Návrat k Alláhovi

Páteční kázání 28. 11. 2014 (6. safar 1436), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláha, usilujte upřímným pokáním o návrat k Alláhovi, Vznešenému a Všemocnému, aby vaše záležitosti získaly správný řád a aby Alláh zlepšil vaše postavení a postavení vašeho lidu. Pokání znamená návrat od páchání hříchů k poslušnosti vůči Alláhovi. Pokání, služebníci Alláha, je povinné pro odčinění každého hříchu.

Je-li hřích mezi služebníkem a Vznešeným Alláhem, jsou stanoveny tři podmínky:

1) přestat páchat hřích

2) projev lítosti nad spáchaným hříchem

3) odhodlání nevrátit se nikdy k páchání tohoto hříchu.

Pokud se hřích dotýká práva člověka, jsou pro správné pokání stanoveny výše zmíněné tři podmínky a přidává se k nim napravení křivd a vrácení práv oprávněnému, i kdyby se jich vzdal. Alláh nám přikázal opravdové a upřímné pokání, u kterého není návratu. Alláh pravil: „Vy, kteří věříte! Obraťte se k Alláhovi s upřímným pokáním! ...“ (Zákaz, 66:8) Alláh Všemohoucí je rád, když se Jeho služebníci kají, má rád kajícníky, neboť pravil: „A Alláh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!“ (Kráva, 2:222) Díky pokání můžeš vstoupit do Ráje a zachránit se před Ohněm pekelným, neboť Alláh řekl: „Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem – kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali. Ti do Ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni.“ (Marie, 19:59-60)

Časté prosby o odpuštění a pokání jsou příčinou všeho dobra. Díky nim je z nebes seslána hojnost, síla, prosperita a potomstvo, jak řekl Alláh: „Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!“ (Húd, 11:52) Dále také Všemohoucí Alláh cituje Svého proroka Noema: „A pravil jsem jim: ‚Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky a syny a připraví pro vás zahrady a řeky.‘“ (Noe, 71:10-12)

Také Prorok (sAs) nám přikázal, abychom se vrátili k Alláhovi, abychom činili pokání a prosili o odpuštění, když řekl: „Lidé, čiňte pokání a proste Alláha o odpuštění. Já denně činím pokání stokrát.“ A v jiném hadísu říká Prorok (sAs): „Při Alláhovi, prosím Alláha o odpuštění a činím pokání denně více než sedmdesátkrát.“ Náš Prorok (sAs), kterému byly odpuštěny veškeré hříchy, činí i přesto pokání a prosí Alláha o odpuštění denně více než sedmdesátkrát a co tedy teprve my, nedbalí hříšníci?

Dveře pokání jsou otevřené a nezavřou se až do Soudného dne. Vznešený Alláh odpouští a slituje se nad každým, kdo činí pokání a změní své chování. Podle Abú Músá al-Aš^carího (NAS) se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Alláh otevírá svou dlaň v noci, aby učinil pokání ten, kdo se dopustil něčeho špatného ve dne, a ve dne otevírá svou dlaň, aby učinil pokání ten, kdo se dopustil něčeho špatného v noci, až do Soudného dne.“ Vypráví se, že mezi Izraelity byl mladík, který uctíval Boha dvacet let a pak dvacet let hřešil. Pak se podíval do zrcadla, uviděl šediny ve svých vousech a vzbudilo to v něm lítost. Řekl: „Můj Bože, dvacet let jsem Tě poslouchal a dvacet let jsem hřešil. Vrátím-li se k Tobě, přijmeš mne?“ Tu uslyšel hlas, který pravil: „Miloval jsi nás a my jsme milovali tebe. Opustil jsi nás, i my jsme tě opustili. Hřešil jsi, tak jsme ti ponechali lhůtu. Jestliže se k nám vrátíš, přijmeme tě.“ Proto neztrácej naději v milosrdenství Alláha, ať jsou tvoje hříchy jakékoli, neboť Alláh je Odpouštějící a Slitovný, jak pravil: „Rci: ‚Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Alláha, vždyť Alláh věru odpouští viny všechny – On Odpouštějící je a Slitovný.‘“ (Skupiny, 39:53)

Podle Abú Sa^cída al-Chudrího se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Jeden z vašich předků zabil devadesát devět lidí. Hledal nejmoudřejšího člověka na Zemi a byl odkázán na jednoho mnicha. Přišel k němu, řekl mu, že zabil devadesát devět lidí a zeptal se ho, jestli může učinit pokání. Když mu mnich odpověděl, že ne, zabil ho a dosáhl tak stovky. Opět hledal nejmoudřejšího člověka na Zemi a byl odkázán na jednoho učence. Řekl mu, že zabil sto lidí, a zeptal se, jestli může učinit pokání. Učenec mu odpověděl: ‚Ano. Kdo ti může zabránit v pokání? Vydej se do té a té země, kde jsou lidé, kteří uctívají Alláha. Uctívej Ho s nimi a nevracej se do své země, protože je to země plná špatnosti.‘ Vydal se tam tedy, a když byl v polovině cesty, zastihla ho smrt. Andělé milosrdenství a andělé trestu se o něj přeli. Andělé milosrdenství řekli: ‚Přicházel s pokáním a v srdci přijal Alláha.‘ Andělé trestu řekli: ‚Neudělal nikdy nic dobrého.‘ Přišel k nim anděl v podobě člověka, kterého postavili mezi sebe, aby je rozsoudil. Řekl: ‚Změřte vzdálenost mezi oběma zeměmi a ke které bude blíže, k té patří.‘ Změřili vzdálenost a zjistili, že byl blíže k zemi, do které mířil. Chopili se ho tedy andělé milosrdenství.“ Podle Qatády, který cituje al-Hassana: „Slyšeli jsme, že když ho zastihla smrt, snažil se vstát a ještě udělat několik kroků k cíli své cesty.“

Vězte, služebníci Alláha, že Alláh sesílá nějakou katastrofu jen jako trest za hřích a odstraňuje katastrofu odměnou za pokání. Ibn Abbás (NAS) říká: „Poslušnost přináší světlo ve tváři, světlo v srdci, světlo v hrobě, požehnání v bohatství, lásku v srdcích lidí. Hřích přináší temnotu ve tváři, temnotu v srdci, tmu v hrobě, malou obživu a nenávist v srdcích lidí.“

Služebníci Alláha, usilujte o upřímné pokání, odpuštění a návrat k Alláhovi, než bude pozdě. Pamatujte na slova Všemohoucího Alláha: „Há mím! Zjevení Písma pochází od Alláha Mocného, Vševědoucího, viny Odpouštějícího, pokání Přijímajícího a v trestu strašného i shovívavosti plného. Není božstva kromě Něho a u Něho je cíl cesty konečný.“(Odpouštějící, 40:1-3)