Křivda

Páteční kázání 30. 8. 2013 (23. šawwál 1434), Husam al-Hashlamoun, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Drazí bratři a sestry, Alláh Nejvyšší stvořil svá stvoření a nechal je soutěžit ve svých schopnostech a  postavil je na různé úrovně. Alláh ale také zakázal těm, které obdaroval svými dary a dal jim sílu, bohatství nebo společenské postavení, aby páchali křivdu na lidech, kteří jsou jim podřízeni, jak Sám řekl ve svatém výroku: „Mí služebníci, Sám sobě jsem zakázal páchání křivd a učinil jsem to mezi vámi zakázané, tak nepáchejte křivdu.“ Proto nepáchejte křivdu jeden na druhém. Křivda má mnoho podob. Jakákoli újma, která zastihne vašeho muslimského bratra na jeho těle, majetku a cti, a to jakýmkoli způsobem, je křivdou.

Posel Alláhův (mír s ním) ujasnil, že křivda přináší tomu, kdo ji páchá, utrpení v životě pozemském ještě před životem posmrtným, jak říká ve významu: „Není žádné jiné viny než křivdy, za níž by Alláh neuspíšil svůj trest ještě v  pozemském životě před posmrtným.“ Křivdou v tomto výroku se míní křivda páchaná na lidech. Alláh trestá za takovou křivdu v pozemském životě trestem společně s utrpením, které je pro takového člověka připraveno i v životě posmrtném. A tak ho postihne trest tělesný, nebo postihne jeho děti, které se stanou neposlušnými a utrápí ho, či postihne jeho majetek a zchudne, nebo se trest odrazí na jeho pověsti a tím ho odhalí mezi lidmi, nebo ho postihne trest v jeho moci a ztratí ji.

Alláh Nejvyšší přikázal lidem, aby se postavili proti tomu, jenž křivdu páchá a aby ji zavrhli a zastavili. Posel Alláhův (mír s ním) řekl ve významu: „Jestliže lidé spatří člověka páchajícího křivdu a nezastaví ho v jeho činu, Alláh málem na ně sešle svůj trest.“

Největší křivdy jsou páchané z pozice moci a vysokého postavení a nejhoršími křivdami jsou upírání lidem jejich práva a svobody a umlčení jejich hlasů. A jaká křivda je větší než prolévání krve tisíců neprávem, jak jsme mohli vidět v Egyptě a Sýrii? Bratři a sestry, Alláh nám odhalil, že křivda a nespravedlnost mezi lidmi jsou největším důvodem k zániku národů.  Rozšíření křivdy, strachu mezi lidmi a ve společnosti obecně a ztráta bezpečí, kdy člověk ztratí svá práva a nemůže se jich domoci, jsou největšími příčinami tohoto zániku. Alláh Nejvyšší říká (ve významu):„A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.“ (18:59). A také říká (ve významu): „Kolika městům jsme již dali zahynout, protože byla nespravedlivá a dnes jsou od základu zpustošena! A kolik studní je zasypáno a kolik vznosných zámků zbořeno!“ (22:45). Alláh říká (ve významu): „A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.“ (29:40)

Posel Alláhův (mír s ním) nám odhalil, že prosba ukřivděného je vyslyšena, že  Alláh Nejvyšší povede ukřivděného k úspěchu a vyslyší jeho prosbu: „Obávejte se prosby ukřivděného, jelikož mezi ní a Alláhem není překážky.“

Posel Alláhův (mír s ním) také řekl: „Tři druhy proseb jsou bez pochyby vyslyšeny.“ A z nich uvedl prosbu ukřivděného: „Prosbu ukřivděného povznese Alláh nad mraky a otevře jí brány nebes a Pán řekne: Přísahám na svou drahocenost a velikost, že se za tebe postavím a tvé právo ti navrátím, i kdyby s odkladem.“ Proto by ukřivděný neměl podlehnout beznaději, jelikož Alláh slyší, vidí a nezapomíná: „a Pán tvůj není věru zapomnětlivým.“ Alláh říká (ve významu):  „Nechť tě neoklame to, že ti, kdož jsou nevěřící, se volně po zemi procházejí; krátké bude jejich užívání a pak stane se peklo příbytkem jejich. A jak hnusné to bude místo odpočinku!“ (3:196-197)

Korán nás seznámil s koncem těch, jež křivdu páchají, když Alláh Nejvyšší pravil: „Kolik opustili zahrad a pramenů, osetých polí a vznešených příbytků a příjemností, v nichž vesele si žili! A stalo se tak a dědici toho jsme lid jiný učinili.“ (44:25-28)

Lidé a historie pamatují dva druhy lidí. První je ten, jehož jména jsou psána světlem a patří k lidem spravedlivým a lidem pevného charakeru v těžkých dobách. Jsou to správně vedení imámové, jako byl imám Ahmed (nechť je Alláh s ním spokojen) a jiní z duchovních učenců a správných vojevůdců.

Druhým druhem lidí jsou masoví vrazi, diktátoři, smilníci a ti, co prolévají krev nevinných. Korán je zmiňuje v osobách faraóna, Hámána a Qárúna, a podobné bychom našli i dnes. Ale ti, kteří nemají žádné zásady a vyměnili své náboženství za život pozemský a zdráhají se vyřknout pravdu, o nich se historie zmiňovat nebude.

A jak bychom se mohli nepostavit na stranu ukřivděných, když vidíme, jak je prolévána jejich krev a mučedníků přibývá jako kapek deště po tisících. Posel Alláhův (mír s ním) řekl ve významu: „Příklad muslimů v jejich vzájemné lásce, soucitu a laskavosti je jako jedno tělo, když je nějaká jeho část nemocná, celé tělo sdílí nespavost a horečku.“ Jak se můžeme dívat na ty, pro které je prolitá krev bezcenná, když nám Posel Alláhův (mír s ním) řekl: „Zánik celého světa je u Alláha lepší než zabití muslima.“

Bratři a sestry, Alláh nám ukázal, že křivda vede k záhubě a že  není věčná. Také nám ukázal, že křivdu páchající jsou ti, kteří utrpí ztrátu v životě pozemském i posmrtném. Stejně jako zakázal křivdu, také zakázal napomáhání v páchání křivd a řekl: „Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný.“ (11:113). Proto je zakázané jakýmkoli způsobem napomáhat těm, kteří páchají křivdy.

Když byl šejch Ibn Tajmíja uvězněn, jeho dozorce byl mužem zbožným, který plnil své duchovní povinnosti. Jednoho dne přišel k Ibn Tajmíjovi a přitom říkal prosbu a zeptal se ho: „Šejchu, jsem ten, jenž napomáhá křivdě?“ Ibn Tajmíja mu odpověděl: „Ne, ty nejsi ten, jenž napomáhá křivdě, ty jsi jeden z těch, kteří křivdu spáchali. Kdežto ti, kteří prodali, či perem napsali nebo vozili na svých vozech, jsou ti,  jež křivdě napomáhají.“