Jak být útěchou pro druhého

25.11.2022 17:52

Datum: 25. listopadu 2022 (1. džumádá l-úlá 1444 H), z archivu kázání, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh subhánahu wa ta’álá stvořil svět a vesmír místem ruchu a shonu, kde se stále někdo za něčím honí a stále se pracuje. Alláh přibližuje tento význam v Koránu:

„Člověka jsme věru k strastem stvořili.“ al-Balad 4.  Člověk na tomto světě pozná únavu a námahu, a dokonce i smutek. Na rozdíl od ráje, kde není žádná starost ani těžkosti. I když Alláh popsal ráj těmi nejušlechtilejšími vlastnostmi, tak řekl o jeho obyvatelích:„Žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.“ (al-Hidžr: 48)

Skutečnost, že strasti tohoto světa jsou střídány s ozdobami a krásami, je důsledkem Alláhovy moudrosti. Zapřemýšlejme nad tím, jak bychom se vázali na tento svět, nebýt starostí a nemocí, které v něm jsou!? Proto Alláhova moudrost zakročila, abychom si pamatovali, že existuje jiný život, ve kterém není smutek ani těžkosti.

V srdcích lidí se pocit starostí a tíhy liší od jednoho k druhému podle síly jejich viry, míry poslušnosti či neposlušnosti vůči Bohu.

Imám Ahmad byl tázán: „Kdy najdeme úlevu?“ Odpověděl: „Po prvním kroku do ráje. A náš Pán vysvětlil skutečnost tohoto světa a ukázal nám, kudy bychom se měli ubírat, když řekl ve Své knize: „Lide můj! Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým.“ Gháfir 39.

Proto lidé víry, když poznali povahu tohoto života, nedali se zmást. Jeden řekl: „Když vejdu do svého příbytku, najím se chleba a zapiju vodou, připadá mi, že už nemám po čem toužit v tomto životě.“

Také, protože náš Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) nás naučil, že: „Kdo se vzbudí v bezpečí, zdráv a má zajištěné živobytí svého dne, jako by měl život na jeho straně.“

Člověk se musí vyrovnat s těžkostmi pomocí Koránu a sunny Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) A říct: „Ó Alláhu! Dej nám poznat Tvé dary tím, že nám je ponecháš, a ne že nás o ně připravíš.“ Někteří si uvědomí tyto dary až když je ztratí a pak upadnou do stresu. Tento druh lidí potřebuje posílit svoji viru a uvědomit si, že to, co je předurčené, se stane.

Hřích je pesimistický tím, že zakalí člověku život, jak popsal Ibn Abbás: „Hřích přidá na tvář čerň, zatemní hrob a slábne kvůli němu tělo.“ Proto je nutné kát se z hříchu a neposlušnosti.

Mezi způsoby vyléčení se je prosit Alláha, připomínat si Alláha a udržovat příbuzenské vztahy.

Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Kdo se chce radovat z dostatečné obživy a z dobré pověsti i po smrti, ať udržuje dobré příbuzenské vztahy.“ Beznaděj je vlastnost nevěřících a lidí neposlušných, ale věřící nikdy nepřestane doufat a věřit v Alláhovu milost. Istighfar – žádat Allaha o odpuštění je otázka nadmíru velká a štědře odměněná, jak Alláh v Koránu říká slovy proroka Noema: „A pravil jsem jim: proste Pana svého za odpuštění, vždyť On věru je Odpouštějící. On sešle na vás nebe deštěm hojným.“ (71:10-11)

Dále prosba je skutečně lék, jak nás naučil Posel Alláhův říkat: „Ó Alláhu, utíkám se v ochranu k Tobě před starostmi, zármutkem a neschopností a před leností, lakomostí a zlem ješitnosti a před zlem velkých dluhů a poražením (ponížením) mužů.“ Tato slova jsou ve sbírce správných výroků od al-Buchárího a neměli bychom na ně zapomenout.

Někteří se spoléhají na sílu a možnosti ostatních, ale ať neopomenou, že tato sila je bezvýznamná bez pomoci a sily Stvořitele. Také spoléhat se na Alláha znamená plně se odevzdat a opřít se o Něho s přesvědčením, že není lepšího.

—————

Zpět