Dopřejte své duši odpočinek

Páteční kázání 15. 4. 2016, šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhu alaihi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Duše, stejně jako těla, podléhají únavě a nudě, proto se čas od času kloní k něčemu novému, k rozptýlení, a hledají odpočinek a povolenou zábavu, aby zahnaly sklíčenost a únavu, aby se poté věřící člověk vrátil k praktikování své víry se správným úmyslem a plný energie, pracující člověk ke své práci s odhodláním a plný síly, neboť jsou-li duše znuděné, znechucené, stávají se slepými. Islám je náboženství vyznačující se umírněností, mírností, vyrovnaností všech práv. Islám je náboženství vyznačující se tolerantností a jednoduchostí, které uvádí v soulad lidskou přirozenost a jeho potřeby s tím, co neodporuje islámskému právu. Když Prorok (sAs) viděl Habešany, jak si v den svátku hrají s kopím, řekl: „Aby židé věděli, že v našem náboženství je odpočinek, byl jsem poslán s náboženstvím tolerance.“(podle Ahmeda)

Toto náboženství je náboženstvím zlaté střední cesty a v životě muslima je třeba vyváženosti. Vznešený Alláh pravil: „Spíše usiluj pomocí toho, co ti Alláh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Alláh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Alláh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Příběh, 28:77)

Ano, milí věřící, jde o nutnost vyváženosti mezi všemi právy a povinnostmi. Islám pečuje o člověka, co se týče samostatně uvažujícího rozumu, těla, které má své potřeby, a duše, která má své touhy…

Ibn Mas^cúd (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) na ně bral ohled, když pro svá kázání vybíral vhodný čas, aby je neznechutil. (podle al-Buchárího a Muslima)

Znechucenost a nuda totiž vedou k averzi a nespokojenosti.

Mezi potvrzené zprávy o zásadách odpočinku v islámu patří hadís podle Alího (rAa): „Nechejte duším odpočinout, hledejte pro ně něco příjemného, neboť se unaví, jako se unaví tělo.“ A podle Ibn Mas^cúda (rAa): „Nechte duším odpočinout. Bude-li duše znechucená, bude slepá (ke všemu ostatnímu).“

Jejich imám a vzor, Muhammad (sAs) říká: „Ó Hanzalo, je čas na tohle a je čas na tamto.“ (podle Muslima)

Když si přečteme, jak žili, dozvíme se něco o jejich životě, stanovují nám naši předkové zásady povolené a cílené zábavy. Odpočívali, ale nikdy žádný z nich neporušil ustanovení islámského práva. Jejich veselí a zábava byla vždy daleko od zakázaných nebo zavrženíhodných věcí, jejich zábava nebyla pouhým zabíjením času, odpočinek nebyl cílem sám o sobě, ale prostředkem pro obnovení úmyslu, opravení správného záměru pro lepší práci a výsledek. Právě to dělal ctěný Prorokův druh, Mu^cáz bin Džabal (rAa): „Spím a doufám v Alláhovu odměnu za svůj spánek, stejně jako bych chtěl odměnu za své noční modlitby.“ Podobně hovoří Abú ad-Dardá‘ (rAa): „Nechávám duši oddechnout trochou zábavy, aby byla silnější v tom, co je správné.“

To znamená, že odpočinek může mít i rozměr uctívání, pokud při něm člověk bere do úvahy blízkost Alláha nebo se při něm posiluje k větší poslušnosti vůči Alláhovi.

Tím se celý život muslima stává uctíváním, je-li propojen se správným úmyslem pod podmínkou, že jde o činnost, která je povolená dle islámského práva.

Proto nemá být váš odpočinek jen zabíjením času, trávením času, aniž by se posilovalo tělo a rozvíjelo myšlení.

Prorokovi (sAs) druhové odpočívali tak, že se veselili a vtipkovali a věnovali se povolené zábavě a plnili přitom vše, co jim uložil Vznešený Alláh. A když došlo na věc, byli to opravdoví muži. Dokazují to jejich činy. Například si házeli melounem, ale když došlo na věc, byli to opravdoví muži, jak vypráví al-Awzárí podle Bilála bin Sa^cd (rAa): „Viděl jsem je, jak běhali, závodili a smáli se sobě navzájem. Večer se z nich stali mniši.“ Právě takoví byli, jak říká Ibn Tajmíja – nechť je k němu Alláh milostiv: „Ve dne rytíři, v noci mniši.“ Umar ibn al-Chattáb (rAa) řekl: „Lidé se smáli a přitom byla víra v jejich srdcích ukotvena pevněji než hory.“

Jejich odpočinek, smích, večerní besedování, cestování ani zábava nezmenšily nic z jejich víry, ani nepokazily jejich morálku. Čas na odpočinek nezasahoval do času na modlení, připomínání si Alláha, udržování vztahů s příbuznými, čtení Koránu, ani do jiných dobrých činů. Toto jsou praví muži: „Muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzývání Alláha, od dodržování modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet.“ (Světlo, 24:37)

Neodpočívali tak, že by dlouhé noci ponocovali, netrávili večery prázdným besedováním, které upírá mnohá práva, z nichž jedním je právo těla a právo lidí a zejména to, co náleží Vznešenému a Požehnanému Alláhovi.

Přečteme-li si zprávy o jejich životě, jejich historii, zjistíme, že nezneužívali povoleného, protože věděli, že nejdůležitějším úkolem každého člověka je uctívání Alláha a že čas je drahý. K zásadám islámu patří, že se nemá ničím plýtvat a v ničem přehánět, i kdyby šlo o půst, modlitbu aj. Stejně je tomu také se zábavou a odpočinkem. Nesmíme trávit většinu času zábavou a odpočinkem, i kdyby to byly povolené věci, časem se nesmí takto plýtvat. Nikdo z nás nesmí zapomínat na to, proč je na tomto světě. Tím důvodem je uctívání Alláha. Nevadí však, když si odpočineme, způsobem, který je povolený, který nás povzbudí k opravdovému uctívání a poslušnosti, a tak, aby nebyla krácena ostatní práva a nároky. K tomu říká Prorok (sAs): „Posti se a pak se najez, vstaň v noci k modlitbě a pak spi, neboť máš povinnost vůči svému tělu, svým očím, své manželce i svému hostu.“ (podle al-Buchárího)

Odpočívejme tedy způsobem, který je povolený, aby nás veselí neodvádělo mimo rámec islámského práva a umírněnosti. Nechť vás Alláh učiní šťastnými.