Lidskost člověka
22.03.2019 17:29Páteční kázání 22. 3. 2019, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
V dnešním světě se děje mnoho událostí, dochází ke konfliktům a rozkolům. Člověk hledá klid, štěstí, bezpečnost a bezpečí všemi možnými způsoby. Život v bezpečí se stal požadavkem a cílem, kterého je těžké dosáhnout. Každý muslim je součástí tohoto světa, ovlivňuje ho a trpí tím, co se na tomto světě děje, k jakým problémům dochází. Všichni jsme se ocitli uprostřed toho všeho, hledáme, pátráme po lidskosti člověka, kterou mnozí ztratili. Život se stal džunglí a kolbištěm zápasů, které nemilosrdně ničí vše, aniž by jim v tom bránila jakákoli překážka v podobě víry, mravů nebo lidskosti.
Cílem islámu při uskutečňování jeho velkolepého poselství bylo vybudování pout, mostů a posílení vztahů mezi lidmi, vyzývání ke vzájemnému seznamování se, soužití a spolupráci mezi lidmi přes jejich rozdíly ve víře, přesvědčení, zemi původu nebo rasu, neboť toto světové náboženství je pro všechny lidi, Alláh jím zpečetil všechna poselství. Všemohoucí Alláh pravil oslovuje všechny lidi: „Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Alláhem je ten, kdo je nejbohabojnější – a Alláh je Vševědoucí a Dobře zpravený.“ (49:13) Těchto národů tedy není tolik pro to, aby spolu soupeřili a ničili se, ale aby se poznávali, chovali se k sobě přátelsky a aby spolupracovali. Lidé jsou si v základech svého založení a mravů rovní, a proto není na místě rasismus ani diskriminace. Proto také Prorok (sAS) řekl: „Všichni jste potomci Adama a Adam byl stvořen z hlíny.“
Prorok (sAs) byl ztělesněním nejvyšší lidskosti této víry. Promlouval ke svým stoupencům i oponentům s milosrdenstvím a přívětivě. Také se projevovala jeho tolerantnost vůči nemuslimům v jeho listech, které jim adresoval a ve kterých je vyzýval k následování islámu tím nejlaskavějším a nejvýmluvnějším způsobem.
Prorok (sAs) od svého příchodu do Medíny usiloval o bezpečnost a upevnění zásady společné příslušnosti a soužití v míru, proto s obyvateli Medíny uzavřel (sAs) smlouvu, a ve městě zavládlo bezpečí mezi jednotlivými skupinami obyvatel: muslimy, židy a polyteisty a to v rámci medínské dohody, jejímž cílem byla realizace zásady spravedlnosti a rovnosti mezi obyvateli Medíny na základě společné příslušnosti všech jejích obyvatel.
Prorok (sAs) dohodnul smír s poselstvem z Nadžránu a sepsal pro ně dohodu, ve které stálo: „Nechť je Nadžrán a jeho okolí pod ochranou Alláha a má příslib proroka Muhammada, Posla Alláhova na ochranu jejich životů, vyznání, půdy, majetku, těch, kdo jsou přítomni i kdo nejsou, jejich klanu a spojenců. Nebude odstraněn žádný biskup, ani mnich, ani strážce chrámu. Cokoli, co mají, je jejich, ať je toho málo či hodně.“
Autoři Prorokova životopisu se zmiňují o tom, že když přišli obyvatelé Nadžránu, kteří byli křesťany, za Prorokem (sAs), vešli do mešity po odpolední modlitbě a nastal čas jejich modlitby. Začali se tedy modlit a někteří lidé jim v tom chtěli zabránit, ale Prorok (sAs) řekl, aby je nechali. Obrátili se tedy k východu a pomodlili se svou modlitbu. Pojďme si společně představit tuto situaci dokládající toleranci a svobodu vyznání a hloubku mravů Proroka (sAs).
Zásady islámu, jeho učení a hodnoty byly postaveny na respektování důstojnosti člověka, její ochraně a zachování, na prohlubování citu lidí pro tuto důstojnost. Islám přikázal svým stoupencům, aby ochraňovali lidskou důstojnost obecně. Všemohoucí Alláh praví: „Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.“ (17:70)
Jednou šel kolem Proroka (sAs), který tam seděl se svými druhy, pohřební průvod a Prorok se zvedl z úcty a na výraz uznání. Jeden z jeho druhů mu řekl, že je to pohřeb nějakého žida. Prorok mu odpověděl: „Není to snad duše?“ (Al-Buchárí:1250) Toto je Prorokova lidskost a jeho mravy. Takto islám ctil lidskost člověka bez ohledu na jeho víru či přesvědčení, rasu či barvu pleti. Laskavost a pěkné zacházení náleží každému mírumilovnému člověku. Všemohoucí Alláh praví: „Alláh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Alláh věru miluje poctivé.“ (60:8)
Islám zakazuje útočení na místa uctívání obecně, tato místa se těší zvláštní posvátnosti dokonce i za časů válek. Patří k tomu i to, co se naučil Abú Bakr (rAa) od Proroka (sAs), který nabádal armádu: „Přijdete k lidem, kteří budou jako mniši v poustevnách a budou tvrdit, že se stali mnichy pro Alláha. Nechejte je a neničte jejich poustevny.“
Německá orientalistka Sigrid Hunke říká: „Arabové poraženým národům nepřikazovali, aby přestoupili na islám. Křesťanům, zoroastrovcům a židům, kteří se před islámem setkali s těmi nejhoršími formami náboženského fanatismu, bylo všem dovoleno – bez jakýchkoli překážek, které by jim v tom zabraňovaly – aby vykonávali své náboženské rituály. Muslimové jim ponechali jejich svatostánky, kláštery, kněze a autority, aniž by jim jakkoli škodili.“ Islám neutlačoval své odpůrce, neupíral jim jejich práva, nezabíral jejich majetek, ani je nedobrovolně neobracel na jinou víru, ani neútočil na jejich majetek, záležitosti či neproléval jejich krev. Dějiny islámu jsou v tomto ohledu nejčistšími dějinami na světě.
Podívejte se na tento čistý obraz našich dějin, který ukazuje lidskou stránku islámské víry: Chalífa Umar bin Abdulazíz poslal svému zástupci v Basře Adíjovi bin Artaa list, kde mu říká: „Podívej se, kdo je u tebe z lidu Knihy, kdo již zestárl a zeslábl, a co získal, je dávno pryč. Dej mu takovou odměnu z pokladny muslimů, která mu náleží.
Všemohoucí Alláh přikázal ochraňovat duše a zabití člověka je velkým hříchem a přestupkem na Zemi. Všemohoucí Alláh praví: „A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré.“ (5:32)
Proto zcela odsuzujeme jakoukoli formu terorismu a zločinu, naprosto odmítáme každou teroristickou akci proti lidskosti. Prosíme Alláha, Pána všech světů, nechť jsou Česko a všechny ostatní země bezpečnými zeměmi vzbuzujícími pocit jistoty a bezpečí.
—————