Druhy amány (zodpovědnosti)

Páteční kázání 7. 2. 2014 (2. rabí‘ th-thání 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Jak již bylo řečeno, jednání každého z nás je buď s Alláhem, nebo s lidmi, nebo sám se sebou. Tímto způsobem lze rozdělit amánu na tři druhy:

Amána s Alláhem:

Touto zodpovědností se rozumí to, že bude člověk konat, co mu Alláh přikázal, vyhýbat se tomu, co Alláh zakázal, a bude žít v souladu s účelem, pro který byl stvořen. Alláh říká (ve významu): „A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, a nechci od nich žádný příděl obživy a netoužím po tom, aby Mne živili.“ (51:55-56). Modlitba je tedy amána, půst je amána, zakát je amána, hadždž je amána, azán je amána, ghusl je amána, wudú je amána a další Alláhovy příkazy rovněž. Potvrzuje to výrok, který vyprávěl Abu ad-Dardá, ve kterém Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Pět věcí – kdo je vykoná s vírou, vstoupí do ráje: Kdo dbá na pět (povinných) modliteb a dbá při nich na wudú, rukú‘, sudžúd a na jejich časy, kdo se postí ramadán, vykoná pouť do Mekky, pokud je toho schopen, odvede zakát s dobrým srdcem a odvede amánu.“ Abu ad-Dardá byl tázán: „A co je odvádění amány?“ Řekl: „Ghusl z velké nečistoty.“ Všechna tato uctívání jsou amána, i ghusl z velké nečistoty. Taktéž azán je amána. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Imám je ručitel a muezzín je držitelem amány. Bože, veď správně imámy a odpusť muezzinům.“ Jakou amánu střeží muezzin? Je to amána časů modliteb. Jeho povinností je dělat azán včas. Jakmile by udělal azán před časem modlitby, pak zpronevěřil tuto svěřenou povinnost. Všechny povinnosti, které nám Alláh uložil, jsou pro nás amána, jenže většina lidí to neví. Nemluvíme tedy o dobrovolných věcech, které je dobré udělat navíc, ani o nedoporučovaných věcech, které je lepší zanechat, ale o povinnostech a zákazech. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Alláh přikázal jisté povinnosti, tak je nezanedbávejte, a stanovil určité hranice, tak je nepřekračujte, a zakázal určité věci, tak je nekonejte, a neokomentoval jisté věci, tak je nevyhledávejte!“ Muslim tedy musí střežit amánu, kterou mu Alláh svěřil.

Amána s lidmi:

Na amánu je třeba dbát a odvádět těm, kterým patří, bez ohledu na to, zda jsou muslimové nebo ne a ať jsou to poslušní věřící nebo hříšníci. Amána s lidmi znamená přiznat a respektovat práva, která dotyčnému člověku náleží. Druhů amány je mnoho, upozorníme tedy na nejdůležitější z nich:

1. Střežené věci: Toto patří mezi nejdůležitější druhy amány. Vše, co k tobě někdo dá do úschovy, je pro tebe amána, kterou musíš střežit, ať už to jsou peníze, cenné papíry nebo cokoliv jiného. Ibn Mas‘úd řekl: „V Den zmrtvýchvstání bude služebník přiveden na místo a bude mu řečeno (a to i kdyby byl zabit na cestě Alláhově): ‚Odveď svou amánu!‘ Řekne: ‚A jak, Pane, když celý pozemský svět už skončil?‘ Pak bude řečeno: ‚Jděte s ním do Propasti (do pekla)!‘ Seberou ho tedy (andělé) a vezmou ho k Propasti a bude mu zjevena jeho amána v podobě, v jaké byla, když ji dostal. On ji pozná a půjde za ní, dokud ji nedostane. Vezme ji na ramena a vrátí se s ní, až když si bude myslet, že už vyleze z pekla, sklouzne mu z ramenou. A takto se bude pro ni vracet neustále, navěky věků!“ A pak řekl: „Modlitba je amána, wudú je amána, správná váha (při prodeji) je amána …“ a vyjmenoval další věci, a pak řekl: „a nejtěžší z nich je amána střežených věcí!“ Zádhán, vypravěč tohoto výroku o Ibn Mas‘údovi, šel k al-Bará ibn Ázib a zeptal se ho: „Slyšel jsi, co řekl Ibn Mas‘úd?“ A výrok mu převyprávěl. Al-Bará ibn Ázib řekl: „Má pravdu. Cožpak jsi neslyšel Alláhova slova (ve významu): „Alláh vám věru přikazuje, abyste vraceli amány těm, kterým patří.“ (4:58). Když byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vyhnán z Mekky, pověřil ‘Alího, aby vrátil svěřené věci (amány) jejich majitelům. To přesto, že to byli oni, kdo mu ubližovali a vyhnali ho z jeho rodného města. Když dlužíš někomu určité zboží nebo jeho cenu, je to pro tebe amána, kterou mu musíš dát v domluveném termínu, jinak mu křivdíš. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Odkládání splátky dluhu člověkem, který je schopný splacení, je křivda.“

2. Amány cti: Do amány s lidmi patří také povinnost chránit čest ostatních. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Muslim je celý zakázaný pro muslima ‒ jeho krev, čest i majetek.“ Nemáš proto povoleno své bratry a sestry pomlouvat, donášet o nich někomu nebo donášet jim nebo jim jakýmkoliv způsobem ublížit na cti, ať už slovy nebo činy. A největší zradou a ublížením na cti je smilstvo) a obviňování cudných, důstojných, věřících žen ze smilstva.

3. Amána tajemství: Když se ti někdo svěří s nějakou informací, je to pro tebe amána. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) proto říká: „Když člověk někomu něco řekne, a pak se ohlédne, je to amána.“ To, že se přitom otáčí a ohlíží, znamená, že to, co ti říká, je tajemství, tedy amána – i kdyby to přímo neřekl. Islám dal manželskému životu jeho svatost a učinil soukromí manželů velkým tajemstvím a amánou. Žádná žena a žádný muž nemají právo prozrazovat něco z jejich společného soukromí, a už vůbec ne z intimního života manželů, protože to vše je amána. Abú Sa‘íd al-Chudrí vypráví o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) výrok:„Největší amána u Alláha v Den zmrtvýchvstání je soukromí manželů, a největším zpronevěřením amány je šířit to.“

4. Amána práce: Do amány (zodpovědnosti) ve vztahu s lidmi patří také povinnosti a úkoly, kterými byl člověk v rámci svého zaměstnání apod. pověřen. Na tuto zodpovědnost a amánu budete tázáni před Alláhem v Soudný den. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Každý z vás je za něco zodpovědný, a každý z vás bude tázán na to, za co byl zodpovědný. Vůdce je zodpovědný za své následovníky, a bude na to tázán, muž je zodpovědný za svou rodinu a bude na to tázán, žena má zodpovědnost a bude na to tázána a sluha je zodpovědný za majetek svého pána, a bude na to tázán.“ A jako příklad uvedeme ve stručnosti jeden příběh: V době, kdy byl ‘Umar ibn al-Chattáb chalífou, obdržel jako dar misk a ambar (voňavé esence). Řekl si: „Kdybych jen našel schopnou ženu, která vše dokáže dobře zvážit, abych to rozdal mezi muslimy.“ Jeho žena mu řekla: „Já to umím, mohu to udělat.“ On však odmítl, a když se zeptala na důvod, řekl: „Obávám se, že kdybych to dal zvážit tobě, tak by na tebe ulpěla nějaká vůně, a tím bych získal větší podíl než ostatní muslimové. A takových příběhů je plno.

   Amána člověka k sobě samému:

   Tvá duše a tělo jsou pro tebe amána. Proto se musíš neustále sledovat a dbát na to, aby vše bylo v souladu s tím, co ti Alláh přikázal. Alláh říká (ve významu): „A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.“ (17:36).