Mravy muslimského obchodníka

Páteční kázání 6.9.2013 (30. šawwál 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslimové! Alláh stvořil lidi proto, aby Ho uctívali. Avšak člověk potřebuje ke svému životu různé věci, které mu nikdo nedá zadarmo, a proto nás Alláh vyzval k tomu, abychom pracovali a nelenivěli. Alláh říká (ve významu): „On je ten, kdo vám podrobil zemi, tak choďte mezi jejími okraji a jezte z Jeho živobytí – k Němu bude vzkříšení!“ (67: 15). A Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Člověk se nikdy nenají z ničeho lepšího než z jídla, na které si vydělal svýma rukama; a Alláhův prorok Dáwúd (David) jedl z toho, co si vydělal svýma rukama.“V dalším výroku řekl: „To, aby si někdo z vás vzal svůj provaz a přinesl na svých zádech hromadu dříví a prodal ji, a tím mu Alláh ochránil jeho tvář (důstojnost), je pro něj lepší, než aby žádal lidi, kteří mu buď dají, nebo odmítnou.“

Islám tedy vyzývá k pracovitosti a odsuzuje lenivění, ale zároveň je třeba vědět, že snaha, kterou by měl muslim vynakládat s cílem si obstarat živobytí má své zásady a mravy. Pojďme si říct o těch nejdůležitějších z nich, avšak tentokrát se zaměřením na obchodníky.

Ten, kdo uštědřuje živobytí je ve skutečnosti Alláh, a člověk sám se má snažit. Alláh říká (ve významu): „Lidé, vzpomeňte Alláhova daru nad vámi! Je nějaký jiný stvořitel kromě Alláha, který vám zajišťuje živobytí z nebe i ze země? Není božstva kromě Něho! Jak jste se mohli odvrátit?!“ (35:3). Důkazem toho je mj. to, že můžeme vidět spoustu lidí, kteří pilně pracují, ale přesto si nevydělají ani na chleba, a jiné, kteří se moc nesnaží a mají víc, než potřebují. Alláh je ten, kdo rozděluje živobytí.

Snaha člověka zajistit si živobytí ale musí být v mezích toho, co Alláh povolil. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) toto objasňuje slovy: „Nikdo z vás nezemře dříve, než vyčerpá celou svou obživu (určenou Alláhem), a proto buďte bohabojní a žádejte o ni hezky: Berte to, co je vám povoleno a neberte to, co je vám zakázáno!“

Muslimský obchodník je pravdomluvný a poctivý. Takovému obchodníkovi Alláh požehná jeho podnikání a zároveň jde tento člověk příkladem pro muslimy i nevěřící. Kolik národů přestoupilo na islám jen díky mravům muslimských obchodníků! Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Pravdomluvný a poctivý obchodník bude (v Soudný den) s proroky, pevně věřícími a s mučedníky.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jednou vstoupil do mešity a řekl: „Obchodníci, slyšte! Obchodníci budou v Den zmrtvýchvstání vzkříšeni jako hříšníci kromě těch, kteří byli bohabojní, konali dobro a říkali pravdu.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zde hovoří o faktu, že většina obchodníků je hříšná. Chybí jí poctivost, pravdomluvnost a dobrý úmysl. U mnohých obchodníků došla láska k penězům tak daleko, že přísahají při Alláhu lživě jen, aby své zboží prodali. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) o takových lidech řekl: „Čtyři lidé jsou Alláhem nenáviděni: Prodavač, který neustále přísahá, nafoukaný chudák, stařec, který se oddává smilstvu a panovník, který křivdí.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jednou prošel okolo obchodníka, který prodával nějaké jídlo. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) ponořil ruku do nádoby s jídlem a ucítil vlhkost. Zeptal se prodavače: „Prodavači, co to je?“ Odpověděl: „Zasáhl ho déšť, posle Alláha!“ Řekl: „Proč jsi to nedal navrch, aby to lidé viděli?! Ten, kdo podvádí, nepatří k nám!“

K dalším mravům muslimského obchodníka patří, že se nesnaží vytvořit monopol, aby lidé byli na něm závislí. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Kdo se snaží o monopol, dopouští se chyby.“

Muslimský obchodník je vlídný. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nechť se Alláh smiluje nad služebníkem, který je vlídný, když prodává, vlídný, když kupuje a vlídný, když žádá o splacení dluhu.“

Mezi obchodníky dochází velice často k půjčkám. I to má v islámu svá pravidla. Nejprve je třeba vědět, že Alláh nám přikázal dluh sepsat. Alláh říká (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to!“ (2:282). Stejné pravidlo platí i u obchodu:„A berte svědky, jestliže mezi sebou obchodujete“ (2:282). Mnoho sporů a křivd vzniklo mezi muslimy jen kvůli tomu, že se dluh či obchod nezaznamenal. Mnoho muslimů se domnívá, že zapsání dluhu či obchodní spolupráce a případné ověření u notáře a podobně je výrazem neúcty a že správně by si měli muslimové věřit a nezapisovat to, protože jsou bratři. Toto je velký omyl! To, že jsme bratři a že bychom si měli věřit, si neodporuje s tím, že dluh i obchod je třeba nejen zapsat, ale i ověřit. Tak nás to učí Korán. Kdyby toto muslimové dodrželi, vyhnuli by se tím mnohým sporům a křivdám. Dále je v otázce dluhu třeba vědět, že jakmile je člověk schopný svůj dluh splatit a nastane čas splacení, je každý odklad splacení dluhu křivda. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Protahování splacení dluhu člověkem, který je schopen splacení, opravňuje jeho pomlouvání a potrestání.“ Ukřivděný člověk tedy může o takovém člověku říci, že to je špatný člověk, který lidem křivdí, aniž by to pro něj bylo hříchem, a zároveň si tím tento člověk zasloužil trest, pokud by ukřivděný dal věc k soudu.