Chovejte se pěkně k rodičům

Páteční kázání 9. 10. 2020 (22. safar 1442 H),Dr. Usama al-Diri, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Jednou z největších povinností muslima a právem, které je od něj vyžadováno, je právo rodičů. Všemohoucí Alláh praví: „Ctěte Alláha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům…“ (4:36) Vznešený a Mocný Alláh nabádá člověka, aby se choval vlídně k rodičům a zajistil jim, co se sluší a patří. V případě, že nejsou muslimy, Všemohoucí Alláh praví: „Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané.“ (31:15)

K vlastnostem proroků, za které je Alláh chválil, patřilo laskavé zacházení s rodiči, jak se vypráví o Jahjá (mír s ním): „… a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný“ (19:14), a o Ježíšovi (mír s ním): „… a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.“ (19:32)

Služebníci Alláhovi, vlídné chování znamená laskavé zacházení ve všech ohledech, tedy slovy i činy. Znamená to volit laskavá slova, nezvyšovat hlas, udržovat s nimi kontakt, znamená to pomáhat jim, vynakládat na ně majetek, zajistit, co potřebují, být k nim laskavý tím, že bereme ohled na jejich city, utěšíme je, snažíme se, aby byli spokojení.

V mnoha textech se uvádí, jak moc je žádoucí laskavě zacházet s rodiči, a je v nich i varování před trestem, pokud by se tak člověk nechoval. Všemohoucí Alláh například praví: „Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim ‚Fuj!‘ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: ‚Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!‘“ (17:23-24) V tomto verši Všemohoucí Alláh přikazuje prokazovat rodičům dobré a chovat se k nim a mluvit s nimi laskavě, zejména když zestárnou, zeslábnou a potřebují více péče a pomoci. I když třeba někdy udělají něco, co se jejich dětem nelíbí, Alláh – chvála Mu – zakazuje, aby děti rodiče káraly, chovaly se k nim nějak nepěkně. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – zakázal i to, aby jim říkaly „fuj“, neboť je to výrazem neúcty. Pak Mocný a Vznešený Alláh popisuje, jak k nim být maximálně laskavý a milý. Je to vyjádřeno skloněním křídel, tedy připodobněním k ptákovi, který se snáší a sklání svá křídla nad svými mláďaty. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – také přikazuje, abychom pronášeli prosebné modlitby za své rodiče, za všechno dobré, co pro nás udělali, když jsme byli malí, když nás vychovávali a starali se o nás. Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) upřednostňoval laskavé zacházení s rodiči před mnohými jinými projevy zbožnosti. Například se traduje v obou sbírkách správných hadísů podle Abdulláha bin Masúda (radhia lláhu anhu), že se zeptal Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam), jaký čin má Alláh nejraději. Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) mu nejprve odpověděl, že je to modlitba ve správný čas. Když se Abdulláh zeptal, co ještě, Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) mu odpověděl: „Prokazovat dobré rodičům.“

Muslim cituje ve své sbírce správných hadísů Abú Hurajru (radhia lláhu anhu), který vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Hanba! Hanba! Hanba!“ Zeptali se ho: „Komu?“ Prorok odpověděl: „Ten, jehož rodiče, jeden či oba, zestárnou, a on nevstoupí do Ráje (protože nesplní svou povinnost vůči nim).“ Když zemřela matka Ijáse bin Muáwiji, zaplakal. Zeptali se ho, proč pláče. Odpověděl: „Měl jsem dvě brány, kterými jsem mohl vejít do Ráje, a jedna z nich se uzavřela.“

Služebníci Alláhovi, dobré zacházení s rodiči je jako dluh, který člověk musí splatit. Stejně jako ho splatíte, bude splacen i vám. Okamžitou odměnu najde člověk ve svých dětech, které se k němu chovají pěkně, stejně jako se on choval ke svým rodičům. To je věc, kterou je možné vidět. Díky svým rodičům, jste na tomto světě, jsou těmi, kdo jsou k vám nejmilosrdnější, jsou vám nejbližší, překonávají v životě obtíže, aby vás učinili šťastnými, vynakládají úsilí, abyste byli spokojení, hladoví, aby vás nasytili, dávají vám bez výčitek a špatného zacházení.

Vaše matka vás nosila ve svém lůně devět měsíců, během kterých snášela různé těžkosti, porodila vás a byla trpělivá, když jste se nechovali pěkně, když jste byli nemocní, aby vás držela v čistotě, když jste byli malí. Stejně tak váš otec. Vychoval vás, vynakládal na vás prostředky, vynakládal úsilí na péči o vás, když jste byli malé děti, i když jste odrostli.

Umarovi bin al-Chattáb (radhia lláhu anhu) řekl jeden člověk: „Mám starou matku, která se o sebe nedokáže postarat, a já z toho mám celá polámaná záda. Udělal jsem pro ni dost?“ Umar odpověděl: „Ne. Protože ona dělala totéž pro tebe, abys prospíval, ale ty to děláš a přitom si přeješ její odchod. Ale děláš dobrou věc. Alláh odměňuje mnohé za málo.“

Bratři a sestry, mějte se na pozoru před tím, abyste neupřednostňovali svůj osobní prospěch, nebo přání svých přátel, či rozmary svých manželů nebo manželek před uspokojením svých rodičů. Jsou těmi, kdo mají největší právo na to, abyste s nimi zacházeli dobře. K Prorokovi (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) přišel muž a zeptal se ho: „Kdo má největší nárok na to, abych se k němu choval laskavě?“ Prorok odpověděl: „Tvá matka.“ „A kdo pak?“ „Tvá matka.“ „Kdo pak?“ „Tvá matka.“ „Kdo pak?“ „Tvůj otec.“ (všichni se na něm shodují)

Umar bin Abdulazíz – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Nepřátelte se s tím, kdo se chová nepatřičně vůči svým rodičům. Nebude se k vám chovat laskavě, když se nechoval dobře vůči svým rodičům.“

Když rodiče zemřou, nebo jeden z nich, je povinností služebníka Alláhova, aby se za ně modlil, aby za ně nezapomněl dávat dobročinné dary, aby udržoval dobré vztahy s jejich příbuznými a blízkými, a Alláh mu tak snad odpustí, pokud neplnil svou povinnost vůči nim za jejich života dostatečně.

Ó Pane, buď milostivý k našim rodičům tak, jak oni k nám, když nás vychovávali, když jsme byli malí.