpečí následování svých vášní

Páteční kázání 14. 3. 2014 (13. džumádá l-úlá 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cetou a o odpuštění prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Odevzdat se Alláhovi a podrobit se Mu absolutní poslušností je základem celého islámu. Ten, kdo se odevzdá Alláhovi a respektuje Jeho hranice, ten u Něj dosáhne nejvyšších stupňů. Alláh říká (ve významu): „Však ten, jenž se stání před Pánem svým bál a duši své zakazoval následovat vášně, toho věru bude ráj příbytkem.“ (79:40-41). Ten však, kdo nenásleduje cestu určenou Alláhem, ale následuje místo toho své vášně, ten utrpí tu největší ztrátu v tomto i v posmrtném životě. Alláh říká (ve významu): „Ten pak, kdo se zpupně choval a upřednostnil první život, tomu bude pekelný oheň příbytkem.“ (79:37-39).

Vášeň sama o sobě není zakázanou věcí. Je to něco, co dal Alláh do každého člověka. Ten tak přirozeně vyhledává jídlo, pití, pohlavní styk, majetek a další věci, které na jednu stranu pomáhají zachovat lidský rod a na stranu druhou jsou nástrojem zkoušky, pro kterou Alláh člověka stvořil. Alláh říká (ve významu): „Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili.“ (76:2).

Tématem dnešního kázání však není samotná vášeň, která je přirozeně v každém člověku, ale následování vášní až za Alláhovy hranice. Ten, kdo následuje svou vášeň – i když jde zrovna o povolenou věc – tak se většinou nezastaví u povolené hranice, ale překročí ji, a proto Korán odsuzuje následování vášní, které jsou základem každé zkoušky a každého zla. ‘Abdulláh ibn ‘Abbás řekl: „Vášeň nebyla v Koránu ani jednou zmíněna pozitivně – ve všech pasážích ji Alláh odsuzuje!“ Vášně jsou přesným protikladem Koránu a sunny. Kdo následuje své vášně, automaticky jde proti Koránu a sunně, a kdo následuje Korán a sunnu, jde automaticky proti svým vášním. Alláh říká (ve významu): „Jestliže tě nevyslyší, pak věz, že jen následují své vášně – a kdo více bloudí než ten, kdo svou vášeň následuje bez vedení od Alláha! Alláh věru nevede lidi nespravedlivé.“ (28:50). A také říká (ve významu): „A neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným vůči Našemu připomenutí a jen následuje svou vášeň – a takový se stal ztraceným!“ (18:28). A také říká (ve významu): „Davide, My učinili jsme tebe náměstkem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy a nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Alláhovy, vždyť věru ty, kdož z cesty Alláhovy sejdou, trest přísný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.“ (38:26)

Též Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) varoval před následováním vášní. Ibn ‘Umar vyprávěl o Alláhově poslu (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), výrok: „Tři věci člověka zatratí, jiné tři spasí, další tři jsou odpykáním hříchů a další tři člověk pozvednou o stupně výše. Třemi zatracujícími jsou: následování lakoty, následování svých vášní a samolibost; a tři spásné jsou: spravedlivé souzení v hněvu a spokojenosti, vyváženost v chudobě i bohatství (tzn. neplýtvat ani neskrblit) a obava z Alláha veřejně i tajně; a odpykáním hříchů jsou: čekání po modlitbě na další modlitbu; pečlivé wudú v zimě a kroky směrem ke společné modlitbě; a tři, které zvedají stupně, jsou: dát najíst, rozšířit pozdrav a modlitba v noci, když lidé spí.“ Následování vášní člověka může zatratit, jelikož všechny hříchy i novoty v náboženství mají příčinu v následování vášní a jejich upřednostňování před láskou k Alláhu a k Jeho poslu, a proto učenci a zbožní z prvních generací říkávali: „Buďte na pozoru před dvěma druhy lidí: člověkem který následuje své vášně a člověkem, který si oblíbil svůj pozemský život.“ ‘Alí bin Abí Tálib řekl: „Největší strach o vás mám kvůli vašim vášním a naději v dlouhý život, protože vášeň překrývá pravdu a naděje v dlouhý život přiměje člověka zapomenout na posmrtný život.“

Bratři a sestry v islámu, nebuďte uctívači svých vášní a tužeb, protože takový člověk zbloudí sám i dá zbloudit jiným. Takový člověk dělá vše, co mu jeho vášně přikazují. Alláh o tomto říká (ve významu): „Viděls toho, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Alláh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Alláha správnou cestou?" (45:23) Buď tedy služebníkem Alláha, ne uctívačem svých vášní! 

Několik příkladů a příběhů:

* Když vyzvala velmožova žena Alláhova proroka Josefa k hříchu, a byla přitom krásná a majetná žena vysokého postavení, odmítl ji vyhovět a utíkal se v ochranu k Alláhu.

* Abú Bakr Assidýk pravidelně finančně pomáhal Mastahu bin Atháthovi. Když byla matka věřících Aiša, Abú Bakrova dcera, křivě obviněna z hříchu, byl Mastah jedním z těch, kteří šířili pomluvy. Abú Bakr v tu chvíli přísahal, že už mu nebude dále pomáhat. Alláh pak seslal v Koránu připomenutí toho, že je lepší pokračovat v dobru než dobro přerušit, a tak Abú Bakr od své přísahy ustoupil a pokračoval ve své almužně.

* Když byl seslán v Koránu příkaz věřícím ženám se zahalit, věřící ženy okamžitě vyslyšely a bez žádných diskuzí se hned zahalily. Žádná z nich neřekla: „Já se na to necítím, mně se to nelíbí, bojím se, co řeknou lidé apod.“ Všechny uposlechly a daly přednost poslušnosti k Alláhu a Jeho poslu před následováním svých vášní.

A příkladů je mnoho. Hledej pomoc u Alláha a pros ho o správné vedení a nevzdávej se. Věz, že tento život je krátký. Jeho konci se nevyhneš, dříve nebo později skončíš v hrobě. Neschopný člověk je ten, kdo následuje své vášně a přeje si přitom, aby mu Alláh splnil jeho přání.