Jednota a harmonie
08.02.2019 21:36Páteční kázání 1. 2. 2019, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze
Chvála Alláhovi, který sbratřil muslimy a jejich vzájemné spojenectví učinil jedním ze základů víry. Jedním z nejdůležitějších bodů sdělení právního výkladu určeného muslimským menšinám je to, aby zachovávali jednotu muslimské komunity tady v České republice a odmítli rozpory a spory mezi jejími jednotlivými členy. Před příchodem Proroka žili lidé v nevědomosti, nepokojích, zlu, silný vítězil nad slabším, dopustil-li se krádeže někdo urozený, nechali ho, když se dopustil krádeže někdo slabý, potrestali ho, nespravedlnost, útlak, zabíjení, kořistnictví, jedna křivda za druhou, podvádění v mírách a vahách. Stalo se, že Alláh poštval jedny proti druhým, zničily je války a přišly další nepokoje a pohromy. Všemohoucí Alláh praví: „Věru Alláh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném.“ (3:164)
Až Alláh poslal Svého posla se správným vedením a pravou vírou, odvedl lidi od uctívání služebníků a přivedl je k uctívání Pána služebníků, přikázal jim, aby se navzájem seznámili a ne aby byli znesvářeni, aby se společně podíleli na vítězství a ne aby dleli v nečinnosti, a poměřoval je vzájemně podle bohabojnosti: „Věřící jsou si přece bratry.“ (49:10) Ano, islám sjednotil lidi po té, co byli rozděleni, učinil je váženějšími po té, co byli v podřízeném postavení, dal jim zvítězit po té, co byli poraženi.
Žijeme zde jako menšina a proto je naší povinností být jednotní, neštěpit se. Je to islámská jednota ve všech významech tohoto slova. Jednota, která nás sjednotila pod jediným bohem, jedním prorokem, jednou knihou, až se islámská komunita stala jakoby jedním tělem, má-li problém jedna část těla, onemocní i zbytek těla horečkou a nespavostí. Tato jednota nebyla postavená na jednom jazyku, tato jednota nestála na příslušnosti k určitému regionu nebo státu, pro islám nemá státní příslušnost žádnou váhu, protože všichni lidé pocházejí od Adama a Adam byl stvořen z prachu.
Tato jednota byla postavena na základech spojení duší lidí spíše než spojení jejich těl, přesvědčení rozumu po ovládnutí duše. Tímto základem je hluboké přesvědčení, které Alláh chtěl pro všechny lidi: „Toto je pomazání Alláhovo, a kdo lepší je než Alláh v pomazání? A Jemu sloužíme.“ (2:138) Jednota je dnes v České republice životní nutností, kterou vyžaduje zájem společností a muslimských menšin.
Jedním z důkazů, které ukazují na nutnost jednoty členů muslimské komunity v České republice a jinde, jsou tato slova Všemohoucího: „Přidržujte se pevně provazu Alláhova všichni a nerozdělujte se!“ (3:103) A dále slova Mocného a Vznešeného: „On vám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu – a to, co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi: ‚Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!‘“ (42:13)
Ve sbírce správných hadísů al-Buchárího se traduje výrok Proroka (sAs): „Věřící je pro věřícího jako stavba, jejíž jednotlivé části se vzájemně podporují.“ A také: „Vidíš věřící, kteří jsou k sobě navzájem milosrdní, přátelští a laskaví. Jsou jako jedno tělo. Onemocní-li jedna jeho část, celé tělo zachvátí horečka a nespavost.“ Není pochyb, že jednota zdejší komunity, ať v Praze, Brně či Teplicích je jedním z obecných cílů islámského práva. Jednota členů muslimské komunity je životní nutností, kterou si žádá obecný zájem pro zachování islámské identity, získání zákonných práv v zemích, kde žijí, posílení jejich společenských vztahů, uchování jejich kultur a zvyků v různých společnostech zemí Evropy.
Je pravda, že islámská komunita má důvody k jednotě, závazky bratrství a sílu vůle, díky čemuž je schopná čelit těmto zkouškám, kterými komunita prochází, a změnit tuto bolestnou skutečnost. Prvním krokem je snaha o souznění duší a citů, vzájemné projevy milosrdenství mezi jednotlivými členy komunity. Vzájemné sblížení bylo bránou k uskutečnění daru jednoty a bratrství mezi muslimy. Všemohoucí Alláh pravil: „Přidržujte se pevně provazu Alláhova všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Alláhova k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry.“ (3:103)
Islám, který toto uskutečnil v minulosti, uhasil oheň nepřátelství mezi Awsovci a Chazradžovci, zachránil komunitu před Ohněm pekelným, to dokáže i dnes. Prorok řekl: „Nejste věřícími, pokud nepřejete svému bratrovi to, co byste si sami přáli.“
S takovou láskou, takovým sblížením, vzájemným milosrdenstvím a laskavostí se uskuteční islámská jednota a bratrství ve víře. Bez toho nebude ani jednota, ani bratrství.
Druhým krokem – služebníci Alláhovi – je oživení skutečného bratrství, které plodí lásku, náklonnost, spolupráci a efektivní vzájemnou podporu. Všemohoucí pravil: „Věřící jsou si přece bratry.“ (49:10) A také: „Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Alláh je přísný v trestání svém.“ (5:2)
Třetím krokem, který musíme udělat pro uskutečnění islámské jednoty, je, abychom se povznesli nad své spory, abychom je zahodili, abychom se povznesli nad své osobní zájmy a pozemský užitek ve prospěch islámu, islámské jednoty a bratrství ve víře. Všemohoucí Alláh napomíná věřící, když se dostali do sporu kvůli kořisti po svém vítězství v bitvě u Badru: „Dotazují se tě na kořist. Rci: ‚Kořist náleží Alláhovi a poslu. Bojte se Alláha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Alláha a posla Jeho, jste-li věřící!“ (8:1)
Je známo, že mnohé islámské komunity na Západě jsou neúspěšné v požadování svých zákonných práv kvůli své nejednotnosti a rozdělenosti. Muslimové jsou například neúspěšní ve svém požadavku o uznání velkého a malého svátku státním svátkem pro muslimy v mnohých zemích v Evropě a Americe. Je to kvůli tomu, že nejsou jednotní ve stanovení dne těchto dvou svátků. Někteří členové komunity následují arabské země při stanovení začátku ramadánu a obou svátků, někteří se řídí rozhodnutími islámských komisí a center v Evropě a Americe, jako je například Evropská rada pro fatwy a výzkum v Evropě a Právní rada pro Severní Ameriku.
Kdo má na starosti záležitosti muslimské komunity a menšiny konkrétně tady v České republice, se musí snažit sjednotit členy muslimské komunity. Musí to přijmout jako prostředek k vyvážení různých právních názorů pro uskutečnění obecného zájmu islámské společnosti a musí v tom být bohabojný: „Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování!“ (49:10)
Zároveň musím dát radu členům muslimské komunity zde v České republice, aby se sjednotili za svými islámskými centry a zdroji islámského práva kvůli obecnému zájmu islámské komunity. Dejte si velký pozor na šíření nepodložených zvěstí, odloučení a spory, vzpomeňte si, že jednou stanete před Pánem Země a nebes a předložíte všechno své konání a činy, všechna svá slova a neříkejte „říkali“ a „slyšel jsem“ a „bylo mi řečeno“. Slyšte, co pravil váš Pán: „Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.“ (49:6) Je třeba, abyste následovali zdejší lidi znalé a učené, kteří vyvíjejí úsilí a volí mezi správnými právními názory, což je v souladu s právní zásadou, která stanovuje, že „názor imáma řeší spor“.
Prosím Alláha Velikého, Mocného, aby sjednotil naše shromáždění a řady a naše slova na tom, co je dobré a v zájmu muslimů. Chvála Alláhovi, Pánovi všech světů, požehnání a mír s Pánem všech tvorů dohromady.
—————