Kázání u příležitosti svátku oběti

Kázání svátku Íd al-Adhá 28. 6. 2023 (10. dhú l-hidždža 1444 H), Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Realizace víry v jedinost v sobě, v druhých členech rodiny a u dětí je tím nejdůležitějším základem víry, tou nejdůležitější věcí, zasvěťme celý svůj život Alláhovi tím, že ho budeme uctívat a budeme Mu poslušni. Všemohoucí Alláh praví: „Rci: ‚Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Alláhovi, Pánu lidstva veškerého, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.‘“ (6:162-163)

Časné ranní přispěchání a provolávání ‚Alláh je Převeliký! – Alláhu akbar!‘ v tento významný den svátku není ničím jiným než oznámením, že Alláh je Převeliký, a povýšením Alláha nad vše, vítězstvím víry nad tímto i nad Oním světem, nad tím prvním v našich duších. Alláh stojí nad všemi pozemskými slastmi.

Musíte opakovat ‚Alláh je převeliký!‘ – Alláhu akbar!‘ a tím velebit náboženskou praxi ustanovenou Alláhem: „Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Alláhovy, je to známka bohabojnosti srdcí.“ (22:32) Opakujte to doma, v práci, na trhu, v modlitebně až do sobotní odpolední modlitby s pevným přesvědčením v srdci stejně, jako opakovali poutníci v Mekce z celého svého srdce: „vyslyšel jsem Tě, ó Alláhu, vyslyšel jsem Tě“ – odpověď proroka Ibráhíma – alajhi as-salátu was-salám – na příkaz Mocného a Vznešeného Alláha: „A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelijakých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých…“ (22:27)

Jedním z největších darů, který nám dal Alláh hned po islámu, je to, že stanovil určitá období ke konání činů poslušnosti, kterými se násobí dobré skutky, kdy se ke Svým služebníkům chová blahosklonně, je k nim milostivý, odpouští a promíjí hříchy a poklesky. Učinil svátek dnem jídla a pití, připomínání si Alláha a vyjadřování Mu vděku, radosti a štěstí pro muslimy na celém světě. Užívejte, muslimové, toho, co vám Alláh dal, neboť praví: „Rci: ‚Nechť radují se z dobrodiní a milosti Alláhovy a z toho všeho – a to lepší je než to, co shromažďují.‘“ (10:58)

Připomeňme si tři důležité lekce, které nám dává velká pouť, která je jednou z povinností muslima:

1) Když se díváte v televizi na poutníky, připomínáte si, že muslimové nejvíce potřebují jednotu srdcí tak, jak byli sjednoceni na hoře Arafat svým oděvem a také cílem. Buďme každý aktivním článkem v podřízení se Alláhovým příkazům a vyhýbání se tomu, co zakázal, ve vzájemné lásce věřících. Všemohoucí Alláh praví: „Vaším přítelem je jedině Alláh a Jeho Posel a ti, kdož věří, dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se.“ (5:55)

2) Připomínáme si také, že toto důstojné shromáždění je zmenšeninou Soudného dne, kdy: „… pro den, kdy lidé před Pána vesmíru předstoupí…“ (83:6), den, který se vyrovná padesáti tisícům let, „den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí – kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Alláhovi přijdou…“ (26:88-89) Připomeneme si den zmrtvýchvstání a kdo ho nedbá, protiví se Alláhovi a dopouští se hříchu.

3) Jednou z důležitých lekcí, kterou si musí muslimové odnést z velké pouti, je to, že některé rituály velké pouti byly a stále jsou odkazem na oběť, kterou dala rodina otce proroků Ibráhíma – alajhi as-salátu was-salám – semknutá, spolupracující rodina, oddaná a věřící: Alláhův prorok Ibráhím – alajhi as-salátu was-salám – vyslyší příkaz Alláha, ponechá svou manželku a syna v pustině v horách u Mekky, kde není žádná vláha, nic tam neroste. Tato manželka je Hagar, matka Ismaíla – alajhi as-salátu was-salám: „A nechal je tam oba a nechal jim tam vak s datlemi a měch s vodou a vyrazil (zpět do Sýrie). Ismaílova matka šla za ním a řekla: „Ibráhíme, kam jdeš a necháš nás tady v tom údolí, kde nejsou lidé ani nic jiného?“ Několikrát mu to zopakovala, ale on se na ni ani neotočil. Zeptala se ho: „To ti přikázal Alláh?“ Odpověděl jí: „Ano.“ Řekla mu: „Ten nás nenechá napospas.“

Vy, kteří jste manželi a máte rádi své rodiny a děti – Ibráhím, který je blízký Milostivému Alláhovi, nechá své nejmilejší – svou manželku a syna – na Alláhův příkaz. Lekce, která z toho plyne, je ta, abychom neupřednostňovali před Alláhem nikoho. Na Ibráhíma – alajhi as-salám – volala jeho manželka několikrát, kam jde, když je tam nechává, ale on mlčel, neodpovídal, ani se neotočil. Nebylo to z krutosti vůči ní, ani z nedostatku lásky k ní, ale protože se bál, že ho ovládnou city a neuposlechne Alláhova příkazu.

Druhá lekce je pro vás, trpělivé manželky, doufající v odměnu od Alláha – když Hagar, Ismaílova matka opakovala volání na svého manžela, a on se na ni ani neotočil, ani jí neodpověděl, pochopila, že je to kvůli Alláhovu příkazu, a zeptala se ho na to. Odpověděl jí, že ano, a tak s naprostou důvěrou v Alláha a přesvědčením, se srdcem plným víry, trpělivá a doufající v odměnu od Alláha odpověděla, že je určitě Alláh nenechá bez pomoci.

Skutečnou příčinou rozpadu rodin v dnešní době je slabé spojení s Mocným a Vznešeným Alláhem a nedostatek důvěry v Něj. Společná zodpovědnost otce a matky je považována za největší zodpovědnost, na kterou budete dotazováni v Soudný den. Posel Alláhův řekl: „Všichni máte někoho na starosti a všichni jste zodpovědní za toho, koho máte na starosti.“ Učme své děti víře v Alláhovu jedinost, obětování se pro Něho vším, co je nám drahé a vzácné, co nás stojí úsilí, čas a peníze.