Dobré chování k rodičům

Páteční kázání 14. 9. 2012 (27. šawwál 1433), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Každý muslim by měl vědět, že povinnosti, které nám Alláh uložil, nejsou všechny na stejné úrovni, nýbrž některé jsou důležitější než jiné. Na prvním místě je povinnost uctívat Alláha a nepřidružovat k Němu nic a nikoho. Víte ale, jaká je hned ta druhá povinnost? Poslechněte si tento verš (ve významu): „A uctívejte Alláha a nic k Němu nepřidružujte a chovejte se krásně k rodičům.“ (Ženy, 36) a v jiné súře říká (ve významu): „A uložili jsme člověku za povinnost krásné chování k jeho rodičům, jeho matka ho nosila s jednou slabostí za druhou a jeho odstavení bylo ve dvou letech – buď vděčný Mně a svým rodičům, ke Mně bude návrat!“ (Luqmán, 14). A takovýchto veršů je v Koránu několik. Ano, je to poslušnost a dobré chování k rodičům.

‘Abdulláh ibn Mas‘úd řekl: „Zeptal jsem se Alláhova posla (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): ‚Který skutek je Alláhu nejmilejší?‘ Odpověděl: ‚Modlitba včas.‘ Zeptal jsem se: ‚A co potom?‘ Odpověděl: ‚Poslušnost k rodičům.‘ Zeptal jsem se: ‚A co potom?‘ Odpověděl: ‚Boj na Alláhově stezce (džihád).‘“

K Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přišel jeden muž a řekl: „Přicházím, abych ti slíbil věrnost při hidžra (emigraci) a džihádu – chci tím odměnu od Alláha!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se ho zeptal: „Je jeden z tvých rodičů naživu?“ Odpověděl: „Ano, oba.“ Pak se ho zeptal: „Chceš odměnu od Alláha?“ Řekl: „Ano.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) na to řekl: „Vrať se ke svým rodičům a buď s nimi a chovej se k nim krásně!“

Jiný muž přišel k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a řekl mu: „Posle Alláha, toužím po džihádu, ale nejsem ho schopný.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se ho zeptal: „Zůstal někdo z tvých rodičů?“ Řekl: „Ano, má matka.“ Řekl: „Poznej Alláha skrz její poslušnost, a pokud toto učiníš, budeš jako kdybys konal velkou i malou pouť a džihád!“

V těchto a mnohých dalších verších a výrocích můžeme jasně vidět vysoké postavení rodičů v islámu. Jejich právo přichází hned po právu Stvořitele! Toto se však netýká pouze muslimských rodičů, ale i nevěřících, a to i kdyby bojovali proti islámu a snažili se tohoto muslima či muslimku odradit od islámu. I přesto se k nim musí chovat, jak nejlépe je to možné. Nesmí je však uposlechnout v ničem, co Alláh zakázal. Alláh říká (ve významu): „A kdyby vynakládali úsilí k tomu, abys ke Mně přidružoval něco, o čem nemáš vědění, tak je neposlouchej a buď s nimi v dobrém ve věcech tohoto světa a následuj cestu těch, kteří se ke Mně vrátili!“ (Luqmán, 15). Tímto způsobem má muslim za povinnost sloučit tyto dvě velkolepé povinnosti: uctívání Alláha a poslušnost k rodičům. Do poslušnosti k rodičům tedy nepatří zanechání modlitby, šátku či jiné povinnosti, protože si to rodiče nepřejí. Poslušnost k rodičům znamená, že jim vždy budeš říkat jen dobrá slova, nikdy jim neřekneš jediné špatné slovo, nezvýšíš na ně hlas, nebudeš na ně drzý a hrubý, a to i kdyby bojovali proti tvé víře – islámu a budeš trpělivý a nebudeš jim oplácet špatné špatným, ale naopak: Když se k tobě chovají špatně, pokračuješ v dobrém chování. Zároveň je ale neuposlechneš v ničem, co ti Alláh zakázal. Avšak i v tomto případě nemáš právo se k nim chovat špatně. Slušně a pokorně odmítneš a pokusíš se jim vysvětlit, že své víry se nikdy nevzdáš.

Dále věz, že na prvním místě je matka, a poté otec. K Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přišel muž a zeptal se ho: „Posle Alláha, kdo z lidí má největší právo, abych s ním byl a choval se k němu dobře?“ Odpověděl: „Tvá matka.“ Zeptal se: „A kdo dál?“ Řekl: „Tvá matka.“ Zeptal se: „A kdo dál?“ Řekl: „Tvá matka.“ Zeptal se: „A kdo dál?“ Řekl: „Tvůj otec.“

A dále věz, že poslušnost a dobré chování k rodičům neplatí pouze v určitém věku či stádiu. Tuto povinnost má člověk uloženou po celou dobu svého života. Zvláště pak, když jsou staří. Jednou z pohrom, která zastihla západní svět, jsou domovy důchodců. Rodič se stará roky o své dítě, a když je starý, odloží ho do domova důchodců. Tak nesmírný nevděk není hodný lidské bytosti, natož muslima!

Nejen to: Muslim je povinný se ke svým rodičům chovat dobře i po jejich smrti. Jak? K Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přišel muž a zeptal se ho: „Posle Alláha, zbylo něco z poslušnosti k mým rodičům, čím bych k nim mohl být poslušný i po jejich smrti?“ Odpověděl: „Ano: Prosba pro ně a (zvláště) prosba o odpuštění, vykonání jejich závěti (přání), udržování kontaktu s jejich příbuznými a poctít jejich přátele.“