Humanita islámu

Datum: 30. září 2022 (4. rabíʻu l-awwal 1444 H), imám: dr. Usáma al-Deiri, mešita v Teplicích

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu alajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muhammadovo poselství je poselstvím humanity. Bylo sesláno, aby byl brán zřetel na humanitu člověka. Podíváme-li se na prvotní zdroj islámu, kterým je Korán – Alláhova Kniha a zamyslíme-li se nad jeho verši, nad jeho tématy, na co se soustředí, můžeme říci, že je „knihou humanity“. Celý Korán buď hovoří k člověku, nebo hovoří o člověku. Zamyslíme-li se nad verši Koránu, zjistíme, že slovo „člověk“ se v něm opakuje třiašedesátkrát kromě případů, kdy je označován jinými výrazy jako například „synové Adama“, který se objevuje šestkrát, a slovo „lidé“, které se vyskytuje dvě stě čtyřicetkrát. Výraz „všech světů“ (tj. veškerého lidstva) je zmíněn více než sedmdesátkrát. Z toho lze vyvodit, že humanita islámu se ukazuje tím, jakou pozornost je jí věnována v islámském právu, které se věnuje řadě důležitých témat.

Jednou z věcí, které toto nejvýrazněji dokazují, je to, že prvními verši, které byly Poslovi Muhammadovi – salla lláhu alajhi wa sallam – zjeveny, bylo pět veršů súry „Kapka přilnavá“, v nichž bylo dvakrát zmíněno slovo „člověk“, a obecně se celý její obsah týká starosti o záležitosti člověka. Všemohoucí Alláh praví: „Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (96:1-5) Podíváme-li se na člověka, který se stal ztělesněním islámu, kterého Alláh učinil živoucím příkladem Jeho učení a humanistických hodnot, jeho mravy byl Korán, můžeme ho popsat slovy „Posel – člověk“. Podíváte-li se do islámské právní vědy, zjistíte, že „akty uctívání“ zabírají pouze asi čtvrtinu nebo třetinu a zbytek se týká člověka, jeho osobních záležitostí, jednání s ostatními, tresty za zločiny atd. Všechny akty uctívání v sobě nesou vznešené významy humanity. Například almužna – zakát – není daní, která je brána z kapes, ale nese v sobě vznešené významy humanity. Vštěpuje se tím pocit něhy a soucitu, upevňují se tím vztahy vzájemného poznání a náklonnosti napříč společenskými vrstvami. Korán se zmiňuje o cíli, který je sledován vyplácením almužny: „Ber (Muhammade) ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ! Modli se za ně, neboť modlitba tvá bude pro ně uklidněním…“ (9:103) Co se týče půstu, víme, že ramadán je měsícem dobrých mravů a školou, kde se jim můžeme učit. Je to měsíc trpělivosti, upřímnosti, oddanosti, štědrosti, vzájemnosti, milosti, odpuštění, shovívavosti, sebekontroly, zbožnosti – to vše jsou mravy lidskosti, které půst vštěpuje do duší postících se muslimů.

Velká pouť je školou mravů a lidskosti. Poutník se musí během pouti vystříhat nepřístojností, nepravostí, hádek a rozmíšek. Dále jsou díky ní vštěpovány hodnoty trpělivosti, snášení těžkostí a hodnoty rovnosti mezi bohatými a chudými. Služebníci Alláhovi, Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – nám byl tím nejlepším příkladem, co se týče hodnot a významů lidskosti a mravnosti ještě před Zjevením i po něm. V jeho prospěch svědčili vedle blízkých lidí také především nepřátelé. Víme, co o něm řekla Chadídža, když dostal zjevení a přišel za ní s chvějícím se srdcem: „Nikdy! Při Alláhovi, Alláh tě nikdy nezostudí. Udržuješ dobré vztahy se svými příbuznými, pomáháš chudým a nuzným, jsi štědrý ke svým hostům, pomáháš těm, které postihlo nějaké neštěstí.“ (všichni se na něm shodují) Posel – salla lláhu alajhi wa sallam – je tím, komu bylo svěřeno Poselství. Ještě před tím byl znám mezi Qurajšovci jako pravdomluvný a důvěryhodný muž. Po Zjevení to dosvědčuje Jeho Pán těmito slovy: „… vždyť vskutku povaha tvá je vznešená.“ (68:4) Jeho manželka Á’iša – radija lláhu anhá – která s ním byla nejvíce v kontaktu ze všech lidí, dosvědčila, že z celé rodiny toho nejvíce vykonával on, že právě on – salla lláhu alajhi wa sallam – se choval přesně v souladu s Koránem, že byl ztělesněním Koránu na Zemi.

Humanita má v islámu řadu podob, váže se k lidem všech barev a každého věku z těch slabších ve společnosti. Zmíníme se o nich dále, abychom si z nich vzali ponaučení a lekci a abychom ji mohli aplikovat v praxi. Zahrnuje humanitu v zacházení s dětmi a mládeží. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – byl milosrdný k dětem. Abú Hurajra – radija lláhu anhu – vyprávěl, že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – políbil al-Hasana, syna Alího, když byl u něho al-Aqra ibn Hábis at-Tamímí, který mu řekl: „Mám deset dětí a žádné z nich jsem nepolíbil.“ Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – se na něho podíval a pak řekl: „Když někdo nemá soucit, nebude mít nikdo soucit s ním.“

Dále se humanita projevuje v jednání se slabými, v laskavosti vůči nim. Džábir vyprávěl, že když se vrátili muhádžirové, kteří cestovali přes moře, řekl jim Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam: „Nepovíte mi něco o podivuhodnostech, které jste viděli v Habeši?“ Jeden z mladíků začal povídat: „Ale ano, Posle Alláhův, když jsme seděli, prošla kolem nás jedna starší jeptiška a nesla na hlavě džbán s vodou. Šla kolem jednoho místního mladíka, který do ní strčil, a jeptiška upadla na kolena a džbán se rozbil. Když se zvedla, řekla mu: „Však jednou poznáš, ty zrádce, až Alláh usedne na trůn a shromáždí všechny od prvního do posledního, a promluví ruce a nohy, co vykonaly, čím se živily, pak zjistíš, jak to bude se mnou a s tebou, až zítra staneš před Ním.“ Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Mluvila pravdu. Mluvila pravdu. Jak by mohl Alláh očistit nějaký národ, který nechrání své slabé před silnými?“

Humanita se také projevuje v jednání se ženami. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – vždy dával rady ohledně žen. Říkával svým druhům: „Chovejte se k ženám laskavě.“

Dále se humanita týká zacházení člověka se zvířaty. Humanita Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – dosáhla až na zvířata a dobytek. Abdulláh ibn Džaafar – radija lláhu anhumá – vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – vešel do ohrady jednoho z ansárů a uviděl tam velblouda. Když velbloud uviděl Proroka, začal naříkat a z očí mu tekly slzy. Prorok –salla lláhu alajhi wa sallam – k němu přistoupil a hladil ho po hřbetě a po krku, dokud se velbloud neutišil. Pak se zeptal: „Komu patří ten velbloud? Komu ten velbloud patří?“ Přišel jeden z ansárů a odpověděl: „Mně, Posle Alláhův.“ Prorok mu řekl: „Nebojíš se Alláha, když ti svěřil do rukou tohoto velblouda? Stěžuje si mi, že ho trápíš hlady a necháváš ho dřít do úmoru.“ (Abú Dáwúd)

Humanita se projevuje také vůči starším osobám. Abú Bakr přišel v roce vítězství se svým otcem za Poslem Alláhovým – salla lláhu alajhi wa sallam. Měl už úplně bílou hlavu. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – se smiloval nad jeho stářím a řekl: „Proč jsi nenechal starce v jeho domě, abych já přišel za ním?“ Abú Bakr – radija lláhu anhu – řekl: „Má větší právo jít za tebou, Posle Alláhův, než abys ty šel za ním.“

Muslimové, lidstvo nezbytně potřebuje tyto vznešené islámské zásady a je třeba, aby se lidé chovali v souladu s mravními zásadami humanity.