Důležitost vzdělávání

Páteční kázání 4. 1. 2012 (22. safar 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry v islámu,

dnešní kázání je o jednom z nejvznešenějších činů, ke kterým islám vyzývá. Mluvím o vědě a vzdělání. Korán a sunna jsou plné chvály vědy, učenců a učňů. Vědou jsou zde myšleny v prvé řadě islámské nauky, ale hned po nich přichází přírodní vědy, které jsou lidstvu užitečné.

Každý muslim dobře ví, že nejdůležitějším základem islámu je jedinečnost Alláha. Když Alláh tuto skutečnost v Koránu potvrdil, vybral si učence jako jedny ze svědků, což svědčí o jejich vysokém postavení u Alláha. Alláh říká ve významu: „Alláh dosvědčil, že není božstva kromě Něho, a dosvědčují to andělé a ti, jimž bylo dáno vědění.“ (3:18). V jiném verši je tento fakt zmíněn ještě jasněji. Alláh říká ve významu: „Alláh pozvedne o vysoké stupně ty z vás, kteří uvěřili a (obzvláště) ty, kterým se dostalo vědění.“ (58:11) ‒ tedy skutečné věřící obecně a učence obzvlášť do těch nejvyšších stupňů v ráji ‒ a také řekl ve významu: „Řekni: Jsou si rovni ti, kteří vědí s těmi, kteří nevědí?“ (39:9). Samozřejmě, že nejsou. Učenci jsou díky tomu, co poznali o svém Stvořiteli těmi nejbohabojnějšími z věřících. Alláh říká ve významu: „Alláha se obávají z Jeho služebníků právě učenci.“ (35:28).

Po smrti Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se jeho společníci rozšířili po celém islámském území a učili lidi Korán a sunnu. K jednomu z nich jménem Abu ad-Dardá' se vydal jeden muž až do Damašku jen proto, aby od něj slyšel jeden výrok, který tento společník Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vyprávěl. Když k němu přišel, Abu ad-Dardá' se ho zeptal: „Co tě přivádí, bratře?“ Odpověděl: „Slyšel jsem, že vyprávíš o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) výrok, který jsi od něj slyšel.“ Řekl mu: „Nepřišel jsi kvůli nějaké jiné věci?“ Řekl: „Ne.“ Zeptal se: „Nepřišel jsi kvůli obchodu?“ Odpověděl: „Ne, přišel jsem jen kvůli tomu, abych slyšel tento výrok.“ Po té Abu ad-Dardá' řekl: „Slyšel jsem Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říkat: ‚Ten, kdo se vydá nějakou cestou za účelem naučit se vědě, toho Alláh povede po cestě vedoucí do ráje. Andělé obklopují svými křídly toho, kdo se učí vědě, a to ze spokojenosti s ním. Všichni, kdož jsou v nebesích i na zemi žádají o odpuštění pro učence, dokonce i ryby ve vodě. Rozdíl mezi učencem a nevzdělaným muslimem, který hodně uctívá, je jako rozdíl mezi měsícem a ostatními tělesy na nebi. Učenci jsou dědicové proroků. Proroci nezanechali dirham ani dínár, nýbrž zanechali vědu. Kdo si z ní vezme, ten si vzal bohatý podíl.‘“ V jiném výroku vypráví Mu‘áwija bin Abí Sufján o prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Ten, pro koho Alláh chce dobro, toto vzdělá ve víře.“ A v dalším výroku stojí: „V Soudný den bude řečeno tomu, kdo se učil Koránu a recitoval ho: ,Recituj a stoupej! Recituj tak, jak jsi recitoval v pozemském životě. Tvůj stupeň bude u posledního verše, který zarecituješ.‘“

Z těchto veršů a výroků jasně vidíme, jakou důležitost má vzdělávání se v islámu a jaké vznešené postavení mají u Alláha učenci. Každý člověk má v tomto životě přikázáno putovat po jasně vyznačené cestě vedoucí do ráje. Tato cesta je však temná a plná překážek, a proto se potřebujeme vzdělávat v islámu, abychom věděli, jak po této cestě jít, co jsou ty překážky a jak se jim vyhnout. Vědění je v tomto smyslu světlo, které nám pomáhá jít po správné cestě. Čím je muslim vzdělanější ve své víře, tím cestu vidí jasněji, a tím bezpečněji dorazí do cíle. Proto Alláh označil v Koránu Tóru, Evangelium a Korán za světlo. To proto, že každá z těchto knih ukázala svému lidu správnou cestu.

Vzdělávání se v islámu je proto povinností každého muslima. Je to jedno z nejlepších uctívání, pokud má člověk přitom ten správný úmysl. Zároveň jde ale o velmi nebezpečnou věc, protože vzděláváním se v islámu člověk poznává pravdu a správnou cestu, kterou má povinnost následovat. Pokud to, co pozná, praktikuje, pak ho to více přiblíží k Alláhu, a pokud to nepraktikuje, bude to důkazem proti němu v Soudný den a oddálí ho to od Alláha. Prvním krokem je tedy napravit svůj úmysl. Jak tedy vypadá správný úmysl při vzdělávání se v islámu?

·         Vyslyšení Alláhova příkazu vzdělávat se v islámu.

·         Praktikování toho, co se naučím.

·         Přiblížit se k Alláhu praktikováním toho, co se naučím.

·         Získat v Soudný den štědrou odměnu, kterou Alláh připravil těm, kteří se vzdělávají v islámu.

·         Očištění srdce poznáním správné cesty a překážek na ní.

·         Oživení šarí‘y mezi lidmi jejím praktikováním.