Ježíš, syn Mariin

Datum: 24. prosince 2021, imám: Dr. Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Mocný a Vznešený Alláh seslal Své posly a proroky, aby vedli lidstvo a učinili lidi šťastnými. Jedním z Alláhových poslů, kteří přišli s tímto vznešeným cílem a velkolepou úlohou, je Ježíš, syn Marie, dcery Imránovy, duch Alláhův a Jeho Slovo, které svěřil spravedlivé, čisté a ryzí Marii – alajhimá as-salám – je posledním prorokem z rodu Izraelitů – salámu lláhi alajhim. Příběh vyvolení začíná u Imrána, jednoho z učenců rodu Izraelitů, toho nejlepšího z nich, jehož manželka byla zbožná a neplodná, a přísahala, že když otěhotní, zaslíbí své dítě Všemohoucímu Alláhovi, aby se zasvětilo službě Jeruzaléma. Otěhotněla a narodila se jí Marie – alajhá as-salám – jak se vypráví v súře Rod Imránův: „A hle, pravila manželka Imránova: ‚Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys slyšící, vševědoucí!‘ A když to přivedla na svět, zvolala: ‚Pane můj, přivedla jsem na svět dceru‘ – a Alláh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské – ‚a nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým.‘“ (3:35-36) Po smrti Imrána byla Marie svěřena Zachariášovi – alajhi as-salám – manželovi její tety z matčiny strany, který jí vyhradil místo ve svatyni, aby tam uctívala Alláha: „… a svěřil ji Zachariášovi.“ (3:37)

Alláh poctil Marii – alajhá as-salám – tím, že za ní přicházeli andělé, aby ji upevnili ve víře a připravili a ukázali jí, že byla vyvolená mezi ostatními ženami světa: „A hle, pravili andělé: ‚Marie, Alláh si tě věru vyvolil a čistou tě učinil a vyznamenal tě mezi ženami lidstva veškerého. Marie, buď Pánu svému pokorně oddaná, padej na tvář svou a skláněj se s těmi, kdož poklekají!‘“ (3:42)

Marie – salámu lláhi alajhá – byla nejlepší ženou lidstva veškerého, služebnicí svého Pána, pokorně oddaná svému Stvořiteli, chránící svou počestnost.

Andělé zvěstovali Marii, že se jí narodí dítě, které bude mít na tomto i na Onom světě velký význam a důležité postavení: „A hle pravili andělé: ‚Marie, Alláh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Pomazaný, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i Onom světě a též jedním z těch, kdož k Alláhovi budou přiblíženi.‘“ (3:45)

Když byla Marie – alajhá as-salám – jednoho dne daleko od své rodiny, poslal za ní Alláh Gabriela – alajhi as-salám – v podobě člověka, jak praví Všemohoucí Alláh: „A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.“ (19:16) Lekla se ho: „I zvolala: ‚Utíkám se před tebou k Milostivému – kéž i ty ses bál Jeho!‘ Pravil: ‚Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého.‘“ (19:18-19) Velmi se tomu podivila: „Pravila: ‚Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!‘ Odpověděl: ‚Staniž se tak, nebo Pán tvůj pravil: ‚Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!‘‘ A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené. A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: ‚Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomnění úplné!‘“ (19:20-23) Pak se Mocný a Vznešený Alláh zmiňuje o tom, co následovalo – Všemohoucí praví: „Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: ‚Marie, tys věru provedla věc neslýchanou!‘  – tj. zavrženíhodnou – ‚Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným, ani matka tvá nebyla nepočestnou!‘ A ukázala Marie na chlapce. I pravili: ‚Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?‘ A promluvil chlapec: ‚Já služebníkem Alláhovým jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu, co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen.‘“ (19:27-33)

Ježíš žil se svou matkou v oblasti, kterou pro ně ze Své laskavosti a péče uchystal Alláh, ve které je vyvýšené místo. Říká se, že je to Ramla v Palestině, jiní říkají Jeruzalém, další Damašek… Ať je to jakékoli místo, Mocný a Vznešený Alláh si ho zvolil a uchystal pro jeden velkolepý úkol. Rod Izraelitů bloudil v temnotách, odklonili se od výzvy Mojžíše – alajhi as-salám. Ježíš – alajhi –as-salám – byl poslem, který k nim byl vyslán, aby potvrdil to, co měli před sebou, vyzýval k Pravdě a k cestě přímé. Alláh Svého služebníka a posla Ježíše – salámu lláhi alajhi – podporoval úchvatnými verši, jasnými zázraky, podporoval ho a potvrzoval, a podobně jako k tomu došlo u rodu Izraelitů s jejich předchozími posly, většina z nich považovala Ježíše za lháře, uvěřili mu jen málokteří: „A když Ježíš pocítil nevíru jejich, pravil: ‚Kdo budou pomocníky mými na cestě Alláhově?‘ I odpověděli apoštolové: ‚My pomocníky Alláhovými budeme, my v Alláha věříme, a ty podej svědectví, že do vůle Jeho odevzdáni jsme!‘“ (3:52)

Ježíš – salámu lláhi alajhi – posel od Alláha, jehož vyzývání k víře bylo postaveno na jedinosti Alláha, tj. monoteismu. V Ježíšově poselství je potvrzení pravdivosti všech poslů, kteří přišli před ním, a všech knih, které byly seslány: „A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry…“ (3:50) V jeho poselství je zvěstování o poslovi, který přijde po něm a přivede lidstvo na správnou cestu: „… a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.“ (61:6)

V jeho poselství je takové moudré vládnutí nad lidmi, jakému ho naučil Alláh. V jeho poselství je také zmírnění některých ustanovení, která byla stanovena dříve:  „… a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno.“ (3:50)

V jeho poselství není žádného prostředníka mezi Stvořitelem a člověkem při prosebných modlitbách ani při uctívání. V jeho poselství je vykonávání různých forem uctívání: „… a modlitbu a almužnu, co živ budu, mi poručil…“ (19:31)

V jeho poselství je laskavé jednání a vznešené mravy: „A učinil mne požehnaným, ať kdekoli dlíti budu, a modlitbu a almužnu, co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.“ (19:31-32)

V jeho poselství je milosrdenství vůči těm, ke kterým byl poslán: „… a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!“ (19:21)