Každému, kdo chce být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje

Páteční kázání 20. 12. 2013 (17. safar 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Chvála Alláhu, který nás shromáždil jako bratry, kteří se vzájemně milují pro Alláha, a který nám dal se sejít na poslušnosti k Němu. Chvála Alláhu, který přiblížil naše srdce k sobě navzájem, a tak jsme se stali díky Jeho daru bratry, kteří se mají navzájem rádi. Po dlouhém odloučení se k vám s láskou vracím a přísahám při Alláhu, že vás miluji pro Alláha.

Ve sbírce Sahíh Muslim a v dalších sbírkách vypráví Abdulláh ibn Amr ibn Al’ás, že Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Ten, kdo chce být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, tak nechť ho smrt zastihne jako věřícího v Alláha a v Soudný den, nechť jedná s lidmi tak, jak by si přál, aby lidé jednali s ním!“

Dobré zakončení spočívá v tom, aby služebníkovi bylo pomoženo k tomu, aby před smrtí vykonal dobré skutky, věřil v Pána nebes a země, vyhnul se tomu, co může rozhněvat Pána všech stvoření, učinil upřímné pokání ze všech hříchů a přistoupil k poslušnosti k Alláhu, jak řekl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Když Alláh chce pro nějaké služebníka dobro, použije ho.“ Byl tázán: „Jak ho použije?“ Odvětil: „Bude mu pomoženo k dobrému skutku před smrtí.“

V této Prorokově závěti můžeme jasně vidět, jak prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) velice záleželo na tom, aby jeho národu bylo zakončeno dobrým zakončením a věřící se drželi dobrých skutků až do smrti. Kdo z nás by nechtěl, aby byl oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, když Alláh říká (ve významu): „Ten pak, kdo bude oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, ten zvítězí! A tento pozemský život je jen klamné užívání!“ (3:185). Kdo z nás by nechtěl být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, když náš Pán nechal peklo zapálené tisíc let, až zbělalo, pak tisíc let, až zčervenalo, a pak tisíc let, až zčernalo, tak teď je černé a temné – k Tobě, Pane, se utíkáme! Náš Vznešený Pán nám přikázal chránit sebe a naše rodiny před peklem. Alláh říká (ve významu): „Věřící! Chraňte sebe a své rodiny před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení!“ (66:6). Ibn Aldžauzí zmínil v jedné své knize příběh o králi, který měl jen jednu dceru a velice ji miloval a obklopil ji vším, co si mohla přát. V sousedství krále žil jeden zbožný muž, který jednou v noci recitoval Korán hlasitě a dokola opakoval zmíněný verš (ve významu): „Věřící! Chraňte sebe a své rodiny před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení!“ (66:6). Princezna tuto recitaci uslyšela a rozplakala se a roztrhala si své šaty. Služebnictvo vše králi řeklo a ten, když přišel a uviděl svou dceru plakat, zeptala se ho: „Otče, řekni mi pravdu! U Alláha je ohnivý příbytek, jehož palivem budou lidé a kamení?“ Odvětil: „Ano.“ Řekla mu: „Otče, co ti brání v tom, abys mi o tomto ohnivém příbytku řekl? Přísahám, že si nebudu moct vychutnat jídlo ani spánek, dokud nebudu vědět, zda můj příbytek bude v ráji nebo v pekle!“

Naše děti nám byly svěřeny, jsou pro nás amána. Je nezbytné, abychom je vedli k bohabojnosti a obeznámili je s povoleným a zakazovali jim zakázané. Je to naše zodpovědnost, Alláh se nás na ně zeptá v Soudný den. Také by měl každý z nás položit sám sobě tuto otázku: Kde bude můj příbytek – v ráji nebo v pekle? Můj stav, ve kterém teď jsem, mé činy – je to cesta do ráje nebo do pekla? Každý z nás se musí pozastavit a zamyslet se sám nad sebou!

Co pak náleží tomu, kdo bude oddálen od pekla a vpuštěn do ráje? V ráji jsou věci, které žádné lidské oko nikdy nespatřilo, lidské ucho neuslyšelo a nikoho nikdy nenapadlo. Prorokovi společníci požádali Alláhova posla (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), aby jim vyprávěl o ráji, řekl: „Jeho stavby jsou ze zlatých a stříbrných cihel, které drží po hromadě „misk“ (pižmo). Jeho kamením jsou perly a drahokamy a jeho půda je ze šafránu. Každý, kdo do něj vstoupí, bude žít blaženě a nikdy nezažije žádnou bídu, bude v něm věčně, nikdy nezemře, jeho šaty zůstanou navždy jako nové a jeho mládí bude věčné!“

Bože, učiň nás jedněmi z obyvatel ráje!

Kdo tedy chce být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, musí splnit Prorokovu závěť: „Ten, kdo chce být oddálen od pekla a vpuštěn do ráje, tak nechť ho smrt zastihne jako věřícího v Alláha a v Soudný den… a nechť jedná s lidmi tak, jak by si přál, aby lidé jednali s ním!“

Víra, milí bratři a sestry, spočívá v přesvědčení, slovech a činech! Víra není o tom, co by si člověk přál – víra je to, co zasazeno hluboko v srdci a skutky to potvrzují. Tato závěť nás vyzývá k upřímné víře a správnému konání a vytrvání na tom až do smrti.

Ve druhé části této závěti nám Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přikazuje, abychom jednali s lidmi tak, jak si přejeme, aby lidé jednali s námi. V jiném výroku stojí: „Nikdo z vás neuvěří, dokud nebude chtít pro svého bratra to samé, co chce pro sebe.“ Víra muslima nebude úplná, dokud nebude milovat své bratry a sestry v islámu a chtít pro ně to stejné dobro, které chce pro sebe.

Bratři a sestry v islámu, v těchto dnech slaví mnoho lidí svátky, které nejsou naše. Když Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přicestoval do Medíny, zjistil, že její obyvatelé mají v roce dva dny, které jsou pro ně svátkem. Zeptal se jich: „Co je to za dny?“ Odpověděli: „Jsou to dva dny, ve kterých jsem si před islámem hráli (tzn., že je měli jako svátky).“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Alláh vám dal místo nich lepší dva dny: svátek oběti (Íd al-Adhá) a svátek přerušení půstu (Íd al-Fitr)!“ Jak vidíme, Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nedovolil muslimům slavit svátky nevěřících, které měli před islámem, ale přikázal jim se držet dvou svátků, které v islámu máme a zakázal nám napodobovat ostatní. Nepřísluší tedy muslimovi, aby napodoboval nevěřící a slavil jejich svátky!