Dhikr - připomínání Alláha

Páteční kázání 10. 8. 2012 (22. ramadán 1433), šejch Ahmad Ragab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláha!

Dnes si povíme o jednom z nejlépe hodnocených uctívání u Alláha, které je zároveň jedním z nejsnazších. Člověk toto uctívání může dělat téměř v každé situaci. Může ho dělat vestoje, vsedě i vleže; může ho dělat v takových časech, které většinou zůstávají nevyužité, jako je cesta do práce a z práce, případně při zaměstnání, v MHD nebo v čase volna, protože je to uctívání snadné. Tímto uctíváním může člověk dosáhnout nejvyšších stupňů u Alláha a v srdci a v duši mu zavládne klid. Tímto uctíváním je dhikr, připomínání si Alláha. Alláh říká o věřících, které uvádí na správnou cestu (ve významu): „...kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Alláha - jak jinak, než vzpomínkou na Alláha se mohou srdce uklidnit?“ (Hrom, 28). Také říká (ve významu): „Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Alláha vzpomínající - těm všem Alláh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou“(Spojenci, 35). A svým věřícím služebníkům řekl (ve významu): „Vy, kteří věříte! Vzývejte hojně Alláha“ (Spojenci, 41). Ve sbírce Sahíh al-Buchárí vypráví Abú Músá, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Ten, kdo si připomíná Alláha a ten, který si Ho nepřipomíná, se podobají živému a mrtvému.“ A jak obrovský rozdíl je mezi živým a mrtvým! Skutečný život je totiž život srdcí.

V dalším výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) objasňuje vznešené postavení tohoto uctívání a jeho obrovské výhody: Abu ad-Dardá vypráví, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nechcete, abych vám řekl, který z vašich skutků je nejlepší, kterým dosáhnete nejvyšších stupňů, který je nejčistší u Vašeho Pána, který je pro vás lepší, než rozdávání stříbra a zlata a lepší než to, abyste se setkali se svými nepřáteli a sekali jim hlavy a oni sekali hlavy vám?“ Řekli: „Ano, posle Alláha.“ Řekl: „Připomínání si Alláha (dhikr).“ Alláhu akbar! Dhikr je lepší než rozdávání peněz pro Alláha i než džihád a ze všech skutků u Alláha nejlepší, nejčistší a nejcennější. A kdo z nás je schopen vykonat všechna zmíněná uctívání? A přitom je všechna dhikr předčí! Pokud tedy nemůžeš rozdávat peníze pro Alláha ani bojovat, pak dbej na to, aby tvé srdce a jazyk byly neustále zaneprázdněné připomínáním si Alláha. Přísahám při Alláhu, že kdyby nebyla o dhikru žádná zmínka, kromě tohoto výroku, bohatě by to stačilo. Poslechni si, bratře a sestro v islámu, něco, co je ještě velkolepější: Chudí muslimové přišli k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a řekli mu: „Posle Alláha, bohatí lidé odešli se všemi odměnami, vysokými stupni a věčným blahobytem (v ráji)! Oni se modlí a postí jako my a mají své majetky a mnoho peněz, ze kterých chodí na velkou a malou pouť, připravují se z nich do boje a rozdávají z nich (dávají sadaqa)!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jim odpověděl:„Nechcete, abych vám řekl o něčem, čeho když se budete držet, doženete ty, kteří vás předběhli, nikdo vás nedostihne a budete mezi těmi, kdo jsou s vámi, těmi nejlepšími, kromě těch, kteří udělají to samé? Dělejte po každé modlitbě tasbíh, tahmíd a takbír třicet třikrát.“ (Tasbíh je oslavování Alláha slovy subhánalláh, tahmíd děkování a chválení slovy alhamdulilláh a takbír velebení slovy Alláhu akbar). Toto se vyrovná těm nejlepším skutkům, a přesto mnoho lidí zbytečně přichází o tyto nesčetné odměny – vycházejí z mešity bez těchto modliteb, i když nejsou povinné, a ztrácejí čas klábosením s ostatními, a přitom by pro ně bylo lepší, aby řekli tato slova, aby nepřišli o tyto odměny.

A proto byly první generace muslimů plné lásky k dhikru, a zvláště k tomu nejmoudřejšímu a nejlepšímu dhikru – Koránu. Podívejme se například na ‘Uthmána ibn ‘Affána, o kterém řekla jeho žena, když byl zabit, jak vypráví Ibn Sírín, že se modlil celou noc jednu raka‘, ve které odrecitoval celý Korán. Imám Šáfi‘í v ramadánu přečetl Korán šedesátkrát, to vše v modlitbách. Šejchul-islám Ibn Tajmijja vždy po modlitbě fadžr seděl až do chvíle, kdy vyšlo slunce (a dělal dhikr), a když se ho na to lidé zeptali, řekl: „Toto dělám každé ráno, a kdybych to neudělal, nemohl bych zbytek dne pokračovat v poslušnosti k Alláhu.“ Výroků a vyprávění a výhodách a důležitosti dhikru je hodně, ale nemáme dost prostoru na to, abychom to vše zmínili.

Nejen to – dhikr je tím hlavním cílem ve všech uctíváních, i v modlitbě samé. Alláh řekl proroku Mojžíšovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání, ve významu): „Já vpravdě jsem Alláh a není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!“ (Táhá, 14). A o pouti řekl (ve významu): „A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Alláha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji!“ (Kráva, 200). A o půstu řekl (ve významu): „Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Alláha za to, že správně vás vede - snad budete vděční!“ (Kráva, 185) – a takto ve všech uctíváních.

Dhikr nám tedy byl přikázán pro jeho nesmírnou důležitost. Mnoho lidí se mylně domnívá, že dhikr je pouze ústní. Dhikr je ve skutečnosti mnohem širší pojem. Vše, co je ve své podstatě poslušností k Alláhu, je dhikr – modlitba, půst, pouť, recitace Koránu, ale i uvažování o Alláhových stvořeních, toto také patří mezi ten nejvelkolepější dhikr. Alláh říká (ve významu): „kteří vzývají Alláha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic ‒ sláva Tobě!“ (Rod Imránův, 191). Skutečný dhikr je, abys v srdci cítil velkolepost Alláha a uvědomoval si to, že tě sleduje a obával se Jeho hněvu a trestu, a tudíž nikdy nebudeš chybět tam, kde ti přikázal, abys byl, a nikdy tě neuvidí tam, kde ti zakázal, abys byl. Říkáš si v duchu: „Alláh mě sleduje, Alláh je svědkem, Alláh je se mnou, jak mu tedy mohu být neposlušný?“ Toto je podstata dhikru.

Dhikr lze rozdělit do tří stupňů:

·         Slovní – což je ten nejnižší.

·         Srdcem – což je o stupeň výše, a znamená to, aby sis uvědomil v srdci velkolepost Alláha.

·         Srdcem a slovy – toto je ten nejvyšší stupeň.

Nejlepší dhikr je pak lá iláha illa-lláh (není božstva kromě Alláha), a Alláhu z nejmilejších je dhikr subhánalláh, alhamdulilláh, lá iláha illa-lláh, Alláhu akbar.

A nezapomeňte v těchto dnech na i^ctikáf a na modlitbu v noci lajlatul-qadr, která je u Alláha lepší než tisíc měsíců. Ve výroku stojí, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) při posledních deseti nocích opustil lože, přidal v uctívání, oživil svou noc a probudil své ženy. V posledních deseti nocích vždy dělal i^ctikáf, opustil své ženy a vynaložil maximum v noční modlitbě a poslušnosti k Alláhu. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl o modlitbě v této noci (lajlatul-qadr): „Ten, kdo se modlí v noci lajlatul-qadr, protože věří a doufá v odměnu, budou mu odpuštěny všechny jeho předchozí hříchy.“ Tato noc je jedna z těchto posledních deseti nocí v ramadánu, jak řekla většina učenců.

Prosíme Alláha, aby nás učinil z těch, kdo se modlil v lajlatul-qadr s tím, že věří a doufá v odměnu.