Ibráhím (mír s ním) a stavba Ka´by

Páteční kázání 27. 9. 2013 (21. dzú l-qi‘da 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslimové! Jsme teď v poutních měsících a zbývá už jen pár dní, než vstoupíme do měsíce Dzú l-hidždža, ve kterém je nejdůležitější pilíř pouti. Je proto velice vhodné, abychom si připomněli příběh stavby Ka‘by, která je centrem všeho dění při pouti do Mekky. Navíc je Ka‘ba tím nejlepším místem na zemi a jejím směrem obracíme naše tváře při každé modlitbě. Příběh Ibráhíma (mír s ním) a stavby Ka‘by je úžasný příběh, který ukazuje důležitost a velkolepost tohoto chrámu. Otec proroků, Ibráhím (mír s ním), musel kvůli stavbě Ka‘by zanechat svou ženu s dítětem v opuštěném pouštním údolí, kde nebyl žádný život. Příběh Ibráhíma (mír s ním) a stavby Ka‘by byl zmíněn ve sbírce Sahíh al-Buchárí, ale my ho kvůli nedostatku času uvedeme zestručněný a ve významu:

Ibráhím (mír s ním) přivedl svou ženu Hádžar s jejím kojencem Ismaelem na místo, kde dnes stojí Ka‘ba, přičemž tehdy v těchto místech nebyl nikdo ani tu nebyla voda. Nechal s nimi sáček s datlemi a nádobu s vodou, a pak se otočil a odešel. Ismaelova matka šla za ním a ptala se ho dokola: „Ibráhíme, kam jdeš? Necháš nás v tomto údolí, kde není žádný člověk a kde není vůbec nic?!“ On se však vůbec neohlížel, a tak se ho poté zeptala: „Alláh ti toto přikázal?“ Odpověděl: „Ano.“ Řekla: „Tak tedy On nás nenechá!“ A tak se vrátila a když byl Ibráhím v místě, kde už ho nevidí, otočil se směrem k místu Ka‘by, zvedl ruce a poprosil Alláha slovy (ve významu): „Pane náš, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez rostlinstva poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu ‒ snad budou vděční!“ (14:37) Ismaelova matka kojila své dítě a pila z vody, kterou měla, až když voda došla, dostala žízeň a dostalo žízeň i její dítě. Dívala se na něj, jak je hladové, ale nemohla ten pohled vydržet, tak vstala a uviděla, že nejbližší kopec k ní je as-Safá, a tak na něj vylezla, otočila se směrem k údolí a dívala se, jestli poblíž někdo není, ale nikoho neuviděla, a tak sestoupila, až když došla do údolí, pozvedla okraj svých šatů a běžela, jak nejrychleji uměla, až překročila údolí, a pak vystoupala na kopec al-Marwa a dívala se, jestli poblíž někdo není, ale nikoho neuviděla – a toto učinila sedmkrát. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) o tom řekl: „Toto je chození mezi nimi – tj. mezi as-Safá a al-Marwa.“ Když byla na al-Marwa po sedmé, uslyšela zvuk. Spatřila anděla, který byl na místě, kde je teď stojí Ka‘ba, a hrabal v zemi svým křídlem, až se objevila voda. Ismaelova matka se snažila vodu ohraničit a uchovat v jednom korytě a nabírala z ní a naplňovala si svou nádobu, a vždy, když si z vody nabrala, voda začala vřít. Prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) o tom řekl: „Nechť se Alláh smiluje nad Ismaelovou matkou. Kdyby Zamzam ponechala a nenabírala, byla by Zamzam tekoucí pramen.“ Napila se tedy a nakojila své dítě, a anděl jí řekl: „Nemějte strach! Zde bude Boží chrám, který postaví tento chlapec a jeho otec, a Alláh neopustí obyvatele tohoto chrámu.“ Místo chrámu, kde Ismaelova matka pobývala se svým dítětem, bylo vyvýšené, a tak tekla voda okolo nich. Takto žili, dokud nepřicestovala k okraji Mekky skupina lidí z Džurhumu, oblasti v Jemenu. Ti, když uviděli ptáka, kroužícího okolo jednoho místa, řekli si, že tam musí být voda, a tak šli tím směrem, až došli k Zamzam a našli u ní Ismaelovu matku s dítětem. Zeptali se jí: „Dovolíš nám, abychom se usadili zde?“ Řekla jim: „Ano, ale voda vám nepatří.“ Řekli: „Ano.“  Poslali tedy pro své rodiny a usadilo se tam mnoho rodin. Ismael vyrostl mezi nimi a naučil se od nich arabštinu, a když dospěl, zalíbil se jim a dali mu za manželku jednu z jejich žen. Ismaelova matka zemřela a Ibráhím přišel navštívit svého syna poté, co se oženil, ale nenašel ho doma, a tak se na něj zeptal jeho ženy. Ta mu řekla: „Šel pro nás shánět živobytí.“ Pak se jí zeptal, jak žijí, řekla: „Máme se špatně, máme nouzi“ a stěžovala si mu. Řekl jí: „Až přijde tvůj manžel, řekni mu, že ho pozdravuji a vzkaž mu, že si má vyměnit práh u svých dveří.“ Když se Ismael vrátil, měl pocit, že u něj někdo byl, zeptal se své ženy: „Nepřišel někdo?“ Řekla mu vše, co se stalo, a on jí řekl: „To byl můj otec a tímto mi přikázal, abych tě opustil.“ Rozvedl se tedy a vzal si jinou. Ibráhím (mír s ním) přišel po nějaké době znovu na návštěvu a opět nenašel svého syna doma. Zeptal se tedy na něj jeho ženy, a ta mu řekla: „Šel pro nás shánět živobytí.“ Zeptal se jí: „Jak se máte? Jak si žijete?“ Odpověděla: „Máme se dobře a máme vše, co potřebujeme.“ A pochválila Alláha. Zeptal se jí: „Co je vaším jídlem?“ Řekla: „Maso.“ „A co je vaším pitím?“ Řekla: „Voda.“ Řekl: „Bože, požehnej jim maso a vodu.“ Prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) o tom řekl: „Neměli tehdy žádné obilí, a kdyby měli, poprosil by o požehnání i pro to.“ Ibráhím (mír s ním) té ženě řekl: „Až přijde tvůj manžel, řekni mu, že ho pozdravuji a vzkaž mu, že má upevnit práh u svých dveří.“ Když se Ismael (mír s ním) vrátil, zeptal se: „Nepřišel k nám někdo?“ Řekla: „Ano, přišel starý muž, který vypadal dobře“ a pochválila ho a řekla mu vše, co se stalo. Ismael jí řekl: „To byl můj otec a ty jsi ten práh. Přikázal mi, abych tě ponechal.“ Po nějaké době se Ibráhím vrátil a našel svého syna, tak mu řekl: „Ismaeli, Alláh mi něco přikázal.“ Řekl: „Učiň tedy, co ti přikázal.“ Zeptal se: „A pomůžeš mi?“ Řekl: „Pomohu ti.“ Ibráhím řekl: „Alláh mi přikázal, abych zde postavil chrám.“ A ukázal mu na místo, které bylo oproti svému okolí vyvýšené. Začali tedy stavět základy Ka‘by. Ismael podával kameny a Ibráhím stavěl. Až když byla stavba vysoká, přinesl kámen ‒ o kterém Alláh hovoří v Koránu jako o Maqámu Ibráhím, kde jsou dodnes vidět stopy Ibráhímových chodidel – a Ibráhím se na něj postavil a stavěl a Ismael mu podával kameny a oba říkali: „Pane náš, přijmi toto od nás, vždyť Ty jsi věru slyšící a vědoucí.“(2:127). A tak stavěli a otáčeli se okolo Ka‘by a opakovali dokola tato slova.

Lidé, v tomto příběhu je mnoho ponaučení, pojďme si zmínit ta hlavní z nich:

· Naprostá odevzdanost Alláhu: Podívejte se, jak se Ibráhím podřídil příkazu Alláha a ponechal svou rodinu v pustém pouštím údolí, kde není jediný člověk ani voda či rostliny, a to i přesto, že Ibráhím byl známý tím, že to byl velmi soucitný člověk. Poslušnost a odevzdanost Alláhu je však na prvním místě.

· Alláh zkoušel mnoho proroků jejich dětmi, zda je obětují kvůli Alláhu nebo ne. Zkoušel je tím nejdražším, co z tohoto pozemského života měli.

· Neštěstí, která zasahují muslima, neznamenají, že ho Alláh opustil, nebo že ho chce trápit. Jeho Pán je k němu milostivější než on sám k sobě, jenže tato neštěstí napravují duši věřícího muslima a očišťují ji od usazenin, které do srdce muslima nepatří, aby bylo výsledkem, že člověk ze sebe dostane maximum svých dobrých vlastností a maximální úsilí. Proto měli nejtěžší zkoušky právě proroci, a po nich ti, kteří jsou jim nejvíce podobní. Podívejte se na Ibráhíma, otce proroků, jak měl jednu těžkou zkoušku za druhou. Co bylo výsledkem? Měl naprosto čisté a zbožné srdce, byl trpělivý a čekal na odměnu od Alláha, kterému se zcela odevzdal. Alláh o něm v Koránu řekl, že on sám je národ (umma).

· Ibráhím vychovával svou rodinu k poslušnosti k Alláhu a naprosté odevzdanosti Jemu, což by měl dělat každý muslim.

· Silná víra Ismaelovy matky Hádžar. Podívejte se, v jaké těžké situaci byla, a přesto se dokázala spolehnout na Alláha a s pevnou vírou řekla: „Tak tedy On nás nenechá!“

· Muslim se vždy se svými prosbami obrací k Alláhu. Poté, co Ibráhím (mír s ním) splnil to, co mu Alláh přikázal a ponechal svou rodinu v poušti, kde není život, zvedl ruce k nebi a poprosil Alláha pro svou rodinu o živobytí a požehnání. Ten, kdo se se svými potřebami obrací jen na Alláha, Alláh mu dá vše, co potřebuje, a nebude potřebovat se obracet na nikoho z lidí.

· Muslim neztrácí naději v Boží milost, protože Alláh nenechá bez pomoci ty, kteří se na Něj spolehli a plně se Mu odevzdali. Příkladem a důkazem je Ismaelova matka.

· Ten, kdo se upřímně zcela odevzdá Alláhu a uctívá jen Jeho, Alláh zvěční jeho jméno, a to bude vždy připomínáno v dobrém u pozdějších generací. Podívej se na to, jak zůstalo připomenutí činu Ismaelovy matky až dodnes. Až do Soudného dne bude muset každý, kdo chce vykonat pouť do Mekky, udělat to samé, co dělala Hádžar a chodit sedmkrát mezi as-Safá a al-Marwa!

· Ten, jehož starostí je pohodlný život v tomto pozemském světě, není vhodný, aby byl druhem proroků. Proto Ibráhím přikázal svému synovi se rozvést s první ženou, která nebyla trpělivá.