Duše mající výčitky

Páteční kázání 27. 12. 2024 (26. džumáda th-tháni 1446 h), mešita Praha

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

V předminulém kázání jsme se zmínili o tom, že vaším největším nepřítelem, který je s vámi stále přítomen, je část vaší vlastní duše. Abú Bakr – radija lláhu anhu – radil Umarovi – radija lláhu anhumá: „V prvé řadě tě varuji před tvojí vlastní duší.“ Kdo je vaším největším přítelem v tomto životě? Je to přítel, se kterým chcete trávit čas pochybnými a zakázanými věcmi a prázdným tlacháním? Nebo je to přítel, který vám ukáže, co je dobré, někdy vám k němu pomůže, ale jindy vás zaměstná pozemskými věcmi? Ve skutečnosti je nejlepším přítelem ten, kdo chce, abyste vždy konali jen dobře a abyste trávili čas s Alláhem v poslušnosti, blaženosti až do konce časů. Tímto přítelem je duše mající výčitky, která vám brání v tom, abyste dělali zavrženíhodné věci, a přikazuje vám to, co je vhodné.

Všemohoucí Alláh praví: „Hle, přísahám při dni zmrtvýchvstání a při duši, jež stálé výčitky si činí!“ (75:2) Všemohoucí Alláh přísahá při duši mající výčitky, protože neustále vyčítá člověku činy neposlušnosti a nabádá ho ke konání dobra. Přikazuje člověku vhodné a zakazuje mu zavrženíhodné. Duše mající výčitky je zmenšeninou vašeho nitra v Den zmrtvýchvstání, zúčtovává s vámi na tomto světě, než s vámi bude zúčtováno na Onom světě. Zachraňuje vás tedy před zúčtováním v Soudný den. Každý muslim by měl zohlednit to, co mu jeho duše napovídá, co mu přikazuje, vždy když dostane nějaký nápad. V této souvislosti řekl Umar ibn al-Chattáb – radija lláhu anhu: „Zúčtovávejte sami se sebou, než s vámi bude zúčtováno. Zvažujte své činy, než vám budou zváženy.“ (podle Ibn al-Mubáraka, O askezi)

Všemohoucí Alláh praví: „A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je.“ (99:7-8) Někteří ve výkladu tvrdí, že je to právě duše věřícího. Například Hasan al-Basrí říká: „Věřící si stále vyčítá a říká: ‚Proč jsem chtěl toto? Proč jsem toto udělal? Bylo toto přednější než něco jiného?‘“ Jiní tvrdí, že výčitky jsou v Soudný den. Každý si bude vyčítat buď špatné činy, nebo věci, které nedělal dostatečně. Duše mající výčitky vyčítá člověku dobré i špatné. Vyčítá mu, proč nevykonal více z dobrého, proč v tom nevytrval, a vyčítá mu to špatné a neposlušnost – proč se dopustil špatnosti, neposlušnosti, hříchu?

Přesně toto se děje od prvního nádechu, kdy se probudíme, až do posledního vydechnutí, než usneme, každý den po celý náš život. Člověk nemá zaručeno, že vejde do Ráje, dokud tam nestane oběma nohama. Jak řekl Abú Bakr – radija lláhu anhu: „Je-li jedna moje noha v Ráji a druhá ještě venku, nemohu si být jist tím, co pro mě Alláh uchystal.“ To znamená, že muslim musí stále dávat pozor na to, co dělá, zúčtovávat sám se sebou každý večer, jaké chyby udělal, a žádat Alláha o odpuštění a kát se z těchto hříchů. Musí si na to vyhradit čas. Mějte se na pozoru, neboť Všemohoucí Alláh praví: „A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohližitel.“ (50:18) Mějte na paměti slova Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam: „Aniž by si toho člověk všiml, vyřkne slovo, které Alláha potěší a díky kterému postoupí na vyšší stupně, a naopak vyřkne bezděky slovo, které Alláha rozzlobí a uvrhne ho do Pekla.“

Duši mající výčitky pomáhá jedna přirozená vlastnost člověka a tou je ostych. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Jedním z poselství, které se dostalo lidem od proroků, je to, že pokud nemáte ostych, můžete si dělat, co chcete.“ Chovejte tedy ostych vůči Alláhovi i vůči lidem při všem, co děláte. Poslouchejte duši mající výčitky, abyste se vyhýbali neposlušnosti, konejte dobro, abyste se zachránili před Ohněm pekelným. Všemohoucí Alláh praví: „Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (79:40-41)