Dobré přátelství a jeho dobrý vliv

Páteční kázání 6. 8. 2021 (27. dhu l-hidždža 1442 H), Dr. Usama al-Deiri, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám dbá na posílení přátelských a bratrských vztahů mezi lidmi, aby se společnost opírala o základy postavené na soudržnosti a vzájemném propojení a spolupráci ve zbožnosti a bohabojnosti a aby se vyvarovala odloučenosti, nenávisti, nepřátelství mezi lidmi. Všemohoucí Alláh praví: „Pomněte dobrodiní Alláhova k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Alláh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.“ (3:103) Jedním z nejdůležitějších způsobů, které islám následoval pro zachování tohoto bratrství a náklonnosti mezi lidmi, bylo to, že vedl každého muslima k tomu, aby se přátelil se zbožným člověkem, který ho bude vést k dobru. Zbožný přítel přitáhne svého přítele k tomu, aby také konal dobré skutky, bude ho motivovat k vykonávání činů poslušnosti. Základem vhodného přátelství je bohabojnost. Všemohoucí Alláh praví: „V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.“ (43:67) Abú Bakr – radija lláhu anhu – je dáván za nejlepší příklad požehnaného přátelství. Všemohoucí Alláh praví: „… pravil svému příteli: ‚Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!‘“ (9:40) A získal přízvisko největší přítel. Prorokovi druhové – radija lláhu anhum – se stali ideálem vhodného přátelství pro všechny lidi. Protože druh a přítel, pokud je zbožný, bude bezpečným rádcem, který bude bránit svému příteli v porušování práv druhých, bude mu bránit, aby nesklouzl na scestí ďábla a jeho lsti. Nebude smeten do bahna zločinu, nesejde z cesty přímé, ba naopak se jim tento svět stane polem soupeření v konání dobra a činů poslušnosti. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Příklad dobrého společníka ve srovnání se špatným je jako příklad prodavače mošusu a měchy kováře. Od prvního si buď koupíš mošus, nebo se potěšíš pěknou vůní, měchy buď spálí tebe, nebo tvůj šat, anebo ucítíš špatný zápach.“ Odměna za dobré přátelství byla u Mocného a Vznešeného Alláha velká. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – se zmínil o tom, že ze sedmi lidí, které Všemohoucí Alláh zakryje Svým stínem v den, kdy nebude žádného stínu než Jeho, tedy vyhradil pro ně dobrodiní a milost a uchránil je před útrapami Soudného dne, budou „dva lidé, kteří se měli rádi, setkali se a rozešli se jen kvůli Alláhovi.“

Kvůli tomu dbali proroci – alajhim as-salá was-salám – na vhodné přátelství, které jim pomůže v šíření dobra. A tak Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – hledal někoho, kdo mu vzdá hold a přitom budou přáteli a bratry kvůli Všemohoucímu Alláhovi. Na počátku šíření islámu shromažďoval svůj lid a říkal jim: „Kdo mi vzdá hold a odpřisáhne, že mi bude bratrem a přítelem?“ A přísahal mu Alí bin Abí Tálib – radija lláhu anhu – a získal odměnu díky bratrství a čest váženého přítele. A když chtěl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – odejít do Mekky, zajímal se především o to, aby s sebou vzal na cestu dobré přátele. Abú Bakr Spravedlivý byl nejlepším přítelem, nejlepším společníkem a nejlepším pomocníkem během této velké historické cesty.

Tím nejlepším, kdo by měl být přítelem člověka na tomto světě, jsou jeho rodiče. Měl by odměňovat jejich úsilí tím, že jim bude oddaný a bude se za ně modlit, aby se jim dostalo milosrdenství a odpuštění za jejich života i po smrti. Podle Abú Hurajry – radija lláhu anhu – se vypráví, že za Poslem Alláhovým – salla lláhu alajhi wa sallam – přišel jeden člověk a zeptal se ho: „Kdo si nejvíce zaslouží, abych mu byl tím nejlepším společníkem?“ Odpověděl: „Tvá matka.“ Zeptal se: „Kdo pak?“ Odpověděl: „Pak tvá matka.“ Zeptal se: „Kdo potom?“ Odpověděl: „Tvá matka.“ Zeptal se: „Kdo potom?“ Odpověděl: „Pak tvůj otec.“ Dělat dobrou společnost rodičům je povinností muslima v každém případě. Je nepřípustné s nimi zacházet špatně, nedoceňovat je, i kdyby nebyli muslimové, tak nejste zproštěni oddanosti vůči nim a dobrého zacházení s nimi. Oddanost a vztahy mezi lidmi, jak se sluší, se nepřetrhávají, ba naopak jsou stálé, trvají mezi všemi lidmi. A právě rodiče na to mají největší právo. Všemohoucí Alláh praví: „Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané…“ (31:15) Člověk by měl být laskavý ke své rodině, svým bratřím a přátelům, jak se sluší, měl by vynakládat úsilí a energii na to, aby jim přinášel dobro a bránil je před veškerým zlem. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Nejlepší z vás jsou ti, kdo se chovají dobře ke své rodině, a já se z vás nejlépe chovám ke své rodině.“ K tomuto dobrému chování patří to, že se jim nevysmíváme a nesnižujeme je, jsme k nim loajální, když se o nich zmiňujeme, nezradíme je a nevyzrazujeme jejich tajemství.

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – prosil Alláha o ochranu před takovým druhem přátel, kteří nejsou přátelští, nejsou loajální a nestarají se o to, co se sluší, kteří když vidí něco dobrého, tak to zamlčí, a když vidí něco špatného, tak to všem řeknou. Toto byla jeho prosba: „Ó Alláhu, hledám u Tebe ochranu před prohnaným přítelem, který mě vidí, ale jeho srdce o mne nedbá; když vidí něco dobrého, pohřbí to, když vidí něco špatného, zveřejní to.“

Prosíme Všemohoucího Alláha, aby nás ochraňoval, aby ochraňoval naše děti před špatnými přáteli, neboť On je Blízký a prosby vyslyší.